Promyšlený každý krok

Originálního domu ve svahu si nelze nepovšimnout. Z každého detailu bravurně zvládnutého díla je zřejmá jistá ruka svrchovaného tvůrce. Z domu vyzařuje skromná uměřenost i rozhodnost, do sebe uzavřená odtažitost i vstřícnost, strohost i vlídné změkčení.

Byt v  menším městě, kde čtyřčlenná rodina léta bydlela, sám o sobě nebyl špatný, ba podle vyjádření naší hostitelky byl vlastně krásný. Většina oken směřovala k  jihu, členění místností odpovídalo ustálenému modelu, to znamená obývací pokoj, dvě ložnice a  samostatná kuchyň. K  tomu dvě lodžie. Podnětem ke stavbě bylo hned několik důvodů. Dospívající děti se samozřejmě těšily, že jim změna přinese každému samostatný pokoj. Když začaly dojíždět na studia do Prahy, kde také otec rodiny pracoval, bylo zřejmé, že by bylo docela praktické přiblížit městu své bydliště. Také kvůli velkému psu, kterého rodina chová, dostaly přednost plány na pořízení rodinného domu se zahradou před variantou většího bytu ve městě.

DOPRAVNÍ SPOJENÍ I PŘÍRODA

Pozemek pro stavbu hledali investoři na  okraji Prahy především ve  směru předchozího bydliště, kde zůstali prarodiče. Důležitou podmínkou pro ně bylo, aby do obce jezdila městská hromadná doprava, což se podařilo. „Toto místo objevil manžel sám,“ říká skromně majitelka domu. „Když sem přijel, věděl, že našel to pravé. Pak nás přivezl celou rodinu a všichni jsme se na tom shodli.“ V záloze měli ještě tip v nedaleké obci, ale porovnání kladů a záporů vyznělo stejně. Jižní stráň s výhledem na zalesněný protisvah vyhrála. Tenkrát tu na okraji obce stál jediný dům, k němuž vedla zpevněná cesta, dál byla nezastavěná krajina. Teprve později se v okolí začaly stavět další domy.

Na jídelnu navazuje do domu částečně zapuštěná terasa.

POTŘEBY A OČEKÁVÁNÍ

O  stavbě uvažovali investoři několik let, takže měli čas promýšlet mnoho okolností i  detailů. „Nejpřesnější celkovou vizi domu měl manžel,“ přiznává naše hostitelka. „Mně se takový moderní styl líbí také, ale první ho prosazoval on.“ Velká okna měla dům prosvětlit množstvím přirozeného světla a otevřít výhledy do údolí. Samozřejmě chtěli, aby děti měly každé svou místnost. Představovali si oddělenou zónu dětí od zóny rodičů, což vyřešili tak, že patro je jenom dětí. Pokud by chtěly, mohou vcházet zadním vchodem přímo ke schodišti. Ložnice rodičů je v přízemí. Důraz kladli na úložné prostory, dostatek šaten, aby nikde nepřekážely skříně. „Přáli jsme si také spojený obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, jak se teď prosazuje. Po dvou letech užívání bych asi dispozici řešila trochu jinak. Kuchyň bych nějak oddělila, protože přece jen, když si jde člověk večer uvařit kávu nebo čaj, hlukem někdy ruší ostatní členy rodiny,“ sděluje provozní zkušenost.

Kovový stolek navrhl Tom Dixon, lustr je od italského výrobce Foscarini.

VYBRALI SI ARCHITEKTY

Svého architekta stavebníci cílevědomě hledali. Oslovili autora jednoho moderního domu s pultovou střechou, představeného ve specializovaném časopisu o bydlení. Architekt, v té době vytížený prací na  několika větších zakázkách, doporučil klientům své spolupracující kolegy. „S architekty Wisingerovou a Beránkem jsme si porozuměli a nikoho jiného jsme už nepotřebovali hledat. Přednesli jsme svoje požadavky, k  nimž patřil také přímý výstup z obytného prostoru rovnou do zahrady. Po první studii jsme upřesňovali dispozici, ale základní koncept zůstal zachován.“ Nejprve architekti předpokládali fasádu plechovou, což se majitelům příliš nelíbilo, přednost dali obkladu vláknocementovými deskami. Strohý technický výraz šedých desek oživuje impregnované dřevo severského smrku ve dvou polích fasády a z téhož dřeva zhotovené okenice. Odsunutím se složí jako harmonika kolmo ke stěně, kde dokáží odstínit nízké boční slunce při otevřeném výhledu.

Na kuchyňské pracoviště navazuje pultík pro rychlé občerstvení. Denní světlo přichází na pracovní plochy světlíkem v betonovém stropu.

STAVBA S GENERÁLNÍM DODAVATELEM

V očekávání jednoduššího postupu, menší sumy starostí a dohadování, s představou jednoho partnera s  nedělitelnou zodpovědností se investoři rozhodli zadat celou stavbu jedinému dodavateli, kterého jim známí doporučili. Zakázka byla náročná, ne každá firma si troufne na monolitický strop, o pohledovém betonu nemluvě. Originální projekt předepisoval řadu atypických detailů vyžadujících přesné a pečlivé provedení. Jedinečný je například pochozí světlík ve stropu kuchyně, nad níž je terasa. Celá stavba trvala rok a tři čtvrtě.

ODLEHČENÝ STYL

Interiéry zařizovali majitelé tak, aby korespondovaly se stylem moderně strohé stavby. Jako protiváhu podhledů z pohledového betonu si na podlahy vybrali mozaiku z  palisandru. Místnosti mající vždy jednu stěnu skleněnou pak uvážlivě vybavovali minimem pečlivě vybíraného funkčního nábytku. Velkou společenskou místnost uprostřed lehce dělí dvě skleněné tabule na nízkém soklu na  zónu jídelní a  relaxační. „Máme dobrý vztah k výtvarnému umění a holé stěny se nám nelíbí. Ve stroze pojaté stavbě obrazy působí mimořádně příjemně,“ míní majitelka. „V novém domě jsme všichni spokojeni, je perfektní. Máme blízko do lesa i do města. Kdybych měla příštím stavebníkům něco doporučit: ať si vše střízlivě promyslí a nejednají ukvapeně.“

Karla Mafková
Foto: Pavel Rydl

Datum vydání: 14. 3. 2020

Edit: