Mámení inspirované Norskem

Téměř čtrnáct let byste útulné stavbě asi hádali jen stěží… Architekt Honza Hájek svým víkendovým útočištěm dalece předběhl současný dřevostavbový boom. Co se v Norsku za studií a během dlouhé praxe naučil, po návratu do Čech s úspěchem a grácií uplatnil.

Až v pořadí asi desátý pozemek byl ten pravý, hledání bylo dlouhé a Hájkovi pátrali po celé republice po tom pravém kousku země, kde by mohli vystavit svůj víkendový domek. Nakonec zvolili Sedlčansko, tři proužky louky s ptačí třešní, divokými švestkami a letní záplavou kopretin, jižní svah s výhledem do dalekého okolí s věží gotického kostelíka v údolí.

MODERNÍ KŮLNA?

Pár sousedů si prý tehdy myslelo, že Hájkovi staví kůlnu. Výstavní kůlna tu sice vznikla, ale mnohem později, až před čtyřmi lety, několik metrů od chaty. Při vzniku svého domu neváhali manželé přiložit ruce k dílu. Na inzerát se Honzovi povedlo koupit výhodně téměř 20 kubíků dubu, dubová je podlaha, samozřejmě fasáda a vnitřní obložení. Bílé plochy uvnitř domu natírali tenkrát sami majitelé směsí fermeže s bělobou, uvnitř si postavili lešení. V přízemí se z předsíně s vestavnými skříněmi vchází rovnou do hlavní místnosti, dveřmi vpravo do koupelny s toaletou. V patře jsou dvě ložnice, jedna manželská, druhá pro syna nebo hosty. Rodina tu může pobývat celoročně, nic tomu nebrání.

INSPIRACE SKANDINÁVIÍ

Chata je rozměrově velmi střídmá a účelná, přesto díky hlavní místnosti otevřené až do krovu působí prostorně. Orientace k jihu a vysoké prosklení zajišťují uvnitř příjemné teplo, v chladnějších dnech stačí krátce přitopit klasickými kamny. Lehce skandinávské ladění interiéru je manželům blízké, Honzova žena Katrine pochází z Norska. Má ráda kopretiny, v sezóně se tráva dlouho nesmí sekat, než bílá kvítka odkvetou… Terásky před chatou i balkony u ložnic jsou v létě bohatě využívány. Není divu, výhledy na okolní, pro Sedlčansko typicky zvlněnou krajinu jsou naprosto úchvatné, ani po tak dlouhé době se Katrine s Honzou neomrzely. Ticho, klid a sluneční svit… Úspěch má ale samozřejmě více předpokladů. „Nejtěžší práce je a nejvíc přemýšlení dá vždycky správné usazení domu na pozemek. Dobrý dům špatné umístění zabije a nezajímavá stavba na dobrém místě dokáže ještě udělat parádu,“ uzavírá Jan Hájek, majitel a architekt v jedné osobě.

Katrine a Jan Hájkovi s Bastienem majitelé chaty

„Snažil jsem se tu vytvořit atmosféru Čechovova Višňového sadu. Napodobit kulisy, kde vlají záclony ve větru, čas ukapává pomalu jako med, hrdinové nevědí, co by, a krasosmutnějí… Nevím, do jaké míry se mi to podařilo, nemám přeci jen tu ruskou duši, a taky – kdo by chtěl skončit jako majitelé Višňového sadu?“

Text: Jana Matoušková; Foto: Jaroslav Hejzlar

Edit:

Komentáře

Napsat komentář