Rodina pod jednou střechou

Devadesát let sloužil dům v brněnských Stránicích bez velkých změn. Po devadesáti letech, téměř na den přesně, začala jeho rekonstrukce, která zachovala to nejlepší, co nabízel, a zároveň mu dala šanci dobře sloužit další desetiletí. Nová podoba navíc dovoluje soužití několika generací rodiny pod jednou střechou.

Cílem rekonstrukce rodinného domu z roku 1923 byla přestavba na vícegenerační dům se třemi byty. Investoři se tak rozhodli vyřešit otázku svého budoucího bydlení. „Zvažovali dvě varianty; koupit byt a rekonstruovat nebo využít vlastní dům, sice za cenu vyšších nákladů, ale s výhodou soužití rodiny pod jednou střechou, navíc s podkrovním bytem pro pronájem. Druhá varianta zvítězila,“ říká Ing. arch. Jan Vojtíšek z architektonického studia AEIOU, který společně s kolegou Ing. Jakubem Staníkem rekonstrukci navrhl. Před přestavbou i nyní obývá přízemí tatínek investora, patro bylo prázdné, půda nevyužitá.

 

PROLÍNÁNÍ ČASU
Přízemí se až na pár drobností úpravy příliš netýkaly. Zásadní změny však prodělal zbytek domu, a to i vnější vzhled. Majitelé kromě požadavku na moderní bydlení pro mladou rodinu s dětmi nechali vše na odbornících. „Myšlenka návrhu spočívala v přiznání původních a nových částí jak po formální, provozní, tak i materiálové stránce. Nové objemy ,prorůstají‘ dovnitř i ven v každém podlaží domu, včetně střechy. Formální charakter prvorepublikového domu nám přišel zajímavý a chtěli jsme k němu navrhnout současnou moderní architekturu. Pokračovat v přirozené stopě historie a vývoje domu, vytvořit další ,vrstvu‘ pro příští generace – obyvatele domu,“ popisuje Jan Vojtíšek. Vodorovné a svislé konstrukce přistavěných částí jsou navrženy jako dřevostavby, v exteriéru obložené modřínovými latěmi v šikmém směru a v interiéru smrkovými palubkami ve svislém směru. Volbu dřevěného obkladu podpořila i krásná zahrada s mnoha stromy, která rovněž prorůstá do interiéru. Snahou bylo rekonstrukcí do ní co nejméně zasáhnout, což se podařilo. Čeká jen na nový trávník.

 

OTEVŘENÁ DISPOZICE
V patře byly v první řadě vybourány všechny příčky vyjma té mezi ložnicemi. „Výsledkem je otevřený obytný prostor zahrnující kuchyni s ostrůvkovou linkou, jídelní kout a obývací pokoj neboli salonek. Dominantním prvkem v otevřeném prostoru je vyzděný víceúčelový blok vymezující koupelnu, kuchyni, spíž a prostor pro lednici,“ komentuje Jan Vojtíšek. Stávající dva pokoje zůstaly beze změn a lodžie na jižní straně byla přestavěna na pracovnu. V podkroví je dispozice obdobná jako v patře. Půdní byt je otevřený do krovu vyjma ložnice, nad níž je umístěné mezipatro jako úložný či obytný prostor přístupný po žebříkovém schodišti z obývacího pokoje. Podlaha v podkrovní kuchyni a na toaletě je vyvýšená nad vazné trámy a vytváří pódia, která slouží k sezení, ležení i jako úložný prostor.

 

V JEDNÉ OSE
Důležité funkce v hlavní společenské části uspořádali architekti v jedné ose. „Jsou jimi hygiena – očistec, domácí vaření – kreativita, rodinné posezení a stolování – pokrm a odpočinek. Tuto osu musel podtrhovat vizuální kontakt. Je podpořen i pohledem z ,trůnu‘ (lavice u jídelního stolu) na ulici, díky tomu je vidět, kdo do domu přichází,“ vysvětluje Jan Vojtíšek. Příčka do hygienického zázemí není vyzděna až ke stropu a do koupelny vedou dveře z čirého skla. „Klozet je umístěn tak, aby při pohledu z obytné místnosti nedošlo k vizuálnímu kontaktu. Prosklení slouží k prosvětlení a samozřejmě splňuje požadavky na oddělení tohoto typu provozu. Návrh počítal variantně s matným zasklením, investoři se ale rozhodli toto odvážné řešení nejdřív vyzkoušet, teprve následně zmatnit. Stále je čiré…,“ líčí architekt. V koupelně se uplatnila původní vana, která si říkala o výjimečné umístění. Podle architekta je její zapuštění do půlkruhové niky vhodné i s ohledem na koncept prostoru – vana stojí tak, že je z ulice vizuálně skryta, ale zajišťuje také úsporu místa a pohodlné sprchování. Povrch koupelny je z probarvené vápenné kletované omítky v kontrastu s ostatními vápenocementovými omítkami v bytě. Různorodé povrchové úpravy tak odlišují původní a nové části.

 

Postel pro tatínka
Rekonstrukce interiéru představovala mimo jiné odstranění dřevěného schodiště spojujícího druhé a třetí podlaží v jižní části dispozice. Nahradilo je nové schodiště ocelové, s menší průchozí šířkou, které je hlavním komunikačním prvkem domu. Původní dubové schodiště ale našlo využití: „Všechny dřevěné prvky včetně tvarově pestrého zábradlí byly použity na novou postel pro tatínka investora. Nápad vzešel od něho a nás nadchl. Udělali jsme tedy návrh a zajistili realizaci. Z madla a sloupků zábradlí a z dubových nášlapů byly vytvořeny sloupky a korpus postele se šuplíky i noční stolky,“ popisuje Jakub Staník.

BYDLENÍ V BARVÁCH
Součástí konceptu interiéru je vestavěný nábytek v podobě knihovny, šatní skříně a policové stěny v salonku. Na první pohled upoutá výrazná barevnost – tyrkysová knihovna a žlutý obklad kuchyně i koupelny. „Barvy byly prioritou hned od začátku. Dům je velkou měrou šitý na míru, velkou roli hrála intuice, celková atmosféra a pocit z místa. Navíc jednotlivé barvy a druhy materiálů vymezují nové a původní konstrukce,“ doplňuje Jakub Staník.

NÁHODY I NÁPADY
Na otázku, zda se při rekonstrukci neobjevily nějaké komplikace, majitelé i architekti odpovídají, že nešťastné náhody je naštěstí nepotkaly. Spíš naopak. Například v uličním štítu střešního vikýře umístěné kruhové okno s nerezovou balotinovanou šambránou, která v exteriéru rámuje panorama města a v interiéru vytváří příjemný prostor pro odpočinek a sezení: „Původně měla být šambrána na míru vyrobena uměleckým kovářem. Než se tak stalo, našel ji v plné kráse v kovošrotu v podobě nerezového kotle s rozměry, které jsme potřebovali. Stačilo uřezat dno, provést zkosení a bylo,“ líčí Jakub Staník. Další náhodnou věcí, při které architekti improvizovali na místě, což podle svých slov činí s potěšením, bylo nové schodiště. Když ho zámečníci přivezli na stavbu, zbroušené hrany po svařování byly tak precizně provedené, že schodiště už jen přetřeli transparentním lakem a ponechali jej pohledové. „Původně mělo být potažené černým PVC, takže se nakonec ještě ušetřilo. Investoři si sice aktuálním řešením nebyli moc jistí, především z důvodů akustiky, ale dali na naše rady a díky tomu vzniklo originální industriální schodiště,“ uzavírá Jan Vojtíšek.

vizitka bytu
Realizace: 2013–2014
Užitná plocha: byt 2 + 1 (1. NP) = 85 m2,
byt 3 + k. k. (2. NP) = 85 m2, byt 2 + k. k. (3. NP) = 75 m2
Podlahy: obytné místnosti – část repasované + nové parkety, komunikace –
polyuretanová stěrka, kuchyň a koupelna – epoxidová stěrka, schodiště – plech
Schodiště: betonové opatřené polyuretanovou stěrkou (1. NP do 2. NP), ocelové (2. NP do 3. NP)
Okna: nová dřevěná
Dveře: vstupní do bytů – nové dřevěné,
vnitřní – původní dřevěné repasované
Vytápění: plynový kotel na každém patře pro vytápění a ohřev TUV
Cena rekonstrukce: cca 4 mil. včetně interiéru

 

 

 

Datum vydání: 10. 3. 2015

Edit: Kateřina Nová