Stavba rodinného domu v krásné lokalitě

Pro kvalitu nového rodinného sídla byl podstatný jednak výjimečný pozemek na svahu s výhledem na město a pak výběr kvalitního architekta. Autory projektu jsou Ing. arch. Ivo Balcar, Ing. arch. Michal Ježek a Ing. arch. Aleš Krtička.

Mladí manželé si vždy přáli bydlet v rodinném domě. Touha došla naplnění poměrně brzy, když si koupili polovinu nového dvojdomku. Nemovitost skýtala menší zahrádku a užitnou plochu asi sedmdesát metrů čtverečních ve dvou obytných podlažích. Všechno se jevilo ideální, dokud byli obyvatelé jen dva. „Žilo se nám tam dobře, dům byl útulný, snadno se udržoval,“ vzpomíná naše hostitelka. „Pak se nám narodila dvojčata. S miminky to ještě šlo, ale jakmile byly děti větší, pociťovali jsme výrazný nedostatek prostoru. V přízemí byla nevelká obytná místnost, nahoře dva maličké pokoje. V domě jsem postrádala vanu, byl tam jenom sprchový kout.“ Prostorový deficit se majitelé pokusili řešit přístavbou propojující dům se samostatně stojící garáží. „Nová místnost v přízemí nám trochu pomohla, ale s přibývajícími věcmi dětí byla situace dlouhodobě neudržitelná.“

Na okraji lesa stojí originální a přívětivá stavba respektující své okolí. Členěním hmot i kombinací materiálů na fasádě se architektům podařilo i při poměrně velkém obestavěném prostoru zachovat příjemné měřítko rodinného domu.

O PÁR METRŮ A O ÚROVEŇ VÝŠ

Výtečná šance se našim hostitelům naskytla, když se začaly prodávat stavební parcely na temeni kopce, na jehož úbočí bydleli. „Lokalita s nádherným výhledem na město i na hory v pozadí nás lákala,“ přiznává majitel. „Pozemky nahoře přímo sousedí s okrajem lesa, a přitom na náměstí lze dojít za čtvrt hodiny pěšky.“ Paní dodává: „Když jsme se sem nastěhovali, v okolí ještě žádný dům nestál. Chodily sem srnky, divoká prasata, zajíci. Během posledních dvou let okolo přibývají nové domy, už máme sousedy ze tří stran.“ Všechny parcely v horní řadě mají velkou plochu, protože byly předurčeny pro výstavbu podle originálních individuálních projektů. „Bylo zřejmé, že na rozlehlý pozemek lze umístit rodinný dům libovolného půdorysu,“ podotýká majitelka. „Nejprve jsme uvažovali o jednopodlažním atriovém domě s rovnou střechou, ale to nám místní regulativ nedovolil.

Majitelé tíhnou k modernímu stylu, barevnost obývacího pokoje volili tlumenější.

Jídelna uprostřed otevřeného obytného prostoru s návazností na terasu vyhovuje životnímu stylu majitelů.

OSVĚDČENÝ ATELIÉR

O návrh domu pro čtyřčlennou rodinu požádali manželé renomovaný architektonický Atelier Tsunami se sídlem v Náchodě, jehož projekty dobře znali z komerční oblasti. „Konkrétní představu o domě, který by vyhověl místním podmínkám, jsem neměl. S důvěrou jsem se spolehl na architekty, jejichž domy se mi líbí,“ říká majitel. Po úvodních rozhovorech předložili architekti tři skici, z nichž si klienti jednu vybrali k dopracování. Hotový objekt se od první studie liší jen v detailech. Na fasádě tvarově rozčleněného objektu se střídá lícové zdivo a obklad z borového dřeva, materiály, které se majitelům vždy líbily. Hned za vstupem na kraji předsíně je malá koupelna pro psa, aby nezanášel bláto do domu. Pracovna majitelky je v přízemí blízko vchodu do domu. Protože je v plánu varianta, že by se z pracovny mohla zřídit právnická kancelář, je za dveřmi do pracovny předsíň uzavřena lehkou skleněnou příčkou, oddělující část přístupnou klientům od části ryze soukromé. „Otevřený obytný prostor s terasou se nám líbí, umožňuje dobrou komunikaci, často grilujeme, zveme přátele,“ vysvětluje majitelka.

Pracovní stůl v obýváku byl zamýšlený pro pána, aby nemusel být vždy v pracovně nahoře sám. Kout se stal oblíbeným místem dětských her.

Majitelka si vybrala červenou kuchyň, aby interiér oživila. Lesklý lak by však příště už nevolila.

SLOVO ARCHITEKTA

Architekt Krtička jedinečný projekt popisuje takto: „Při návrhu domu jsme jako vždy od prvních skic co nejvíce zohledňovali místní podmínky. Výsledkem je dům měkce zasazený do zahrady, z terénu nevyčnívá. Z obytných prostor mají domácí výhledy na město, do krajiny a z galerie i na Sněžku. Výzvou byl i omezující regulační plán lokality, který diktoval použít sedlovou střechu o sklonu 45°. Hledali jsme cestu, jak regulativ respektovat, ale nezvětšovat zbytečně objem poměrně rozlehlé rodinné rezidence. To by mělo vliv nejen na nesmyslné prodražení stavby, ale dům by tak ztratil příjemné měřítko a lehkost. Podařilo se nám nakonec prosadit užití tradiční střechy jen nad dvoupodlažní části domu, doprovodné provozy jsou již zastřešeny plochou zelenou střechou, která volně přechází do modelovaného terénu rozlehlé zahrady. Na výsledku se podepsala skvělá spolupráce s investorem, který nám nechal dostatek tvůrčího prostoru.“

Okno ložnice hledí za dům do volné přírody.

Šatnou se prochází do rodičovské části.

STAVBA POD DOHLEDEM

V zadní části stavby je umístěna hala s krytým bazénem. Majitelka poznamenává: „Zprvu jsme uvažovali, že stavbu rozdělíme na dvě etapy, že bazénová část se dobuduje později. Pak jsme se rozhodli, že bude lepší všechno dokončit najednou, odkladem by se stavba zbytečně prodražila.“ Zděná stavba vyrostla velice rychle. Od prvního kopnutí do země za deset měsíců se rodina nastěhovala. „Jsem stavař, na stavbě jsem byl denně a všechno jsem si ohlídal,“ upřesňuje majitel. „Vegetační střechu jsem si přál bezúdržbovou, ale náletu plevele nezabráníte, už bych ji nedělal. Jinak jsme tu naprosto spokojeni, je to dům splněných přání.