Barevný pozdrav z Brazílie

Halenka ve stylu boho v elegantní černo-bílé kombinaci a k tomu obyčejné džíny? Moderní křeslo a ručně tkaný koberec? Proč ne?! V módě, umění i aranžmá interiéru se Alexandra Toblerová, ředitelka stylu brazilské společnosti Westwing, řídí jednoduchým pravidlem: jenom to, v čem se cítíš dobře a spokojeně, bude vypadat dobře a autenticky. To platí jak pro oblečení, tak interiér.

Práce se časem stala Alexandřiným koníčkem, ale o tom, co chce v životě dělat, měla jasno poměrně záhy. „Kdy jsem se rozhodla, že budu studovat architekturu? Už v patnácti.“ Vystudovala školu uměleckého průmyslu a designu v Brazílii a interiérové návrhářství v Miláně. V Brazílii pak začala pracovat ve studiu Indio da Costa’s, kde mohla naplno využít široké spektrum svých schopností. „Podílela jsem se na mnoha různých projektech – od kliky, přes vany až po nábytek,“ vzpomíná. „Vždy jsem tíhla spíše k uměleckému průmyslu, protože mě fascinuje produkce ve velkém. Samo pomyšlení, že tentýž výrobek se objeví ve 300 000 různých domácnostech, mě bavilo.“

Prostorný obývací pokoj má u okna část vyhrazenou dětem, nechybí malá kuchyňka ani spousta místa na uložení hraček…

Životní změna

Až do roku 2008 se věnovala navrhování výrobků. Vyvořila také vlastní značku oblečení, která ročně produkuje dvě kolekce. Pak se ji narodila dcera Sofie a práce šla trochu stranou. Když bylo dceři pár měsíců, znovu se projevila Alexandřina láska k architektuře a interiérovému návrhářství, a jako čerstvá matka začala pracovat pro interiérové studio Esther Giobbi. Konečně se jí tak dostalo možnosti spojit své schopnosti se znalostmi z vývoje produktů. Tou dobou přišla na svět i druhá dcera Julie. A zanedlouho také nové výzvy – práce pro Westwing a především hledání nového domu.

Dům plný emocí

„Když jsem se začínala rozhlížet po novém bydlení, neměla jsem žádný konkrétní cíl. Hledala jsem na různých místech – v zapadlých slepých uličkách i v luxusních penthousech, až jsem nakonec narazila na tenhle dům a vše začalo dávat smysl,“ vypráví.
Naplánovala renovaci krok za krokem tak, aby výsledek odpovídal potřebám rodiny. Krátce před velkým stěhováním se k nim přidala ještě Stella – třetí dcera. Dnes má tedy Alexandra doma tři spokojené sestry ve věku sedm, šest a čtyři roky.

Jenom pro holky

Prostor o 240 m² nám dovolil dopřát dcerkám vlastní obývací pokoj. Společně s kuchyní je vidět už ode dveří. „Musím je mít stále na očích a moci si s nimi hrát,“ směje se hrdá máma. Podél stěny se táhne pětimetrová skříň, která snadno pojme všechen nepořádek. Velká pohovka je pak dokonalým společníkem pro filmové večery s popcornem. Zbytek prostoru je zcela otevřený, aby si tu holky mohly pobíhat a hrát si. „Chtěla jsem jim nechat co nejvíc volného místa, aby tady cítily absolutní svobodu a bylo jim dobře.“
V holčičím pokoji zábava nikdy nekončí. Jeho výzdoba je veselá i praktická. „Při zařizování jsem si představovala pokoj, který by připomínal tajemnou zahradu z Alenky v říši divů.“
Dětské postele jsou ohrazeny plotem jako z domečku pro panenky. I ten nejdrobnější detail navrhla Alexandra.

Rodinný pokoj

V patře si s manželem zařídili obývací pokoj s dveřmi na terasu. Kuchyně, stůl, pokoj, terasa a gril dovolují dospělým trávit tu čas po svém a zvát si sem přátele. „Druhé patro je mi z celého domu nejbližší,“ dodává Alexandra.
Na podlaze je leštěný beton, který se nachází ostatně i ve všech pokojích, v kuchyni, prádelně i koupelnách. Alexandra se rozhodla pro jeden typ podlahy, aby měl dům jednolitý charakter. Beton ve spojení s přiznanými cihlami evokuje industriální styl, který je patrný z celého projektu. „Snila jsem o slunném salónku s čerstvým vzduchem, pohodlnými židlemi a slunečníkem. S výsledkem jsem spokojena.“

Vše má svůj příběh

Zděděný lustr, sbírka svícnů, turecký koberec z patchworku, vlastnoručně namalované obrazy… Ukázat na jediný předmět, který by v úplnosti vyjádřil formát tvůrčí duše a originálního vkusu Alexandry, je nemožné. Křesla zděděná po babičce získaly nový netradiční potah, některé barevné lustry Alexandra také zdědila, jiné objevila v bazaru a zrestaurovala. „V mém domě mám zděděné kousky proto, že hrály nějakou roli v různých chvílích mého života. Pokud kupuji něco nového, pak to dělám proto, že to ve mně probouzí emoce či mě to nějakým způsobem doplňuje,” vysvětluje.

Obývací část je od jídelní oddělena vyvýšeným pódiem, které zároveň funguje i jako úložný prostor.

Vrušující výzva

Celá rekonstrukce trvala tři roky, které byly naplněny nejrůzněšjími zkušenostmi, pochybnostmi, emocemi i úspěchy – stejně intenzivními, jako była revoluce na brazilském trhu v oblasti home & living. „Když jsem ve společnosti Westwing začínala, bylo naším cílem získat silnou pozici na trhu prostřednictvím internetových stránek. Cítím, že se nám to povedlo, stejně, jak můj nový domov,“ říká Alexandra. „Baví mě neustále překvapovat, inovovat a hledat nové věci – doma i v práci. Baví mě pracovat a žít podle hesla, že opravdoví lidé chtějí opravdový domov,” uzavírá své vyprávění Alexandra.
Z jejich očí stále vyzařuje vášeň vynálezce, její ruce nepřestávají tvořit a její fantazie a srdce dávají vzniknout stále novým projektům. Je emotivní, plná exprese, netečná vůči stereotypům, módě i trendům, stále hledající nové koncepce – a naprosto stejný je i její dům.

Připravila: Mirka Vernerová
Foto: Westwing Home & Living

 

Edit:

Komentáře

Napsat komentář