Nízkoenergetické stavění

Synonymem nového domu by mělo být úsporný, přesněji alespoň úsporný. Normální by mělo být stavět tak, abychom v novém domě spotřebovali co nejméně energie na vytápění. Budeme se tak chovat ekonomicky a ekologicky. Dokonce k tomu budeme stále důrazněji nuceni, naštěstí ne v náš neprospěch.

K  nízkoenergetickému stavění, ba dokonce takovému, kde náš dům nespotřebuje na svůj provoz téměř žádnou energii, nás nutí směrnice Evropské unie, která se bude postupně promítat do našich národních norem. Za cíl si stanoví, aby do roku 2020 byly stavěny budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Tento požadavek se týká i rekonstrukcí.

Přinejmenším úsporně

Úsporný dům je dnes již de facto standardem, v současné terminologii jím máme na mysli dům, který je podle energetického průkazu budovy zařazen do kategorie B a vykazuje měrnou roční potřebu tepla mezi 51 a 97 kWh/m2. Nalézt na trhu technologie a materiály, kterými bychom této mety dosáhli, není v  současné době problém, představují již běžný standard. Dodejme, že by měl být spíše minimálním cílem. Pokud stavíme nový dům, měli bychom si nasadit laťku výše. Ne proto, abychom dům za  každou cenu zařadili do nejvyšší třídy – tedy mimořádně úsporných domů, ale proto, abychom ušetřili za vytápění, snížili svou závislost na dodávkách energie, zvýšili komfort bydlení a měli i dobrý pocit z toho, že přispíváme k ochraně životního prostředí. A to nikoliv za přemrštěně větší cenu, může se jednat o zvýšení pořizovacích nákladů jen okolo deseti až dvaceti procent, podle toho, jak dalece úsporný dům budeme chtít mít, jakou technologií ho vybavíme. Kromě uvedených výhod zvyšujeme do budoucna prodejní hodnotu domu – bez energetického průkazu dnes již nemůžeme prodat dům ani jednotlivý byt v  něm. A  budeme předem připraveni na  přísnější legislativu, která bude nutně následovat, aby splnila požadavky zmíněné směrnice. Od listopadu loňského roku již platí nová zpřísněná norma ČSN 73 0540-2 o tepelné ochraně budov jako první krok k dosažení tohoto cíle.

Mimořádně úsporně

V energetickém průkazu se do nejvyšší třídy domů z hlediska úspornosti, do kategorie A – mimořádně úsporných, zařazují domy s roční měrnou potřebou energie menší než 50 kWh/m2. Běžně jsme si zvykli je nazývat nízkoenergetickými, a ty, které potřebují energie méně než 15 kWh/m2, pasivními. Tato ještě do nedávna obtížně dosažitelná špička by se měla postupně stát standardem,neboťprávěpasivnídomysepotřebou energie blíží směrnicí požadované nule. Domy, které této hranice dosáhly, nazýváme nulovými. A dokonce existují i domy, které více energie vyprodukují, než spotřebují, to jsou domy energeticky aktivní. Vytyčené hranice napomáhají dorozumívání, například v případě vypisování dotací a podobně, ale jak už jsme naznačili, pro běžného uživatele není honba za dosažením určité hodnoty cílem. I z toho důvodu, že se jedná o teoretický výpočet, který se může odchylovat od  reálného stavu. Důležité je především fungování domu jako celku. Aby dům dokázal dosáhnout mimořádné úspornosti, měl by být postaven podle základních logických zásad.

Nízkoenergetické principy

Zásady, které pomohou učinit dům energeticky co nejméně náročným, se týkají jak vnějších vlivů – jako orientace domu a klimatických podmínek, tak konstrukce a  technologií. Na  omezení tepelných ztrát domu má velký vliv jeho tvar. Měl by být jednoduchý, kompaktní, aby byl poměr ochlazovaných vnějších ploch k  objemu budovy co nejmenší a aby složitými detaily nedocházelo ke zbytečnému vytváření tepelných mostů. Dům se směruje největšími prosklenými plochami převážně k jihu či jihozápadu, aby se využilo teplo ze slunečního záření – mluvíme o pasivních tepelných ziscích. Nízké slunce v  zimě, na  jaře a na podzim se tak může výrazně podílet na vyhřívání domu. V létě však těmito zasklenými plochami přichází do domu slunce nadbytek, je tedy nutné navrhnout vhodné zastínění. Na  severní stranu se doporučuje okny šetřit a navrhovat sem místnosti s menšími nároky na vytápění. Zásadní je, aby z domu unikalo co nejméně tepla – aby neprostupovalo ani přímo obálkou budovy, ani jejími netěsnostmi. Zkrátka aby byl dům dobře zateplen a utěsněn. Vzduchotěsnost je možné prověřit tak zvaným Blower Door testem. Pomůže mimo jiné lokalizovat netěsnosti, které můžeme ještě před dokončením stavby odstranit. Ruku v ruce s dokonalým utěsněním nastává problém s přirozenou výměnou vzduchu, na kterou jsme byli zvyklí u starších domů. Pokud nechceme často větrat a otevřenými okny přicházet o teplo, je řešením nucené větrání pomocí vzduchotechnické jednotky a rozvody vzduchu po domě. Do obytných místností je tak neustále přiváděno potřebné množství vzduchu i při zavřených oknech. I tímto způsobem se připravujeme o cenné teplo, ale ani to není nutné, může být tak zvaně rekuperováno. Znamená to, že teplo, které by z domu odešlo spolu s odvětrávaným vzduchem, využijeme pomocí tepelného výměníku k ohřátí vzduchu příchozího.

Důležitá je souhra

O  tom, jak energeticky nenáročný dům bude, rozhoduje zejména, jak důsledně byly do jeho návrhu zapojeny zmíněné principy a jakým způsobem. Tedy celkový koncept domu, souhra jednotlivých prvků. Úsporný dům zdaleka neznamená dům naplněný složitými technologiemi, ale spíše jak chytře, kvalitně a pečlivě je postaven. Každý dům má své specifické podmínky, umístěním počínaje a zvyklostmi a potřebami jeho obyvatel konče. Záleží také na tom, jak vysoko jsme si stanovili pomyslnou laťku, zda chceme postavit dům nízkoenergetický, pasivní či dokonce nulový a jaké jsou naše preference, zda šetříme na  vstupních nákladech nebo nám jde o  maximálně úsporný provoz. K úspornému řešení přispívají různá opatření – různě drahá a různě efektivní. Například změna dispozice domu může přinést výrazné tepelné zisky bez zvýšení investičních nákladů. Některé naše zvyklosti a požadavky mohou být v rozporu s maximální úsporností, ale jsou pro nás natolik důležité, abychom si za ně připlatili. Víme například, že čím menší dům, tím menší potřeba tepla na vytápění, ale ne každý se chce velikostí dostat na nezbytné životní minimum. Ostatně i to je pro každého jiné.

Obdobně je to s tvarem domu. Přestože je z energetického hlediska úspornější patrová jednoduchá budova než přízemní bungalov o stejné obytné ploše, pro někoho je bydlení v jedné úrovni důležitější než dosažená úspora. Někdo zase dává přednost minimu technologií v domě, zůstane proto u přirozeného větrání, i když bez řízeného větrání s rekuperací nedosáhne na metu pasivního domu. Jiný naopak preferuje ohleduplnost k životnímu prostředí a maximálně využije alternativních zdrojů k vytápění domu i ohřevu teplé vody a bude volit k přírodě co nejohleduplnější materiály. Bude pamatovat také na tak zvanou šedou energii, tedy energii vloženou do výroby a dopravy použitých materiálů i na možnost jejich likvidace v budoucnu. Ať jsou však naše požadavky a potřeby jakékoliv, základem je vždy kvalitní projekt propracovaný do všech konstrukčních detailů, doplněný propočtem tepelných zisků a ztrát. Musí se počítat i s tím, jakým způsobem bude dům využíván, s tepelnými zisky z provozu elektrických spotřebičů, tělesným teplem jeho obyvatel a podobně. A víme, že sebelepší projekt může pokazit nekvalitní realizace. Je proto třeba zajistit pečlivé provedení stavby a přesné dodržení všech detailů, to znamená dát si záležet na výběru realizační firmy nebo firem a zajistit důsledný technický dozor.

Z čeho stavět

Na otázku, kolik izolace či který materiál zajistí potřebné zateplení, nelze jednoznačně odpovědět. Většinou je nutná kombinace nosného materiálu a tepelné izolace – tak zvané sendvičové konstrukce. Technický pokrok nám však v současné době nabízí i možnost návratu k jednoduchým stěnám díky vylepšeným tepelněizolačním vlastnostem jednovrstvého zdiva. Technologií, kterými dokážeme postavit dům splňující přísné požadavky na těsnost a tepelnou izolaci, je v současné době mnoho, od zděných domů přes dřevostavby po speciální technologie. Kterou z nich si vybrat, záleží hodně na osobních preferencích. O tepelněizolačních vlastnostech vypovídá součinitel prostupu tepla U, který udává, kolik tepla pronikne metrem čtverečním obálky budovy – stěnou, střechou či oknem. V nové normě, která je prvním krokem k  dosažení směrnicí naznačeného cíle, se uvádějí doporučené hodnoty pro pasivní domy, které se pohybují zhruba na 40 až 60 procentech závazných hodnot pro normální výstavbu. A nejde jen o plášť domu, nesmí se zapomenout ani na dostatečné zateplení podlah, stropů a dokonce i vnitřních stěn mezi různě vytápěnými prostory.

Nepouštět teplo okny

Okna jsou obvykle nejslabším místem v  plášti budovy, naštěstí i  tepelněizolační vlastnosti oken se stále zlepšují. A to nejen termoizolačních dvoj- nebo trojskel, ale i rámů oken. Prostor mezi skly je navíc vyplňován inertními plyny, které termoizolační schopnost okna ještě zvyšují. Na  trhu najdeme okna s  hodnotami součinitele prostupu tepla celým oknem až 0,6 W/m2K. Pro srovnání normová hodnota je 1,50 W/m2K. Okna, obzvláště v  pasivních domech, mají význam i jako významný zdroj zisků ze slunečního záření. Zajímá nás tedy nejen, jak dobře izolují, tedy nepropouštějí teplo z domu ven, ale i kolik tepla vpustí dovnitř. O tom vypovídá solární faktor g, který udává celkový prostup sluneční energie zasklením. Běžná dvojskla a trojskla jí vpustí do domu méně. Izolačními trojskly docílíme výrazných úspor v zimě, ale na jaře a na podzim brání, aby se interiér slunečními paprsky prohřál, a je pak třeba přitápět. Proto je vhodné osazovat okna různými typy skel s ohledem na celkovou energetickou bilanci, tedy zejména s ohledem na světové strany, ale i druh místnosti. Na jih a západ většinou volíme okna s  vyšším solárním faktorem, abychom si mohli „přitopit“ sluncem v zimě, na jaře a na podzim. V létě je však třeba takové okno zastínit, jinak by se interiér příliš přehříval. Tepelně aktivním prvkem domu může být zimní zahrada, která zároveň zatraktivní bydlení.

Uvěřit až po ověření

Stoupající popularita úspor tepla dělá ze schopnosti stavět nízkoenergetické kritérium konkurenceschopnosti stavebních firem. Zdá se, že snad všechny velké, střední i menší firmy mají zvládnutou technologii a  ani pasivní domy pro ně nejsou žádný problém. Alespoň to tak tvrdí. Skutečnost a  zkušenost je však podstatně horší. Proto nedejte jen na tvrzení, firmu si dobře prověřte, nejlépe se obraťte na zkušeného architekta či projektanta. Kromě průkazu energetické náročnosti byste měli požadovat výpočet tepelných ztrát a energetické bilance v projektové dokumentaci bez ohledu na to, zda chcete mít dům nízkoenergetický nebo pasivní. Můžete ho dát k prověření nezávislé osobě či instituci, která zkontroluje návrh z hlediska energetické náročnosti a případně vydá příslušné ověření – certifikát.

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Jiří Domlátil
Foto: archiv firem

Datum vydání: 21. 5. 2016

Edit: Miloslava Perglová