Na čem stojí dům?

Není přehnané tvrdit, že základy domu jsou jeho nejdůležitější částí. Přenášejí hmotnost domu na podloží a jejich typ i provedení závisí na mnoha faktorech. Nejsou-li v pořádku, neznamená to, že se dům nutně zbortí, ale hrozí nerovnoměrné sedání domu, které více či méně znesnadní jeho užívání. Po dokončení stavby se nedostatky řeší velmi obtížně.

Nerovnoměrné sedání domu se může projevit trhlinami ve zdech, narušením přípojek či třeba špatným zavíráním oken. Chybně provedená hydroizolace je příčinou vzlínání vody do konstrukce domu, kde působí destruktivně, často nejdříve skrytě. Ve výčtu nepříjemností, které mohou způsobit nekvalitní základy domu, bychom mohli dále pokračovat, zaměřme však raději pozornost na to, aby byly v pořádku.

Unikátní základový systém CEMEX ELEGOHOUSE využívá kombinaci tradičního zakládání na pásech se systémem příhradových nosníků, které se používají pro stropní konstrukce, čímž se vytvoří na podkladu nezávislá základová deska. Mezi nosníky se vkládají polystyrenové vložky, které slouží nejprve jako ztracené bednění při betonáži a posléze plní tepelně izolační funkci základů. Mezi základovou deskou a terénem zůstává vzduchová mezera, která je osvědčeným opatřením vůči vzlínající zemní vlhkosti i tepelným izolantem. www.cemex.cz

Potřebujeme sklep?

V současné době je zvykem domy nepodsklepovat, a to zejména z finančních důvodů. Je však třeba zvážit, zda se jedná o úsporu na tom správném místě. Je-li pozemek dostatečně veliký a máme prostor na to vybudovat mimo dům sklad zahradního nábytku nebo garáž, pak je to řešení rozumné. Je však rozumné zatěžovat pozemek dalšími stavbami, když je můžeme skrýt v půdorysu domu, v suterénu? Suterénní prostory mohou fungovat jako atraktivní sklípek, posilovna, prádelna, technická místnost, dílna…
Samozřejmě obtížnější je i technické řešení, spodní stavba musí být dobře izolována proti vodě i proti tlaku okolní zeminy. Buduje se nejčastěji jako vana z litého betonu, nebo z betonových tvárnic. Obecně se počítá s nákladem 10 000 Kč na m2 navíc. Investice do sklepa však uspoří následné výdaje za izolaci, zateplení i vytápění domu, protože sklep je izolační vrstvou mezi zemí a přízemím domu, usnadní i instalaci rozvodů a podobně. Srovnáme-li si tyto údaje s cenou za metr čtvereční pozemku, je jistě o čem přemýšlet.

Průzkum podloží

Jaká bude základová konstrukce domu, záleží v prvé řadě na podloží domu – tedy geologických poměrech pozemku, na únosnosti a stejnorodosti podloží a hladině podzemní vody. Geologické poměry na pozemku je možné určit z podrobných geologických map a znalosti místních poměrů, zkušeností ze sousedních pozemků nebo i výskytu charakteristických rostlin, to vše může pomoci jako dobrá orientace například před koupí pozemku. Stavbě domu by pak měl předcházet geologický průzkum. Ten poskytne i údaje o výskytu radonu, je vhodné spojit ho s průzkumem podmínek pro stavbu studny.
Vhodným podkladem pro zakládání staveb jsou nestlačitelné skalní a poloskalní horniny či ulehlé vrstvy písků a štěrků. Problematické může být založení stavby na jílech nebo tam, kde není podloží kompaktní, stejnorodé, například když ho zčásti tvoří násyp. Pro zakládání domů jsou nevhodné bahnité, podmáčené a poddolované pozemky. Stavby není možné zakládat tam, kde hrozí nebezpečí sesuvu půdy či záplav, tato území jsou vyznačena v záplavových mapách.

Projekt základů je součástí projektové dokumentace domu. Projektant na základě posouzení podloží, budoucího zatížení stavbou a jejího půdorysu určí typ, hloubku, tvar a materiál základů. Úlohou základové konstrukce je přenést veškeré zatížení do podloží tak, aby nedocházelo k deformacím stavební konstrukce způsobené nerovnoměrným sedáním stavby. V běžných podmínkách vyhoví rodinným domům základové pasy, které nesou tíhu domu pod nosnými stěnami. Prostor mezi nimi tvoří vybetonovaná nenosná plocha. V obtížnějších podmínkách je třeba vybudovat nosnou základovou desku pod celým půdorysem domu. Toto řešení je finančně náročnější, umožňuje však zakládat domy na málo únosném či nesourodém podloží.
V některých případech, zejména u skeletových konstrukcí, často dřevostaveb, postačí betonové základové patky pod nosnými sloupy skeletu.
Lehčí stavby lze založit na zemních vrutech. Zemní vrut kónického tvaru při zašroubování do země zhutní a stlačí zeminu ve svém okolí, a tak vznikne díky ploše pravidelného závitu na těle
vrutu velmi pevný základ, který lze okamžitě zatížit. Není nutný výkop, betonování a následné odstraňování zeminy. Ve výjimečných případech, například tam, kde není únosná zemina v dostupné hloubce, přicházejí ke slovu piloty, popřípadě jiné hlubinné základy.

Pro tepelné izolace stěn v místech se zvýšeným namáháním vlhkostí, zejména soklů nad terénem a přiléhajících částí pod terénem do hloubky až 3 m, se používají izolační desky s nízkou nasákavostí a vysokou odolností proti průrazu. Oboustranná vaflová struktura zvyšuje přídržnost lepidel a tmelů. www.isover.cz

Do nezámrzné hloubky

Stabilitu základů je možné zajistit v tom případě, že základová spára, tedy místo, kde se materiál základů přímo stýká s podložím, bude v nezámrzné hloubce. Jinak hrozí, že objemové změny při zamrzání a rozmrzání zeminy naruší spodní konstrukci domu. Hloubka základové spáry závisí na konkrétních klimatických podmínkách a charakteru podloží. Pro skalnaté horniny obvykle stačí i 50 cm pod povrchem terénu, pro písky a štěrkopísky bývá dostačující hloubka 80 cm, jíly vyžadují obvykle 120 až 160 cm. Hloubka základů mezi obvodovými stěnami objektu může být menší, protože tam nepůsobí klimatické vlivy.

Voda v roli nepřítele

Voda je nepřítelem všech stavebních konstrukcí, což platí u základů dvojnásob, protože ty jsou v přímém styku s podpovrchovou vodou v podobě zemní vlhkosti, prosakující vody nebo
podzemní vody. Samotnému betonu vlhkost nevadí, je však nutné, aby nevnikla do konstrukce domu – zdiva, dřeva, izolačních materiálů. To zajistí speciální hydroizolační vrstva mezi základy a stavbou. Někdy je vhodným řešením izolovat i vlastní základy. K izolaci se využívají materiály, které jsou plně nepropustné, dostatečně pevné a pružné. Je důležité, aby je bylo možné scelovat do jednolité vrstvy neprostupnými spoji.
Mezi nejstarší hydroizolační hmoty patří asfalty, dnes nejčastěji v podobě pružných, modifikovaných. Perspektivními hydroizolačními materiály jsou fólie z umělých hmot, většinou cenově nejpříznivější měkčené PVC. K jejich přednostem patří nízká hmotnost, snadná pokládka a odolnost vůči agresivním látkám. Při realizaci však hrozí jejich poškození, pokládku je proto potřeba provádět opatrně a fólii co nejdříve zakrýt další vrstvou. Velmi pečlivě je třeba dbát na utěsnění kolem prostupů pro vedení instalací. Alternativou řešení hydroizolačních systémů je takzvaná bílá vana – železobetonová konstrukce z vodonepropustného bílého betonu, která plní nosnou i hydroizolační funkci.

Základové pásy jsou dosud nejčastějším způsobem zakládání stavby rodinných domů. V terénu vyhloubené výkopy se vylijí betonem, u neúnosných zemin železobetonem.

Hlídá se i teplo

V současné době není možné zapomenout na tepelné ztráty podlahou, což je obzvlášť důležité u nepodsklepených domů. Je zvykem tepelnou izolaci, polystyren či minerální vatu vkládat až do skladby podlahy, tedy nad základovou nebo roznášecí desku. Potřebná tloušťka izolace je však velká, 30 cm i více, čímž se zvětšuje celková výška domu. Navíc deskové izolace se mohou při velkých tloušťkách zatížením stlačit a dochází k jejich sedání. Z těchto důvodů je mnohem výhodnější zateplit již samotnou základovou či roznášecí desku přidáním izolující vrstvy pod ni. Dům se tak nezvedne výš nad povrch terénu, pro silnější podzákladovou vrstvu se vybagruje hlubší výkop.
Výhodou je také to, že tepelná izolace je na ochlazované straně desky, takže samotná deska nepromrzá. U domů založených na základových pásech lze poměrně jednoduše nahradit podsyp ze štěrkopísku materiálem s lepšími tepelně izolačními vlastnostmi, například liapor či izolační štěrk z pěnového skla, který se vyrábí ze skelného odpadu. Pro tepelnou izolaci základů a podkladních desek na terénu se hojně používají speciální pevné a nenasákavé polystyreny a polyuretany vyráběné v různých tloušťkách a tvarech. Tyto silné desky se hodí nejlépe pod celoplošné základové železobetonové desky a pod základové vany. Nově se pro realizaci základových konstrukcí objevují speciální systémová řešení, která základovou desku „poskládají“ z předem připravených a tepelně dobře izolujících prvků.

Než kopnete do země

Před začátkem stavby základů je potřeba:

  • inženýrsko-geologický průzkum
  • radonový průzkum
  • zaměření stavby
  • vyklidit staveniště, překážející porosty a staré objekty a znovu zaměřit objekt
    projekt základové konstrukce včetně jejího zateplení

Kam s ornicí?

Při terénních pracích je třeba věnovat pozornost úrodné vrstvě zeminy, podle jejího typu se může jednat o 15 až 30 cm silnou vrstvu. Je ji potřeba uskladnit na určeném místě, aby nepřekážela během stavebních prací, maximálně do výšky 1,5 m, odděleně od hlušiny. Hlušinou se vyrovnává terén, zasypávají díry, obsypávají základy a podobně. Ornice se využije jako konečná vrstva při zahradních úpravách.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem, Shutterstock

Edit:

Komentáře

Napsat komentář