S pocitem absolutního štěstí

Nedávno zrekonstruovaný statek skrývá za nenápadnou úpravností bíle omítnutých stěn a zbytky starých opukových zdí docela jiný svět, než bychom od stoletého stavení téměř v centru středočeské vesnice čekali. Svět prodchnutý exotikou, která si však s českou realitou dobře rozumí.

Je to až s podivem, že se nám po vstupu do dvora ani v obytných místnostech nezasteskne po selském vyřezávaném nábytku, malovaných lidových truhlách či třeba loukoťových kolech zdobících stěny stavení, jak jsme zvyklí u českých, takzvaně stylových interiérů. Naopak ratan, který nás vítá již před vstupem v podobě květníků a provází všemi prostory domu, i těžké masivní kusy nábytku z recyklovaného tropického dřeva sem přirozeně zapadají a vytvářejí jedinečnou atmosféru. Možná je to tím, že se jedná o přírodní materiály, které snadno nacházejí s jednoduchostí starého domu společnou řeč. Avšak zcela jistě je to díky citu majitelky, která tímto způsobem dům zařídila.

Vysoké podpatky do skříně

Za pořízením tohoto statku byla potřeba vybudovat nový domov i touha majitelky najít příjemné místo k žití. Konečná volba však vyžadovala absolutní změnu. „Znamenalo to schovat boty s vysokými podpatky a pořídit si gumáky, nejlépe ve třech barvách,“ vypráví majitelka. „Možná jsem touhu po statku měla někde hluboko v sobě. Už když jsme sem poprvé přijížděli krajinou plnou koňských výběhů a stájí, přestala mi najednou vadit větší vzdálenost od Prahy. Samotné stavení nenaznačovalo, že by z něho mohl být nádherný dům, ale cítila jsem, že by tady mohl být nádherný život. Bylo to stavení plné lidí a zvířat, ve stodole dokonce chovali koně, byla tu správná energie.
Chtěla jsem, aby tady něco z toho zůstalo, snažili jsme se proto rekonstrukci podřídit domu, ne ho zcela změnit. Asi i proto jsme se pustili do práce co nejvíce vlastními silami, krok za krokem. Dnes vím, že v tom byla velká míra naivity – bylo by jistě snadnější zadat rekonstrukci jednomu dodavateli a ne shánět řemeslníky na každou práci zvlášť. Byly to únavné, někdy až skličující okamžiky nad kvalitou odevzdané práce, ale na druhou stranu věřím, že je zde znát energie, kterou jsme vydali sami ze sebe.“

I přes nutnost některá hospodářská stavení zbourat zůstal zachován uzavřený dvůr v půdorysu stejném, jako měl původní statek.

Kolem zeleného dvora

Původní klasická podoba vesnického statku, kterou zřejmě tvořila užší čela dvou stavení spojených velkou branou, byla již dříve změněna jejich propojením a vybudováním nadzemního obytného podlaží. Jinak statku zůstala archetypální podoba obytných a hospodářských budov obklopujících centrální dvůr, dnes celý zatravněný. Na západní straně ho uzavírá průjezdná zděná stodola. Menší stodola a některé z chlívků musely být zbourány, jejich rekonstrukce by byla neúměrně náročná, jak technicky, tak finančně. Avšak alespoň torza opukových vnějších zdí zůstala zachována, aby si dvůr udržel kompaktní uzavřený charakter. Rekonstruované budovy byly vzhledově sjednoceny novými bílými omítkami.
Krásnou opukovou stěnu menší stodoly se podařilo zachovat a začlenit ji do nově vybudovaného skleníku. Jeho kovová konstrukce vyrobená kovářskou dílnou působí, jako by zde byl odjakživa, přesně podle záměru majitelky. Těžká teaková křesla nabízejí pohodlný odpočinek mezi květinami, palmami, olivovníky, daří se tu i rajčatům, paprikám či okurkám. Tak jako téměř vše v tomto domě se i podoba skleníku dotváří postupně, i když to někdy zcela záměrně nelze postřehnout. Například stará dlažba na stěně působí, jako by odtud nedávno zmizel starý sporák. Ten tu však nikdy nestál, stejně jako celý skleník. To jen paní majitelka tak dlouho pátrala po starých oprýskaných dlaždicích, aby je mohla nalepit na zeď a tento dojem vytvořit.

Zařízení interiéru je díky spolupráci s firmou Hitra laděno exoticky, převládá ratan a masivní dřevo. Doplňuje je nábytek vyrobený na míru, jako je například otevřená knihovna.

Život v patře

Hlavní obytné místnosti jsou nečekaně situovány do patra. „Již předchozí majitelé měli jeden z bytů v patře, byl však členěný na malé místnosti. My jsme vytvořili velký obytný prostor plný světla s krásným výhledem na rybník. V přízemí jsou ložnice, které tolik světla nepotřebují a náramně vyhovují dospívajícím dětem,“ zdůvodňuje majitelka tuto neobvyklou dispozici.
Prostor v patře zaujme nejen svou velkorysostí, ale také exotickým vybavením. To vesměs pochází z firmy Hitra s.r.o., s kterou má majitelka dlouholetou výbornou zkušenost, co se navrhování interiérů týče. Ratanový a etno nábytek má povětšinou původ v Indonésii. Doplňuje ho zařízení vyrobené prostoru na míru jako knihovna a kuchyň. Ač je všude spousta bytových doplňků, lamp a lampiček, moderních obrazů, každý kousek má své dobře promyšlené místo. Jen kuchyň se tomu na první pohled trochu vymyká: „Ve správné kuchyni má být tak trochu chaos,“ vysvětluje. „V kuchyni mám vždy hodně otevřených poliček, které skýtají spoustu možností. Vyhovuje mi to i vzhledem k tomu, kolik času tady díky početné rodině strávím… Kuchyň jsem sice nechala vyrobit na míru, ale nebyla jsem spokojená s povrchovou úpravou dvířek, proto jsem je znovu „zdrápala“ a namořila do rustikální šedi.“

Kuchyň i hlavní obytný prostor jsou umístěny v patře. Dodatečně sem byly instalovány i trámy, aby byla podtržena starobylá atmosféra, kterou předchozí rekonstrukce setřely.

Barvy pro jógu

S barvami pracuje majitelka velmi promyšleně, zdůrazňuje jimi části prostoru. V kuchyni převažuje modrošedá, v obývací místnosti je převážně tělově hnědá. „Tělová barva má tu zvláštnost, že se proměňuje podle osvětlení, zařízení, denní doby,“ vysvětluje majitelka. Stěna u krbu je doplněná tmavě hnědými akcenty, stejně tak schodiště. Díky velkému počtu oken působí místnost světlým dojmem, světlo barvy proměňuje, a zvláště západy slunce jsou zde neskutečně krásné.
Zcela jiným dojmem působí ložnice, na kterou bezprostředně navazuje koupelna. „Tady jsem experimentovala s tmavou barvou, chtěla jsem tím vytvořit svůj vlastní prostor. Hnědošedou barvu jsem vybrala z barevného obkladu koupelny. Mám ráda jógu a tento tmavou barvou vyčleněný prostor je pro meditace jako stvořený. Díky střešnímu oknu tu není tma, a přímo z postele vidím do zahrady, kde se každé ráno prochází divoké kachny, než je proženou naši psi.“

Co je v plánu dál?

Současný stav zdaleka není konečným. „Zatím jsme udělali to, co bylo nutné, aby se nám tu spokojeně žilo,“ uzavírá paní domu. „Teď potřebuji odstup, počkat, nechat vše trochu usadit. Pak možná přijde čas na něco extra, na nějaký bonus. Rekonstrukce byla náročná, doprovázela ji i rozčarování hlavně kvůli řemeslníkům, unavila nás. Bylo nutné udělat i mnohé kompromisy. Ale jisté je, že nezklamalo místo, obrovskou radostí je pro mě zahrada. Přináší mi to, co jsem hledala u venkovského stavení. Pěstovat zeleninu je sice hodně náročná práce, ale potom si obrovsky vážím každého rajčete, každé papriky. A když k nám přijde návštěva, raduji se z toho, jak jim chutnají vajíčka od našich slepic. A když všichni odjedou, zůstanu tu sama, cítím se šťastná, že jsem. Že jsem tady. Jen se bojím sama sebe, že ani s tímto pocitem absolutního štěstí dlouho nevydržím a že se mi v hlavě urodí další myšlenka. Třeba jak vytvořit ze stodoly jógové studio,“ říká majitelka.

Hitra

Společnost Hitra s.r.o. se zabývá výrobou a dovozem ratanového nábytku, doplňků z přírodních materiálů, uměleckých předmětů, zároveň se věnuje i interiérovému designu.
Výroba ratanového nábytku pro značku Hitra probíhá v Indonésii, kde se ratan těží.
Nábytek ze dřeva se vyrábí z vyzrálého teaku nebo z recyklovaného tropického dřeva, které se používalo například na stavbu koloniálních domů, lodí a podobně. Každý kus nábytku je proto originál.
Dřevěný nábytek, bytové doplňky a umělecké předměty se dovážejí také z Nového Zélandu, Holandska a Francie.

Kontakt:
U Trati 3240/44, Praha 10

Text: Miloslava Perglová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Edit:

Komentáře

Napsat komentář