Teplo domova

Je to tak. S představou domova je nerozlučně spojeno teplo. V prvé řadě především hřejivost vztahů pod společnou střechou. Ale i teplo, které změříme na Celsiově stupnici. Za pocit tepelné pohody však nemusíme zbytečně utrácet, záleží na tom, jak si postavíme nebo zrekonstruujeme dům.

Co je to tepelná pohoda? Vyjadřuje stav, kdy člověku není ani příliš teplo, ani chladno, kdy se cítí příjemně. Nezávisí jen na naměřené teplotě v místnosti, ale na vlhkosti, teplotě stěn a podlah, proudění vzduchu… V domě s „teplými“ – dobře zateplenými – stěnami a kvalitními okny se budeme cítit v pohodě při nižší teplotě než ve starším domě, kde ze stěn sálá chlad a od oken táhne, i když teplota vzduchu bude o několik stupňů vyšší. Možná si to ani neuvědomujeme, ale ve standardním domě, když přestaneme topit, dokáže teplota klesnout během několika hodin, třeba během noci, o pět i více stupňů. To se nám v dobře zatepleném domě nestane.

JAK ŠETŘIT TEPLEM? 
Tím, že postavíme nebo zrekonstruujeme dům tak, aby k jeho vytápění stačilo minimum energie, aby teplo, které v domě vyprodukujeme, neunikalo zbytečně ven. Snaha o úspory tepla na vytápění je logická, šetří naše finance. Menší spotřeba paliva šetří i životní prostředí – snižuje obsah oxidu uhličitého v ovzduší, a proto nás k úsporám nutí i právní předpisy. Nově postavený nebo zrekonstruovaný dům se musí v průkazu energetické náročnosti, kterým musejí být povinně vybaveny novostavby a rozsáhlejší rekonstrukce, prokázat roční spotřebou energie menší než 142 kWh na m2 užitné plochy. A to nejen energie potřebné k vytápění, ale i energie na ohřev vody, větrání, chlazení, osvětlení a na pohon čerpadel a ventilátorů. Stále je to však poměrně hodně. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU, o energetické náročnosti budov, bychom se měli do roku 2020 naučit navrhovat a stavět pouze budovy s téměř nulovou spotřebou energie. I proto je určitě prozíravé stavět již dnes domy, které spotřebují méně energie, než povolují normy. Tedy v kategorii A – mimořádně úsporných domů.

JAK ÚSPORNÝ? 
I v této kategorii existují rozdíly v potřebě tepla na vytápění. Potřeba tepla není totéž co spotřeba. Potřeba, respektive měrná potřeba tepla, je vypočítaná hodnota, která vychází z tepelně izolačních vlastností domu, z jeho tepelné ztráty, bez ohledu na to, čím a jak účinně topíme. Na rozdíl od skutečné spotřeby, která je ovlivněna účinností zdroje vytápění a celého otopného systému i schopností využít tepelné zisky. Podle hodnoty měrné potřeby tepla na vytápění se rozlišují domy nízkoenergetické, pasivní a nulové. Nízkoenergetické domy vykazují tuto hodnotu menší než 50 kWh/m2, pasivní nižší než 15 kWh/m2. Téměř nulovou potřebou energie, pod 5 kWh/m2, se mohou pochlubit nulové domy. Jsou obvykle vybaveny technickými zařízeními, jako jsou solární kolektory pro ohřev vody, zemní výměník či fotovoltaické panely, které vyrábějí elektřinu. Pokud vyrobí více energie, než samy spotřebují, bývají označovány jako aktivní neboli plusové domy. Vybavení všemi těmito technologiemi však není nutnou podmínkou pro dosažení nízké potřeby tepla na vytápění. Jak jsme zdůraznili na předchozích stranách, promyšlený návrh domu je základem jeho energetické nenáročnosti. Nestačí dům co nejvíce zateplit a utěsnit, ale skloubit všechny prvky, které se podílejí na fungování domu.

IZOLACE A VZDUCHOTĚSNOST 
Přesto je základem úsporného domu obálka budovy (stěny, střecha i základy), která nedovoluje unikat teplu do vnějšího prostředí. Technicky řečeno musí mít nízký součinitel prostupu tepla (U) nebo naopak vysoký tepelný odpor (R). To se týká i oken, která jsou vždy nejslabším článkem v tepelné izolaci budovy. Teplo obyčejně uniká také spárami a místy hůře izolovanými. Odtud plyne další požadavek na úsporné domy – jejich téměř dokonalá vzduchotěsnost a minimalizace tepelných mostů. Dům proto musí být navržen podrobně s vyřešením všech detailů a realizován tak, aby k nežádoucím tepelným ztrátám nedocházelo. Kvalitní izolací a vzduchotěsností budovy dokážeme dosáhnout parametrů nízkoenergetického domu, abychom dosáhli na parametry pasivních domů, je třeba postarat se o výměnu vzduchu řízeným větráním s rekuperací tepla. Vzhledem k tomu, jak dokonale utěsněný je i nízkoenergetický dům, není na škodu instalovat řízené větrání i zde, nejen v pasivních domech.

VĚTRAT? VĚTRAT!
Pokud nesvěříme větrání vzduchotechnice, musíme často a účinně větrat, každé dvě až tři hodiny pro dobu několika minut, nejlépe průvanem, a to i v noci, jinak se budeme probouzet v místnosti s vydýchaným vzduchem s přebytkem oxidu uhličitého, možná kvůli tomu i špatně odpočatí. Řízené větrání vyvolává obavu, že nebudeme smět v domě otevírat okna. Zbytečně. Otevírat okna můžeme, ale v zimě tak ztrácíme cenné teplo. V teplejším počasí se samozřejmě otevírání oken meze nekladou, v létě je můžeme mít dokořán. V domě se systémem nuceného větrání se o výměnu vzduchu postará větrací jednotka. Výměna probíhá neustále, v malém objemu, takže nepociťujeme průvan. Obvykle je zařízení vybaveno rekuperačním výměníkem, který odcházejícímu vzduchu odebere teplo a využije ho k ohřátí vzduchu příchozího, čerstvého. Ztráty větráním jsou pak zcela minimální.

Z JAKÉHO MATERIÁLU? 
Plášť budovy musí být pevný, aby unesl tíhu domu, a musí mít i výborné tepelně izolační vlastnosti, což jsou svým způsobem protichůdné požadavky. K tomu, jak dosáhnout obojího, vedou v podstatě dvě cesty. První je opatřit pevnou nosnou zeď tepelnou izolací, tedy vytvořit tak zvanou sendvičovou konstrukci, jejíž jednotlivé vrstvy se podílejí na výsledných vlastnostech obálky domu. Výhodou sendvičové konstrukce je, že potřebné vlastnosti obvodové stěny je možné přesně „dávkovat“ skladbou vrstev, volbou jednotlivých materiálů a jejich tloušťky. Nosná kostra je tvořena pevným, většinou levnějším materiálem – keramické zdivo, pórobeton, vápenopískové cihly, monolitický beton, dřevo, desky na bázi dřeva…, která je opatřena vrstvou tepelné izolace. Další vrstvy, většinou fólie, plní ochrannou funkci, především před pronikáním vlhkosti. Nevýhodou je, že nelze zaručit stejnou odolnost izolačních hmot jako u pevného zdiva, a tedy ani stejnou rychlost stárnutí. Naopak výhodou je, že souvislá plocha izolace odstraňuje tepelné mosty ve zdivu. Na druhou stranu je taková konstrukce závislá na řemeslném provedení, které naopak může slabá místa v obálce budovy tepelné mosty způsobit. Druhou možností je zlepšovat tepelně izolační vlastnosti klasických zdicích materiálů, aby bylo dosaženo potřebných parametrů jen při jednovrstvém zdění. Vývoj těchto prvků však dospěl tak daleko, že na trhu nalezneme keramické i pórobetonové tvarovky s vysokým tepelným odporem, v nichž je, zjednodušeně řečeno, izolantem více vzduchu. Keramické tvarovky mají jemná žebroví, která prodlužují cestu teplu, pórobetonové jsou prostoupeny miliony pórů, a přitom dokáží splňovat potřebné požadavky na pevnost a únosnost. Tepelně izolační vlastnosti se však vylepšují ještě tím, že jsou zdicí prvky vyplňovány účinnějším izolantem. Keramické cihelné bloky jsou vyplňovány polystyrenem i minerální izolací. I betonové zdicí prvky se dnes vyrábějí s integrovaným izolantem – polystyrenem. Spojují se velmi tenkou vrstvou malty nebo lepidlem, tím se snižuje na minimum vznik tepelných mostů při zachování dostatečné únosnosti stěn. Výhodou přesného zdění je i minimalizace mokrých procesů. Špičkové výrobky dokáží i při jednovrstvém zdění dosáhnout parametrů pasivních domů.

A CENA?
Jak vidno, možnosti máme velmi široké. Postavit mimořádně úsporný dům je možné s úspěchem a kvalitně mnoha cestami, kterou ze stavebních technologií vybrat nakonec nejvíce závisí na našich osobních prioritách. Zajímat nás určitě bude kvalita v závislosti na ceně. Musí být nízkoenergetický nebo pasivní dům drahý? Je fakt, že mimořádně úsporný dům nemůžeme ošidit, musí být postaven ze špičkových materiálů s nízkým součinitelem prostupu tepla. A šetřit bychom neměli ani na realizační firmě. Nekvalitní práce může vynikající návrh i materiál znehodnotit. Není to však podobné tomu, jako když si kupujeme jakýkoliv jiný energeticky náročný spotřebič? Pračku či ledničku? Váháme sáhnout po třídě A++ za vyšší cenu? V případě pasivního domu mohou být investiční náklady vyšší o deset, maximálně třicet procent, nízké náklady na provoz domu však budou trvalé po desítky let. A na rozdíl od spotřebního zboží mají tu výhodu, že pokud si stavbu dobře ohlídáme, nebude mít to pověstné slabé místo, které ho znehodnotí krátce po uplynutí záruční lhůty. Investice do kvalitní stavby je investicí opravdu dlouhodobou.

Datum vydání: 24. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová