Pod růžovým baldachýnem…

Na bílé a růžové obláčky kvetoucích stromů se těšíme celou zimu. Když vykvetou, možná tajně závidíte sousedům velkou zahradu s kvetoucími sakurami a magnoliemi. Růžově však mohou kvést i drobnější keře, které se vejdou na menší zahradu. Třeba azalky, kdoulovce, zmarliky a zimolezy.

Barevná krása většiny rostlin se v našem podnebném pásmu rozvine jen na pár týdnů a nastupuje především v závislosti na délce dne. Proto některé druhy kvetou jen na jaře a jiné až v létě nebo na podzim. Nemusejí si konkurovat při shánění opylovačů, naopak postupným nakvétáním jim zajišťují dlouhodobé přežití.
Když tedy všechno, i růžové jarní opojení, skončí tak rychle, měli bychom se pokusit barvu náležitě zvýraznit. K tomu se hodí lépe dřeviny než květinové výsadby.

Azalky a pěnišníky nabízejí přehršli velikostí i barevných tónů květů.

Sázka na jistotu: sakura a jabloň

Japonci se dokážou obdivovat i jedinému řídce kvetoucímu ovocnému stromu. Symbolizuje pomíjivost věcí a plynutí času. Nám podobně poslouží narůžovělé květy obyčejné jabloně. V mnoha zahradách dožívají staré exempláře, které třeba sázel ještě děda, a nijak zvlášť už neplodí.
Nechte jim důkladně prořezat korunu. Získáte dřevinu se zajímavou siluetou, na jaře růžový obláček jako z obrazu Clauda Moneta a na podzim přece jen i nějaké to jablíčko. Výraznější barevný objekt nám ovšem poskytnou okrasné kultivary jabloní, například jabloň purpurová.
Třešeň pilovitá alias sakura nepotěší ani nás, ani špačky šťavnatými plody, zato když kvete, jakoby nastala malá zahradní slavnost. Zahradníci po celém světě šlechtí její kultivary s plnějšími květy, někdy i s purpurovými listy. Všichni jedinci jsou roubovaní na podnoži a toto spojení bývá s věkem stromu stále více vidět. Pokud odnož obrazí vlastními větvemi, musí nastoupit zahradnické nůžky, jinak bude roubovaná koruna slábnout.
Sakura dobře vyzní na pozadí vyšších jehličnanů, ale je to jednoznačně solitérní dřevina. Na opravdu velkých zahradách se snese i více sakur, například v rozích verandy nebo v řadě podél cesty.
Jako růžový oheň se zaskví magnólie čili šácholany. Oproti sakurám mají nesrovnatelně větší květy a také kvetou o něco déle. Neexistují snad starobylejší kvetoucí rostliny – magnolie voněly pod nos již dinosaurům. Nejpěstovanějším druhem je nejspíše magnolie Soulangeova.

Jabloň purpurová zjara upoutá sytě červenými květy. Na podzim se stejně vybarví její plody.

O patro níž: azalky a kdoulovce

Zatímco stromy vyhánějí svůj jarní outfit do výšky a prostoru, keřové výsadby mohou vytvořit pestrý nebo nízký pás, ale vždy pouze jen výrazný barevný bod.
V tónech decentní červené až světle fialové kvetou i časné azalky. Předností azalek oproti pěnišníkům jsou jejich opadavé listy. Květy, které se rozvíjejí ještě před olistěním, tak lépe vyniknou a vypadají hustší. Azalky i pěnišníky vyžadují kyselejší půdu a vylučují do ní látky toxické pro ostatní rostliny. Proto je vhodné vyhradit jim samostatnou výsadbu a prokombinovat kultivary s různou dobou rozkvětu.
Květy něžně růžové nebo červené jako valentýnská srdíčka mají trnité kdoulovce. Dají se dobře tvarovat i do živých plotů nebo lemů cest. Na podzim dozrají žluté plody, které krásně voní a po tepelné úpravě mají podobné použití jako pravé kdoule. Kdoulovce jsou odolné a nenáročné keře, ale nejlépe kvetou na osluněných místech.

Kdoulovce jsou velice tvárné keře. Některé druhy lze tvarovat a používat jako živý plot, jiné jsou půdopokryvné. Kvetou bíle, lososově i sytě červeně. Jejich plody bývají žluté nebo zelené.

Zmarlika a zimolez

Zatím jsme zmiňovali jen dřeviny pocházející z Dálného východu. Neméně zajímavý keř ale na naše zahrady doputoval celkem nedávno z Kanady. Je to zmarlika kanadská, kvetoucí růžovofialově. Zmarlika může vyrůst až do podoby středně vysokého stromu, ale většinou nepřevyšuje okolní keře. Její květy vyrůstají na stopkách přímo ze silných větví, což působí dosti nezvykle.
Zimolez tatarský vykvétá obvykle až v květnu, ale záleží na denních teplotách. Hodí se k zakrytí plotu, nevyužitého koutu zahrady nebo nevzhledné zdi. Jeho husté zelené listy s lehkým nádechem do modra vytvářejí kontrastující pozadí růžovým květům a později rubínově červeným jedovatým bobulkám.

Magnolie jsou v době květu nepřehlédnutelné dřeviny. O jejich starobylosti svědčí stavba květu s mnoha tyčinkami i pestíky vyrůstajícími ve spirále. Magnolie

Mandloně, dřevité pivoňky a lýkovce

Máte-li v úmyslu dopřát si na zahradě něco málo zamilovaných barev, ještě stále nejsme u konce s výběrem. V místech chráněných před mrazem a studeným větrem můžete zkusit pěstovat mandloň: kvete již jako docela nízký stromek. Pokud se chcete dočkat i vlastní úrody zdravého mlsání, ověřte si, že máte samosprašnou odrůdu. Jinak budete potřebovat dokoupit ještě jednu mandloň do páru.
Na podobně chráněném slunném místě se může dařit i dřevitým pivoňkám. Vedle žlutokvětých a bílých existuje i několik odrůd kvetoucích v něžně růžovém tónu. Možná keřík pivoněk bude zpočátku vyžadovat trochu víc opečovávání a v každém případě správné přihnojování, zato však vydrží desítky let.
Nejníže při zemi se z našeho dnešního přehledu drží lýkovce. Zpočátku vypadají jen jako mírně rozvětvený olistěný proutek, ale nakonec se mnoho kultivarů rozroste do pěkných růžově kvetoucích a omamně vonících bochánků.
Ale to už se blíží první máj a vaší zahradě by měl kralovat keř šeříku, ať už bíle, nebo fialově kvetoucí. U něj oceníme především vůni…

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Edit:

Komentáře

Napsat komentář