Bydlení v kostce

Výjimečné, bláznivé, bizarní… Je jedno, jakými slovy počastujete tento způsob bydlení „v kostkách“, jaký zvolil architekt a majitel v jedné osobě. Nejprve se nadchnul pro prastarou stodolu, poté si usmyslel zbudovat v ní místo místností kostky. A funguje to – nejen jako stále obdivovaná atrakce, ale i jako příjemné místo pro život.

Podle svých slov po stodole vždycky toužil, aby v ní mohl zbudovat své útočiště, zaparkovat kolo, motorku, postavit dílnu i s cirkulárkou. Stodola tu najednou byla, a ačkoli sám vystudoval architekturu a v oboru již dosáhl mnohých úspěchů, v tom, jak prostor co nejlépe pojmout, se obrátil na kolegy, specialisty na staré objekty. Jejich první návrh rozesít po stodole velké kostky coby místnosti se mu okamžitě zalíbil a rozhodl se jej realizovat.

SÍLA JEDNODUCHOSTI

Na třech stovkách metrů čtverečních, které uvnitř stodola nabízí, najdete čtyři kostky: „Očistnou“ nabízející služby koupelny, „teplou“ – s kamny, která slouží jako obývací pokoj a čítárna, kostku „kuchyňskou“, o jejíž náplni není pochyb, nad ní kostku „spací“ s průhlednými stěnami a strohým vybavením v podobě prostorného lůžka a stolku. Je tu ještě kostka „dílenská“ – určená pro trávení volného času majitele. Na rozdíl od koupelny, obýváku a ložnice nemají kuchyně a dílna šest stěn. Kuchyňská kostka je trvale otevřena směrem k východu, aby do ní proudilo světlo prosklenými vraty. Dílně proti tomu chybí rovnou dvě strany, protilehlé bočnice. Majitel má díky tomu volný přístup ke strojům, o něž pečuje a které parkuje mezi jednotlivými kostkami.

S ÚCTOU K HISTORII

Ačkoli se pro mnohé může jednat o přinejmenším netradiční pojetí staré stodoly, je potřeba říci, že při její přestavbě byla povaha původní stavby ctěna v maximální možné míře. Například potrubí a elektroinstalace jsou uloženy v kanálku vykopaném v podlaze, jak v očistné kostce, tak po vnitřním obvodu celé stodoly, zasypaném říčními oblázky – potrubí není vidět, ale je snadno přístupné. Střechou proudí do stodoly tolik světla, že přes den není třeba vůbec svítit. Střechy starých stodol bývaly skládané z barevně odlišných tašek. V tomto případě se jen místo černých nebo bílých použily tašky z průhledného plastu. Je prý nepopsatelné, jak vypadá stodola po ránu, když jimi prostupují sluneční paprsky, ale neopakovatelnou atmosféru zajišťuje „děravá“ střecha i večer. To se skrze ni line „aura“ směrem k tmavomodrému nebi.

STARÉ A NOVÉ

Pokud návštěvníci přijmou existenci kostek za svou, jeví se náhle celý extravagantní počin v jiném světle. Stodola totiž stále dýchá starými časy, svými zdmi chrání jednotlivé boxy i jejich obyvatele.

Současnost na nohách

Dvě z kostek stojí na nohách: koupelna na čtyřiceticentimetrových, obytná kostka je více než metr nad úrovní podlahy. Obě připomínají obrovské židle. Důvodem je nezapírat, že se jedná o počin současnosti. Nohy kubusy odlehčují, zdůrazňují jejich design. Konstrukce tří kostek je dřevěná, v kuchyni byl použit hladký betonový šalunk.

Edith Weiss-Borchardt a Jürgen Wisniewski

Atelier Borchardt & partner

„Rekonstruovat starý dům znamená akceptovat jeho dochovaný stav, a přitom do něho vnést současný pohled na bydlení. K tomu je zapotřebí se nebát – strach nesmí mít ani architekt ani majitel. Cílem bylo, aby výsledek byl v harmonické jednotě, kde jednotlivé prvky zapadají jeden do druhého a vzájemně spolupracují.“

Text: Kateřina Nová; Foto: Jaroslav Kvíz

Edit:

Komentáře

Napsat komentář