Dům chladne od střechy

 

A máme to v suchu! Máme hotovou střechu! Ale pozor, i když je stavba pod střechou a do domu nám neprší, nemůžeme ještě říci s uspokojením, že se střecha povedla. To poznáme nejdříve po první zimě, s jistotou však až po několika letech bydlení. Kvalitní střecha drží i po letech stejně dobře teplo v podkroví a je ve svém nitru stále suchá.

Střecha je totiž nejnamáhanější částí domu, která odolává vnitřní i vnější vlhkosti a zadržuje teplo. Musí být proto navržena důmyslně jako sestava dokonale spolupracujících součástí – krytiny, tepelné izolace, nosného systému, paroizolačních a hydroizolačních fólií a vnitřní lícové vrstvy, aby navzdory proměnám počasí i provozu v domácnosti trvale plnila představu uživatelů o komfortním, a přitom úsporném bydlení.

I VZDUCH POSLOUCHÁ ARCHIMEDA 
Že střecha chrání před vlhkostí shora – před deštěm a sněhem, je samozřejmostí, je to její prapůvodní poslání. S tím si dokázala vždy poradit střešní krytina. Mnohem záludnější je vlhkost, která se nenápadně vkrádá do střechy z bytu bezprostředně pod ní, v podobě vody ze zkondenzované páry. Každá kuchařka si všimne, že od sporáku vzhůru ke stropu stoupá teplá pára z vaření, a pokud ji nevtáhne digestoř, vytváří na chladnějším stropě vlhké skvrny. Vlhkost z vaření, praní či sprchování je v rámci provozu domácnosti sice extrémní, ale pára je i všude jinde v bytě neviditelně přítomna ve formě vzdušné vlhkosti, produkujeme ji již pouhým dýcháním. Celá domácnost v podkroví tak střechu zespodu vystavuje náporu teplého vzduchu a v něm obsažené páry. Podle Archimedova zákona je totiž lehký teplý vzduch vytlačován chladným těžším vzhůru až ke stropu podkroví, kde se spolu s ním shromažďují i plynné vodní páry. Pára je tedy nasávána jako vlhkost, a navíc vtlačována přirozeným vztlakem do chladnějšího střešního tělesa nad sebou. Pokud tam zkondenzuje, je zaděláno na problém

.

 

JEN SUCHÁ STŘECHA ZARUČUJE TEPLO
Vlhkost totiž degraduje izolační schopnosti zateplovacích vrstev. I když celková síla tepelné izolace ve střeše bývá okolo třiceti centimetrů a více, dobře průvzdušné (avšak nasákavé) izolace svou výtečnou izolační vlastnost ztrácejí, pokud do jejich struktury vniká i malé množství vlhkosti. Izolacemi z odolnějších syntetických materiálů, které nemají tak průvzdušnou strukturu, zase těžko uniká škodící vlhkost. S tímto dilematem se projektant potýká při navrhování střechy a druhu aplikovaných izolací. Tak vznikly střechy s důmyslně řazenými vrstvami různých materiálů a víceplášťové střechy s několikacentimetrovými větracími mezerami, které svou vysoušecí funkcí nahrazují kdysi běžnou neobývanou suchou půdu. Aby střešní konstrukce zůstaly uvnitř dostatečně suché, je nutné buď parozábrannou fólií úplně zamezit vstupu vlhkého vzduchu zdola do střechy, nebo pomocí takzvané parobrzdné fólie vpustit do střešních vrstev jen takové množství par, které střecha dokáže snadno a rychle propustit výš až k odvětrávanému povrchu, kde se vlhkost odpaří.

TEPLO POD STŘECHOU 
Nejteplejší vzduch vytlačený až pod střechu způsobuje, že mezi oběma povrchy střechy je větší rozdíl teplot („teplotní spád“) než kdekoli na vnějších stěnách domu. Střechou proto může projít nepoměrně větší množství tepla než stejnou plochou svislého obvodového pláště, proto se střecha musí zateplit důkladněji než stěny. Zateplení se provádí různými způsoby, které můžeme velmi hrubě rozlišit u šikmých střech podle umístění tepelně izolační vrstvy vzhledem ke krovu na systémy mezikrokevní, podkrokevní a nadkrokevní. Mezikrokevní systémy již vyčerpaly své možnosti, protože nutná vrstva i té nejlepší střešní izolace až dvojnásobně překračuje obvyklou výšku krokví. Izolace umístěná pod krokvemi zas citelně zmenšuje vnitřní obývaný prostor. Abychom splnili dnes platné předpisy o tepelně technických parametrech střech, musíme izolační vrstvu zesílit na 25 až 40 centimetrů. Tak silnou vrstvu získáme spojením vrstev izolace jakoby do jednoho kombinovaného systému nebo izolaci jednoduše dáme celou nad krokve. Na tomto principu jsou založené nadkrokevní střešní systémy. Moderní nadkrokevní izolační systémy dokonale obalí střechu velkoplošnou izolací bez tepelných mostů, a tedy bez zbytečného úniku tepla a kondenzace vodních par v problematických místech. Pro nadkrokevní izolace se používají materiály s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi při malých tloušťkách, tedy s velmi nízkým koeficientem tepelné vodivosti lambda (λ). Realizace je mnohem snadnější, a tím i rychlejší. Materiál se snadno dopraví na střechu vnější cestou, odpadá obtížná manipulace uvnitř domu. Díky snadnějšímu provedení je sníženo riziko poruch zaviněných nekvalitní instalací izolace. K těmto technických kladům může přistoupit i estetická hodnota, necháme-li odhalené trámoví v interiéru.

 

ŠETŘIT MŮŽE I TVAR 
Nejen dokonalým zateplením, ale již samotným tvarem střechy můžeme dosáhnout energetických úspor. Protože dům ztrácí teplo celým svým vnějším povrchem, kritériem energetické úspornosti tvaru domu je poměr obestavěného využitelného prostoru k ploše vnějšího povrchu obálky domu, označovaný jako poměr A : V. Podobně i tvar střechy určí, jak velká její plocha bude ochlazována a jak velký užitný prostor pod sebou vytvoří. Na základě výpočtů na modelu domu o půdorysu 10 x 15 metrů s různými tvary střechy jsme došli k těmto závěrům: Nejvíce obytného prostoru vytěžíme, opatříme-li poslední obytné podlaží rovnou střechou. Hned po rovné střeše následují střechy pultové s malým sklonem, po nich střechy mansardové a válcové. Sedlové střechy zaujímají široký, spíš horší střed; z nich nejvýhodněji vychází sedlová střecha na obvodových stěnách vyzděných o 130 cm nad podlahu podkroví. Nejhorší poměr využitelné plochy podkroví k celkové ochlazované ploše střechy vychází u střechy valbové i přes to, že valbová střecha na témže domu má nejmenší plochu ze všech počítaných. Rozdíly v množství propuštěného tepla dané různými tvary jsou překvapivě veliké. Prostým srovnáním velikosti ploché střechy se sedlovou o sklonu 45° nad stejným půdorysem zjistíme, že musíme zateplit a opatřit střešní krytinou, izolací a dalšími materiály zhruba o 40 % větší plochu, čím strmější, tím více. To samozřejmě neznamená, že kvůli tomu zavrhneme šikmé střechy. Mají své nesporné kvality, napomáhají dobrému odtoku vody, hůře se na nich drží sníh, dům vypadá méně mohutně, jejich přirozený sklon můžeme využít k umístění solárních kolektorů a podobně.

POTŘEBUJEME VIKÝŘE? 
Možná ještě více než základní tvar ovlivňuje energetickou náročnost střechy její členitost. Ve snaze zvýšit velikost využitelného prostoru vkládáme do šikmých střech vikýře, čímž získáme kolmé okno s výhledem i vyšší prostor, ale zároveň výrazně zvýšíme ochlazovanou plochu střechy. A nejen to, pro vítr jsou překážkou, kolem níž dochází ke vzdušným vírům. V zimě se mezi nimi tvoří závěje a návěje, a je riziko, že větrné víry vženou jemné sněhové krystalky škvírami hluboko do tělesa střechy. Přitom úzké vikýře mnoho podkrovního prostoru nepřidají. Oproti střešním oknům boční stěny úzkých vikýřů omezují osvětlení podkrovního prostoru denním světlem. Vysoká složitost krovu s vikýři vyvolává abnormálně vysokou pracnost a mimořádné nároky na odbornost a pečlivost provedení, je obtížné zajistit správné napojení všech vrstev střešního pláště. Nejobtížnější je realizace jednotlivých úzkých vikýřů, lepší variantou je sdružit několik vikýřů v jeden širší. Nejen z hlediska energetické náročnosti, velikosti využitelného prostoru a obtížnosti realizace, ale většinou i z hlediska estetického.

NEVYMÝŠLEJME VYMYŠLENÉ 
Kdybychom sami sestavovali ideální střechu pro náš dům a rozhodovali se přitom podle vlastností jednotlivých střešních materiálů, mohla by naše střecha dopadnout jako dort pejska a kočičky. Raději použijme některý z kompletních střešních systémů, kde má svůj účel každá součást a každý centimetr tloušťky materiálu nebo mezery. Úspěšně porovnávat kompletní střešní systémy může znalec v oboru, laik bohužel nemá prostředky zkoumat, popřípadě zpochybňovat udávané technické parametry, které deklarují obchodníci v reklamních materiálech. Spolehněme se proto na dobrého projektanta, který nelpí na jednom druhu střešního systému, ale navrhl i principiálně jiné, které se osvědčily v daném konkrétním prostředí.

RESPEKTOVAT MÍSTO A PŘÍRODU 
Než porovnávat výhody a nevýhody používaných materiálů a systémů, obraťme pozornost k již daným podmínkám v místě stavby. Výrobci střešních systémů obvykle nezdůrazňují, že podstatný vliv na funkci střešního systému má zeměpisná poloha a orientace domu i pozemku, oslunění a jeho denní průběh, směr a síla převládajícího větru, množství a skupenství srážek, místní mikroklima… Konkrétním příkladem je vliv okolního prostředí na vysušující proudění vzduchu ve víceplášťových systémech, které dobře funguje ve dne při plném oslunění střechy. Z toho důvodu se průvzdušné a odvětrávané střechy izolované skelnou či minerální vatou hodí spíše do bohatě osluněných míst. V zastíněné nebo sněhem zasypané „odvětrávané“ střeše proudění vysušujícího vzduchu nemusí být dostatečné. V horských oblastech s kratším výskytem slunečního svitu a v zastíněných místech se mohou více uplatnit střechy s polyuretanovou, polyizokyanurátovou nebo polystyrenovou tepelnou izolací, které lépe odolávají nadměrnému vlhku a přežijí i menší havárii krytiny.

KRYTINA NENÍ JEN PRO OZDOBU 
Jelikož neexistuje krytina s ideálními vlastnostmi použitelná univerzálně pro všechny typy střech, dá se s úsměvem říci, že nejlepší je ta, kterou po léta vídáme na střechách bez zjevných oprav, a ta, s níž jsou v širším okolí dobré zkušenosti. Kvalita a trvanlivost krytiny je spojena s její mrazuvzdorností, nízkou nasákavostí a také pevností, s čímž souvisí i trvanlivost. O té může napovědět záruční doba, kterou dodavatel poskytuje. Všechny krytiny nabízené na našem trhu musí splňovat normované požadavky na její správnou funkci, proto zvolíme-li certifi kované výrobky, většinou zásadními nedostatky netrpí. Jak jsme se snažili ukázat, nebudeme-li se střechou spokojeni, pravděpodobně to nebude vadou střešní krytiny, ale příčina bude spíš v nesprávném návrhu či chybě při realizaci. Kterému druhu krytiny dát tedy přednost, závisí na osobních preferencích, typu domu a daném regionu. Z hlediska technického je pro výběr krytiny důležitý sklon střechy a její členitost. Výrobci jednotlivých druhů krytin uvádějí jak minimální sklon střechy nutný pro bezpečné stékání vody, tak doporučený sklon pro položení krytiny. Neznamená to však, že není možné použít danou krytinu pod tento sklon, výrobci uvádějí i další sklony, kdy je možné krytinu použít, avšak za přesně definovaných doplňkových opatření. Únosnost krovu nás může při výběru omezit zejména při rekonstrukcích. V případě novostaveb se tvarové řešení a její konstrukce může přizpůsobit naší preferované krytině, je však třeba vybrat typ krytiny již ve fázi projektu.

TĚŽKÉ KRYTINY 
Střecha skládaná z tašek, keramických a nověji betonových, je v naší zemi klasikou. Kladou sice větší požadavky na únosnost střešní konstrukce, tuto svou nevýhodu však vykupují jinými vlastnostmi, především vysokou odolností, dlouhou životností, dobrými tepelně izolačními i zvukově izolačními vlastnostmi. Jsou prodyšné a vyznačují se i vysokou akumulační schopností. Váha pro výpočet zatížení se uvádí u jednotlivých typů tašek, pohybuje se od 40 kg po 80 kg na m2. Ač se jedná o klasiku, v nabídce najdeme vedle klasických tvarů i tašky rovné, větších formátů, které sluší i zcela moderním tvarům domů. Pálené a betonové tašky jsou vhodné pro střechy již od 12°. Existují řešení, kde střešní tašky spolu s příslušenstvím vytvářejí propracovaný systém, díky němuž je možné použít skládanou krytinu na střechy se sklonem nižším, již od 7°.

LEHKÉ KRYTINY 
To, že krytina váží několikanásobně méně než klasické tašky, může být v mnoha případech velkou výhodou, při obnově starších domů, v horských oblastech s velkým množstvím sněhu. Ale i novostavby ocení menší celkové zatížení krovu. Nejde však jen o váhu, lehká krytina nezatěžuje dům ani z hlediska estetického, jak to někdy vidíme u zbytečně předimenzovaných střech s těžkou krytinou. Lehké krytiny často vyžadují pokládku na bednění. S hmotností bednění je tedy nutné počítat při výpočtu zatížení krovu.

STARÁTE SE O STŘECHU? 
Dobrý hospodář volí střechu, která slibuje co nejdelší bezporuchovou funkci, tak dlouhou, na co jeho úspory stačí. Dosud však nebyla vymyšlena střecha, o kterou bychom se nemuseli starat. V prvních letech její životnosti je nutné střechu pravidelně kontrolovat, později odstraňovat drobné vady a opotřebení, sledovat stav fólií, pravidelně obnovovat ochranné nátěry, čistit odvětrávací mezery a podobně, o odstraňování příčin zatékání či vlhnutí nemluvě. Teplotní a vlhkostní změny neustále namáhají střechu, aniž to postřehneme. I nejlepší materiály stárnou a dokonalé spoje se uvolňují. Na majitele domu, kteří na to nedbají, nakonec platí staré české rčení: Lenoch zmokne i pod svou střechou.

STŘECHA Z PLECHU 
Plechové krytiny patří mezi nejlehčí, jejich váha začíná na 2,6 kg/m2. Můžeme jím pokrývat střechy o extrémně nízkých sklonech. Plech je krytinou velmi tvárnou, tedy vhodnou i pro atypické tvary střech, obstojí i v nejnáročnějších klimatických podmínkách. Nejpoužívanějším materiálem pro plechové krytiny je ocel upravovaná tak, aby se zamezilo korozi a prodloužila se její životnost, nejčastěji žárovým pozinkováním, ale také lakováním nebo nanesením vrstvy plastu již ve výrobě. Někdy se na plechové krytiny aplikují i další vrstvy, například protihluková nebo imitující povrch keramických střešních krytin. Povrchová úprava by měla zajistit alespoň 15 let bez nutnosti krytinu natírat, u těch nejkvalitnějších po celou dobu životnosti. Pro plechovou střechu můžeme vybrat i takové materiály, které pobytem na vzduchu získají ochrannou patinu, a jsou tak zaručeně bezúdržbové – titanzinek či měď. Zcela bezúdržbový a přitom neměnící svůj vzhled je hliník, navíc extrémně lehký a extrémně odolný. Životnost těchto materiálů dosahuje ke stovce let.

NEZÁVADNÝ VLÁKNOCEMENT 
Vláknocementové krytiny známe spíše pod lidovým označením eternit. Eternitové šablony se vyráběly ze zdravotně závadného azbestocementu. Současné vláknocementové již tímto neduhem netrpí. Můžeme je proto použít při náhradě starého eternitu, ale jejich lehkost a elegantní vzhled oceníme i u novostaveb. Výhodou je možnost použití i na svislé konstrukce – štíty a fasády. Jsou určeny pro sklony 15° až 20°, hmotnost je 12 až 21 kg/m2. Vyrábějí se ve dvou základních druzích – jako skládaná v podobě šablon různých tvarů nebo jako vlnité velkoformátové tabule. Vláknocementové šablony a desky je možné použít i k obkladu štítů a fasád.

TVÁRNÝ ŠINDEL
Asfaltový šindel se na našem trhu objevil zhruba před třiceti lety. Za tu dobu se s ním naučili pokrývači pracovat a zákazníci rozpoznat kvalitní od podezřele levných pochybného původu. Asfaltové nebo též bitumenové šindele se skládají z nosné vložky, upraveného asfaltu – bitumenu – a kamenného posypu. Na kvalitě všech těchto složek záleží, jaká bude životnost krytiny, proto je třeba vybírat jen od výrobců, jejichž kvalita byla ověřena desetiletími na střechách a ne jen vlastními pochvalnými slovy. Váží od 8 do 13 kg. Šindele se kladou na dřevěný záklop, jehož tíha je asi 11 kg. Velkou výhodou je tvárnost asfaltových šindelů, díky níž je možné řešit i velmi složité tvary střech, a to již od sklonu 7° a bez použití speciálních prvků, jako jsou hřebeny či prostupy.

 

 

Datum vydání: 25. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová