Léto voní sluncem

Modré nebe a zlaté slunce – dokonalý kýč z letní dovolené. Jak vyčarovat nebeský modrojas vám neporadíme, ale dokonalou náhražku slunečního zlata si můžete dopřát i na zahradě. Stačí nakombinovat správnou výsadbu.

Tóny od bleděžluté přes sírovou a tmavou žluť až po výraznou oranžovou vnesou do každé zahrady ostrůvek dobré nálady. Jako by se vám na záhonku rozzářilo malé soukromé slunce. Nešetřete na ploše a na množství kvetoucích žlutých krásek.

Statný oman pravý bohatě kvete. Pokud chcete používat k léčbě zažívacích a dýchacích obtíží jeho oddenek, pěstujte jej místo smíšené výsadby na samostatném záhonu

Plnokvětý aksamitník

Kam s barvami?

Zlatou květinovou skvrnu můžete umístit na záhon, na skalku i na plochu treláže. Někdo dokonce vsadí na jediný druh květiny, ale jistější je nakombinovat několik druhů. Tak docílíte i prostorovosti výsadby. Impresionisté neváhali do žluté plochy zasáhnout i štětcem namočeným v červené, zelené, bílé nebo modré barvě, aniž by žluť na obraze ztratila na výraznosti. Nebojte se tedy své květinové slunce zpestřit o řídce rozeseté rostliny s jinou barvou květů.

Devaterníky dovedou udělat nízký bohatě kvetoucí lem podél jakékoli výsadby v libovolné barvě od žluté po purpurovou. Třapatka zářivá naopak vytváří vyšší zlatou plochu vlnící se ve větru.

Krásné divizny se snadno šíří semeny, naštěstí je jako dvouletky lze včas vyplít.

Jak zlatě rozzářit záhon

Doslova žluté květinové orgie můžete vyvolat letničkami i trvalkami. Ve svahu mohou být klidně všechny stejně vysoké, ale na rovině byste z nich měli vytvořit výškovou dominantu: na zadní straně, pokud se na výsadbu budete dívat jen z jedné strany, nebo uprostřed, pokud se bude chodit kolem ní. Ideální jsou žluté stromkové růže nebo divizny, případně asfodelky žluté, které ale působí spíše jako předskokan žlutého léta – dokvétají totiž v červnu.
Další vysoké druhy jsou třeba slunečnice, slunečnice topinambur, janeba a zlatobýl kanadský. Pěkně umí kvést i kolotočník.
Nižší patro obstarají denivky, třapatka zářivá, srstnatá či dřípatá, o něco nižší jsou žlutě kvetoucí řebříčky, zápleváky, aksamitníky nebo měsíčky. Spoustu parády samozřejmě obstarají i žlutě kvetoucí macešky, devaterníky, len žlutý nebo lichořeřišnice jakožto nejnižší patro výsadby.

Janeba drsná je nenáročná trvalka kvetoucí koncem léta.

Žlutě kvetoucím kosmatcům se daří na skalkách i v nádobách a kvetou celé léto.

Nezůstávat při zemi

Žlutě se může rozzářit i kamenná opěrná zeď, jestliže spáry prošpikujete dymnivkou žlutou. Tahle skromná rostlinka se dobře sama šíří a kvete přes celé léto.
Skalku nebo skálu zářivě žlutými květy pokryje koberec kvetoucích kosmatců. Hodí se sem i polštářkovité druhy mochen.
Kromě lichořeřišnice, kterou je ovšem lépe zavěsit v nádobě než nechat růst do výšky od země, dobře zafunguje i thunbergie čili černooká Zuzana, a obzvláště hustý a bohatě kvetoucí porost vytvoří popínavý plamének východní, zvaný též tangutský.

Plamének východní popíná cokoli a dlouho kvete.

Pupalka missourská vykvétá dříve, než naše pupalka dvouletá.

Když slunce zajde

Jednou z nejhezčích žlutooranžových květin je sluncovka kalifornská, které se nesprávně říká žlutý nebo kalifornský mák. Nejkrásnější je v homogenním porostu na dostatečně osluněném místě. Sluncovka má ale jednu nectnost: při zatažené obloze její květy zůstávají zavinuté.
To je společné více rostlinám, které musejí chránit svůj pyl a nektar před deštěm. Podobně rychle se zavírají i úbory kosmatců a koneckonců i pampelišky reagují stejně.
Škoda, že se podle jejich kvetení nedá spolehlivě předpovídat počasí. Zato již švédský botanik Carl Linné vypozoroval, že by se podle otevírání a zavírání květů určitých rostlin dal odhadovat čas.

Sluncovka kalifornská

 Třapatka zářivá vytváří vyšší zlatou plochu vlnící se ve větru.

Žlutě kvetoucí řebříček zvýrazníme vysazením vedle šanty nebo šalvěje.

Kvete pupalka, hajdy na kutě

Linné pravděpodobně nevysázel na záhon přesně jdoucí květinové hodiny, jak praví legendy. Navíc jeho časové údaje ze Švédska by v našich zeměpisných šířkách potřebovaly korekci. Nejrůznější údaje z webových stránek se v líčení doby otevírání a zavírání květů často výrazně liší – květinové hodiny si tedy nejspíše bez vlastních mnohaletých pokusů nevysázíte. I tak ale můžete na žlutých výsadbách předvádět návštěvám načasování květů.
Velmi brzy po ránu vykvétá len, v půli dopoledne denivky a až k večeru pupalka dvouletá nebo nocenka. Pokud si třeba zapíchnutými bambusovými hůlkami uděláte značky, může vám otáčením úboru ukazovat čas slunečnice.
Ale hlavní je, abyste se z celé té zlatožluté nádhery dovedli těšit a nasávali z ní energii.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Edit:

Komentáře

Napsat komentář