Bílá – komu by se nelíbila…

Rodina designérky Terezy Severýnové žije obklopena všudypřítomným denním světlem. Podkroví v činžovním domě dýchá pohodou, manželé vsadili na kombinaci bílé barvy a dubových podlah. A ty výhledy! Na jedné straně břevnovský klášter, z druhé strany krásná vzrostlá zahrada…

Praha, Tereza Severýnová

Finální podoba domova dnes již tříčlenné rodiny zrála poměrně dlouho, dispozici Severýnovi promýšleli skoro deset let. Tereza s Prokopem se znají od dob gymnaziálních studií a už tehdy padl návrh, že se mladí nastěhují do podkroví rodičovského činžovního domu. Tak jo. Jenže pořád bylo času dost, žádný důvod ke spěchu, mladý pár v mezidobí vystřídal po Praze několik podnájmů. Až v roce 2011, zrovna když byla Tereza na stáži v Dánsku, se začalo se stavbou, která zabrala zhruba rok. Stavební proces se oproti očekávání trochu natáhl, bylo třeba posílit statiku domu. A dobře se stalo, ten čas navíc umožnil návrhu plně dozrát. Terezu nemohl půlroční pobyt v Dánsku nechat nepoznamenanou, žila v malířském ateliéru, kde bylo bílé naprosto všechno, i podlahy z běleného dřeva. (Asi) navždy propadla kouzlu bílé barvy.

Praha, Tereza Severýnová

Hlavní obytný prostor kromě trojkřídlého francouzského okna s výstupem na terásku přirozeně osvětlují ještě dvě menší střešní okna. Stěny se plní obrázky a dekoracemi postupně tak, jak k manželům přicházejí. Některé jsou dary, jiné nevrácené zápůjčky.

KONZERVATIVNÍ NEZNAMENÁ NUDNÉ

Z původní představy domova spíše kontrastního, kde budou tmavé podlahy, výrazněji zbarvená koupelna, kuchyň a některé stěny, se designérka Tereza s programátorem Prokopem dostali až k dnešní podobě podkroví – světlejší, možná méně nápadné, ale rozhodně ne nudné. V projektu mysleli na dostatečné množství úložných prostor a dobrý prostup světla všemi místnostmi. Páteří podkroví je dlouhá chodba s vestavnými skříněmi. Některé z návštěv se podivovaly, proč mladý pár nezvolil otevřenější dispozici, že mají pokojíčky téměř jako v hotelu – rozdělení bytu se však mnohokrát osvědčilo a domácí si za ním stojí. Tereza může ve své dílničce, takzvaném „NAJSovém pokoji“, sedět u šicího stroje a malá Babeta nerušeně klimbat v dětském pokojíku.

Praha, Tereza Severýnová

Z ložnice i z obývacího pokoji vedou žebříky na galerie – další úložné prostory bytu, takové reziduum původní půdy. Podchozí výška je docela nízká, takže když se někdo chce kochat uloženými poklady, použije skateboard jako mobilní sedák a pohodlně si popojíždí.

Návštěvníky na náladu podkroví připraví již závěrečné stoupání – původní dřevěné schody vedoucí domovní bílou chodbou, schody pohodlné a lety trochu ošlapané. Za vstupními dveřmi čeká zmiňovaná dlouhá prostora s mnoha dveřmi. Světlo do chodby vpouštějí dvě prosklení – hned vedle vstupu vpravo se nachází místnost s technickým zázemím a funkcí úložiště na všechno možné – jako jediná v bytě má matně prosklené dveře. Druhé prosklení zařídili manželé v podobě svislého pruhu na stěně obývacího pokoje.

Praha, Tereza Severýnová

OD DÍLNY DO LOŽNICE

Levá, severní část bytu směřující ke klášteru, začíná Terezinou dílnou. To je místo, kde vznikají návrhy porcelánových a filcových šperků, kalíšků a dalších drobností její značky NAJS. V současnosti přemýšlí nad novou porcelánovou kolekcí zdobenou kobaltem, na které se chystají spolupracovat s ilustrátorkou Karolínou Strykovou. V dílně je nyní v plné permanenci šicí stroj (s funkcí overlock!), Tereza si domů kromě obligátních polštářů a girland vyrobila také závěsy z barevných papírových koleček. Šťastná to žena s vlastní dílnou, povzdychnou si trochu závistivě mnohé z nás…

Praha, Tereza Severýnová

Další místností v levé řadě je pracovna společná oběma manželům, každý má svůj pracovní stůl s počítačem, pracovna je vybavena přehledným úložným systémem, je to ideální místo pro práci z domova. Když potřebujete, zavřete se v pracovně a když nepotřebujete, zavřete pracovnu. Následuje Babetčino království, zatím nejbarevnější část bytu, takové oživení neutrálního zázemí. Říká se, že děti, které vyrůstají v klidném severně orientovaném pokoji, bývají hloubavé – tak uvidíme…

Praha, Tereza Severýnová

Dlouhou chodbou se dvěma vestavnými skříněmi pravidelně drandí uklízecí robot. Jsou to asi jediné chvíle, kdy jsou všechny dveře v bytě zavřené.

V čele chodby je umístěna ložnice rodičů, laděná jak jinak než do bíla. Místo nočních stolků mají Prokop s Terezou kůry zbavené světlé dřevěné špalky a graficky zajímavé retro stolky. Před nástupem na mateřskou pracovala Tereza v české nábytkářské firmě Lugi – z jejich produkce pochází němý sluha, věšák i podnos, které v ložnici vidíte. Nejdůležitější nábytkový kus v ložnici, bytelnou postel, která se ani nehne, ovšem vyrobil Prokop sám. Je to už skoro taková tradice z předchozích bytů, kterými pár prošel – postel smontuje domácí pán na místě, ložnici na míru. Okna tu jsou orientována jižně, do zahrady k domu náležející.

Praha, Tereza Severýnová

Prostorná koupelna i sousední toaleta kombinuje praktickou šedou dlažbu s bílým a červeným obkladem se šedou spárovkou. Manželé vybírali u české značky Rako. Z vany je výhled rovnou do nebe!

OBÝVÁK-JÍDELNA-KUCHYŇ

Novodobá funkční trojkombinace hlavního obytného prostoru je v tomto prostorném bytě obohacena ještě slunnou jižní terasou. Vejde se na ni posezení, slunečník, letničky, bylinky i dětský kočárek. Prokop přeje rozumnému hospodaření s dešťovou vodou, na terase stojí klasický sud, do něj je vyveden střešní okap. Kdyby bylo vody z nebes příliš, směřuje z přepadového otvoru hadice šikovně po domě až dolů na zahradu do systému následných sudů. Skvělé a jednoduché zařízení, které znali naši dědečkové, moc ráda jsem ho znovu viděla v praxi.

Praha, Tereza Severýnová

Do dětského pokoje ušila Tereza povlaky na polštáře a ozdobné girlandy v černo-bílé, aby ladily ke zděděné komodě z 50. let.

Obývací pokoj ve skutečnosti již nevypadá jako na našich téměř sterilních fotografiích. V rohu místo skládacího futonu má svoje hrací místo Babetka, u stolu značky Lugi stojí dětská stolička, kuchyň je ve stavu stálé pohotovosti, lednička ozdobená magnety, pohlednicemi a výstřižky. Ale pozor, nepořádek u Severýnových nemá místo, pojistili se opravdu velkým množstvím úložných prostorů. Podkrovní kuchyň se vyráběla na míru, i ta nejmenší trojúhelníková skříňka je otevírací. Manželé jsou oba vysocí, pracovní desku nechali umístit do výšky 96 cm. Ale místo vysokého soklu u podlahy si Tereza radši navrhla pod desku speciální ploché zásuvky na kořenky.

Praha, Tereza Severýnová

NAJS dílna a perfektní zázemí i pro švadlenu. Když nápady nepřicházejí, nebo jen tak pro zklidnění mysli, dívá se Tereza směrem k břevnovskému klášteru. Nejhezčí je možná v noci, romanticky osvětlený.

KDYŽ SLUNCE NESVÍTÍ

I do světlého bytu pravidelně zavítá noc. O lustry by tady majitelé brnkali do hlavy, zvolili raději systém vestavěných LED svítidel a moc si ho pochvalují. Kvůli požárním předpisům nemohli nechat střešní trámy odhalené, museli je důkladně izolovat a zakrýt sádrokartonem. Vzhledově to podkroví vlastně prospělo, bílý prostor s trámy skrytými v bílé působí celistvě. Prokop s ochotným elektrikářem vymysleli tam, kde to šlo, dokonalý osvětlovací systém přímého a nepřímého osvětlení – pod trám, nad trám. Třešničkou na dortu je zabudovaný svítící obdélník v kuchyňském stropě – kombinace nepřímého osvětlení a právě tohoto stropního osvětlení je Terezina nejoblíbenější.

 

Foto: Robert Žákovič

Komentáře

Napsat komentář