Jak kvete babiččina zahrádka?

Babiččina či lépe praprababiččina zahrádka byla barevná, voňavá a chutná. Mísily se tu okrasné květiny, zelenina, ovocné stromy a trsy bylinek. Byla trochu neuspořádaná a někdy i malinko zdivočelá, ale útulná. A dnes je opět výsadba „a la babička“ v kursu.

Podél ústřední pěšiny měly babičky rabata (záhony lemující cestu) se směsicí květin, zeleniny, vonných bylinek. Nechyběly cibuloviny – hlavně modřence a tulipány. Květiny sloužily často k řezu, jako výzdoba domácnosti, ale i kostela nebo božích muk v poli.

S využitím starobylých zahradních rostlin můžete vytvořit i výsadby odpovídající moderním trendům. Jednobarevná houština floxů doplněná koniferami se hodí k chalupě do hor stejně jako žluté vrbiny s měsíčky na prosluněný jihočeský dvůr.

Babiččiny trvalky

Do trvalkové sestavy venkovské zahrady patří třemdava bílá (hořící keř), lilie zlatohlavá, chejr vonný a topolovky. Atmosféru babiččiny zahrádky a předzahrádky barevně doplňují mohutné zahradní máky, voňavé hvozdíky a také rozchodníky, zdobící zahrádku na konci roku.
Do předzahrádky čili výkladní skříně domu a zahrady se sázely pivoňky, romantické růžovobílé srdcovky (původem z čínských císařských zahrad) a nízké prvosenky nebo violky. Pochopitelně nikdo by si nedokázal představit tradiční zahradu bez keře růží.

Dekorativní laskavec ocasatý s temně červenými „ocásky“ převislých květů patří ke stálicím babiččiny zahrádky. Snadno se vysemení a vyroste na stejném místě.

Babiččiny letničky

Prvním přivítáním hostů byla předzahrádka, založená z pestrobarevných skupin květin, částečně trvalek, doplněných samovýsevnými letničkami.
Do říše starodávných letniček se záplavou květů lákajících k utržení patří třapatky, černucha damašská, zahradní zvonky a okrasné máky. Po plotu se může vinout svlačec, lichořeřišnice a hrachor vonný, za ním rozkvétá slunečnice a laskavec. Dříve se pěstovaly i volně rostoucí druhy, které už v zahradách nenajdeme, třeba mařinka vonná nebo drchnička.
Ideálním stanovištěm pro tyto květiny jsou obruby, záhony, stinná místa kolem paty stromů v rabatech nebo mezery v trvalkovém záhoně.

Starobyle vypadající zahrádky sázejí na osvědčené druhy nenáročné na podmínky pěstování. Na zídce roste rožec plstnatý, rozchodník, kuřička, lichořeřišnice a další polštářovité rostliny, vyšší druhy reprezentují zvonky, náprstníky, sléz, floxy a vrbiny, u zdi se pne růžový keř. Kvalitu trávníku většinou majitelé nijak neřeší.

Něco do kuchyně

Půvab starobylých zahrádek spočíval v tom, že hospodyně nerozlišovala mezi rostlinami užitkovými a okrasnými. Tak se mezi růžemi klidně objevil kopr nebo fenykl – a ono to vypadalo dobře. Také libeček, pažitka nebo kadeřavá petrželka se dobře vyjímají vedle třapatek a zvonků.
A naopak: tam, kde se za domem našlo místo pro záhon cibule, mrkve nebo pár řádek brambor, objevily se mezi zeleninou měsíčky nebo afrikány. Naši předkové dobře věděli, že v pestrosti výsadby je ochrana před škůdci.

Vedle světlice barvířské, stračky a koukolu tu kvete šater latnatý alias nevěstin závoj. Tahle rostlina vhodná i k sušení z moderních zahrad téměř vymizela.

Historie venkovské zahrádky

Sortiment v teplejších oblastech býval bohatší než v oblastech s drsnějšími klimatickými podmínkami. Nejběžnějším způsobem bylo rozšiřování jednotlivých druhů předáváním mezi přáteli a sousedy. Vzácnější druhy, třeba „klasické“ muškáty a fuchsie, připutovaly ze skleníků a zahrad zámeckých sídel. U babičky ale vesele kvetly i kopretiny nebo zvonky z okolní přírody. V pozadí zahrady rostly ovocné stromy, mezi nimiž byly záhony se zeleninou anebo jen louka sečená na píci.

Měsíčky doporučujeme sehnat od někoho, kdo je pěstuje již dlouho. Jen tak získáte představu o jejich vzhledu do budoucna. Rostliny vypěstované z koupených semen bývají kříženci, kteří v následných generacích ztrácejí svou krásu.

Tradiční selská zahrada za dvorem měla podobu smíšených záhonů zeleniny, léčivých bylin a květin. Tento typ zahrady jako kombinace užitkovosti a okrasné funkce předzahrádky je stále živý na Jižní Moravě. Zeleninové záhony jsou zde lemovány trvalkami a letničkami. Na jaře zahrádku krášlí cibuloviny, zejména jejich staré odrůdy.

Přirozenost bez ostrých kontur

Pro vesnické zahrádky je typická přirozenost, nenašly byste tu tvarované dřeviny ani jehličnany s ostrou konturou. Cesty na zahradě byly až na výjimky nezpevněné – pouze na místech intenzivního provozu bývaly kamenné šlapáky. Ohraničení bylo spíše jen symbolické – dřevěnými nízkými a jednoduchými plůtky.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Uložit

Edit:

Komentáře

Napsat komentář