S výhledem přes údolí

Vybrat ideální místo pro stavbu vlastního bydlení je pro konečný úspěch zcela zásadní. Majitelé tohoto originálního rodinného domu byli mezi prvními,
kdo se rozhodli začít stavět na dosud volné stráni. Zvolili parcelu s překrásným výhledem přes údolí.

Od svého budoucího domova požadovali, aby dva synové měli každý svůj vlastní pokoj, aby nabízel dostatečně dimenzované šatny a úložné prostory, ale zároveň nechtěli v pokojích žádné překážející skříně. Dům měl nabídnout také velký společenský prostor zahrnující obývací pokoj, jídelnu a kuchyň. Z kuchyně nebo obytného prostoru si paní přála přímý výstup do zahrady bez jakýchkoli překážek. Velká okna měla prosvětlovat interiér a zároveň otevírat výhledy do údolí a na protější svah. Návrh svého budoucího bydlení svěřili majitelé dvěma mladým architektům, zhostili se jej Ing. arch. Jana Wisingerová a Ing. arch. Matěj Beránek.

VÝHLED A SOUKROMÍ

Návrh domu v první fázi tak určovaly dva důležité momenty: svah a požadavek na soukromí rodičů i dětí. „Specifikem zadání byl právě poměrně svažitý terén. Snažili jsme se do něj posadit dům tak, aby nepůsobil příliš masivně a zároveň aby si obyvatelé mohli užívat volného výhledu na protější stráň. To znamená, že jsme nechtěli dům umístit přímo u cesty na spodní hranici pozemku, ale situovali jsme ho trochu výš. Garáž je naopak dole u cesty,“ poznamenává architektka Wisingerová.
Pokud jde o dispoziční řešení domu, manželé chtěli mít v přízemí jak obytnou část, tak vlastní zázemí, aby až budou starší, nemuseli chodit do schodů. Patro je tak určené pro apartmá synů, což se během let osvědčilo.

ŽIVOT NA ZAHRADĚ

Majitelé se s architekty zcela shodli, že dům bude v obytných částech co nejvíc otevřený do zahrady. Maximální propojení exteriéru s interiérem zajišťují velká francouzská okna. Potřebné stínění obstarají skládací dřevěné panely, které navíc v poloze kolmé na obvodovou stěnu dobře stíní i boční světlo a vytvářejí intimitu menších oddělených zákoutí. Při výběru pláště domu zvítězila zateplená provětrávaná fasáda z vláknocementových desek. „Je to řešení trvanlivé, bezúdržbové, dávající domu určitý charakter. Desky vytvářejí rastr, který stavbu zjemňuje,“ říká architektka.

PŘEDSTAVY A REALITA

Rodina v domě bydlí již téměř čtyři roky a za tu dobu se jejím členům život v něm neomrzel. Pouze přehodnotili některé své původní požadavky, na nichž při navrhování projektu trvali. Majitelka si například poopravila názor na kuchyň včleněnou do obytného prostoru: „Pokud by bylo nějaké příště, alespoň částečně bych ji oddělila, protože hluk odtud ruší ostatní při jiné činnosti. Příčinou velké ozvěny je možná betonový strop.“ Rozlehlý obytný prostor je také náročnější v zimě vytopit, na čemž mají podíl velké prosklené stěny a světlík nad kuchyní. Dnes by majitelka uvítala i větší prostor pro ložnici a prostornější vstupní chodbu. Spokojenost ovšem převažuje.

Text: Karla Mafková; Foto: Pavel Rydl

Edit:

Komentáře

Napsat komentář