Přizpůsobivý dům v polostínu

Návrh domu se vždy musí přizpůsobit pozemku, okolní zástavbě a způsobu života jeho obyvatel. V případě novostavby pro mladou rodinu to bylo ještě o něco složitější. Musela se přizpůsobit tajuplné zahradě, základům rekreačního objektu a v průběhu výstavby i postupně se měnícím potřebám domácnosti.

Na původní kamenné podezdívce vyrostl nový dům.

Na samém počátku stojí kouzelná zahrada na okraji Prahy, v níž se za malebnou hradbou vzrostlých jehličnanů skrýval přízemní rekreační domek. Současná majitelka vypráví, že když do zahrady vstoupili poprvé, připadali si jako v ráji, i když se tu tenkrát ještě proháněly slepice. „Voní to tady lesem, rostou tu pravé hřiby i muchomůrky.“ Dům patřil velmi staré paní, kartářce, možná i věštkyni, která zřejmě o tom, kde mají růst stromy či keře, věděla ještě něco, co se zahradník během studií nedozví. Chatě to mezi stromy velmi slušelo a noví majitelé počítali s tím, že ji zrekonstruují. O jejím osudu však rozhodla dřevomorka. O místě, kde vyroste nový dům však nebylo pochyb. Ztepilé zdravé smrky, jedle ani borovice nemohly ustoupit novému domu, musel proto vyrůst na původních základech.

Klánovice, arch.Martin Brčák

Změny, změny!

Majitelé svěřili návrh domu architektu Martinu Brčákovi, který upravoval jejich známým půdní byt. „Byla jsem jejich bytem nadšena, i díky tomu, že jsem měla možnost porovnat ho s jiným, a zdaleka ne tak zajímavým řešením stejného prostoru u sousedů,“ vypráví majitelka. Po stavebním průzkumu se ukázalo, že rekonstrukce dřevěné chaty není možná. Základy – suterén a kamenná podezdívka – byly v dobrém stavu, aby na nich mohl vyrůst nový dům. Pro architekta to znamenalo navrhnout dům na reálném půdorysu téměř čtvercového tvaru. V průběhu navrhování i v průběhu stavby se měnila rodinná situace, rodina se rozšiřovala, majitelé žili nějaký čas v cizině… Celý tento vývoj trval téměř deset let.

Klánovice, arch.Martin Brčák

K původně uvažovanému přízemnímu domu proto ještě v době návrhu přibylo ustupující patro. Postupně se měnilo a mění i využití místností, například ze šatny u ložnice je nyní pokoj pro postýlku nejmladší ratolesti, pracovna v přízemí zatím slouží jako dětská herna. Časem se zřejmě promění v rodičovskou ložnici a patro zůstane útočištěm dětí. V současné době mají děti k dispozici i suterén s východem přímo na zahradu. Tento prostor je původně navržen tak, aby mohl sloužit jako malý samostatný byt, například pro rodiče majitelky. Ale kdoví, co ho v budoucnu ještě čeká.

Obývací pokoj je opticky oddělen od jídelního koutu oboustranným krbem. Omítka cihlové barvy pokračuje i na vnějším tělese komína.

Centrem je chodník

„Návrh vychází z lapidárního půdorysu, jemuž v přízemí dominuje osová chodba procházející až k zadnímu vchodu,“ popisuje řešení architekt. Slovy majitelů je středem domácnosti žulový chodník, který je nejfrekventovanější plochou celého domu. Nejen proto, že tudy přicházíte do místností rozprostřených podél něho, nejen proto, že jsou z něj přístupné skříně tvořící zároveň dělicí stěny, nejen proto, že spojuje přední a zadní část domu, ale především proto, že slouží jako závodiště a prostor pro všemožné hrátky dětí i dospělých. Odolný díky žule a teplý díky elektrickému podlahovému topení. „A navíc je i krásný, z obou stran domu sem přichází denní světlo a úžasný je v noci, když se osvětlí,“ chválí si ho majitelka.

Klánovice, arch.Martin Brčák

Jednou z podstatných změn, ke které došlo již v průběhu stavby, bylo, že z původně navrhovaného pokoje se stala kuchyň, která navazuje na jídelní kout, který přes chodník pokračuje obývacím pokojem. Společenský prostor je tak řešen do písmene L. „Až teprve v reálném rozměru jsme si dokázali představit, jak bude celý prostor působit, a rozhodli jsme se obětovat jeden uzavřený pokoj pro kuchyni, aby se zvětšila společná obytná místnost.“ Teď svého rozhodnutí nelitují.

Centrem domu je chodník spojující přední a zadní vchod.

Záclony netřeba

Interiér je stejně jako dům řešen velmi střídmě a prakticky, sjednocují ho použité materiály, opakující se na různých místech. Nejvíce zaujmou dřevěné podlahy, šedá hliníková okna a matné sklo, které se objevuje na velkých plochách dveří, barovém pultu či zábradlí schodiště. Barevné řešení – bílá, šedá a cihlová – koresponduje s vnějším vzhledem domu a podtrhuje tak kompaktnost interiéru s exteriérem i s okolím. Dostatek úložného prostoru nabízejí skříně podél chodníku, z nichž některé jsou přístupné z místností – kuchyně či pokojů, a dvě prostorné šatny. Množství prosklených ploch do všech čtyř stran naplňuje původní a nejdůležitější požadavek majitelů, aby byl dům co nejvíce propojen se zahradou. O soukromí pečují jehličnany se svými hustými větvemi, a proto zde nenajdete záclony a závěsy. A většina oken nepotřebuje ani vnější stínění, to obstarají také stromy. Soužití obyvatel domu a stromů je velice příjemné, ale občas je návštěvy varují zvláště před vysokým smrkem ztepilým přímo před vchodem. Dokáže údajně dorůst až do výšky padesáti metrů. Zatím se však o svůj osud bát nemusí. Majitelka na tato varování odpovídá, že smrk je tu déle, než ona, a proto ho chce respektovat.