Jak vybudovat skalku

Skalničky jsou mimořádně odolné rostlinky, stačí jim škvíra mezi kameny, ale ne ledajaká. Nesmí být ani velká, ani malá, ani moc vlhká, ani příliš suchá. Nejlíp přesně taková jako někde v Alpách nebo na Kavkaze. Anebo aspoň v Krkonoších…

JANěkomu stačí kamenné koryto s pár skalničkami, jiný se spokojí s jedním pořádným balvanem. A pak jsou tu ti, kteří začnou skládat ke kameni kámen. A je z toho buď hromada, nebo skalka. Ta zraje a bobtná, až vznikne zahrada, které se skládá ze samých skalek. Ty si obvykle skalničkář metodou pokusů a omylů buduje půl života.

Ale pokud máte poradce (nejlépe z některého z našich početných klubů skalničkářů) a nastudujete si literaturu, nemusí to trvat tak dlouho. Nežijeme přece v době normalizace, kdy si skalničkáři bez jakékoli odborné literatury skládali „skalku“ z několika náhodně sebraných kamenů a korunovali ji kusem barevného skla ze sklárny či zapíchnutím pouťového větrníku.

Takže, pokud vás skalka láká, snažte se ji vybudovat tak, aby působila horsky i na rovince.

2

Vrstevnatá skalka z velkých bloků vypadá majestátně.

1

Netřesky zakoření v sebemenších skalních puklinkách.

To správné místo

Pokud usoudíte, že pěkná skalka by se na vaši zahradu hodila, vyberte pro ni to správné místo. K výběru máte dvě kritéria: jednak se sami chcete skalkou co nejčastěji kochat, jednak její umístění musí svědčit vysazeným skalničkám.

Horské rostliny především potřebují svah, aby po dešti nezůstávaly dlouho ve vlhku. Potřebují kolem sebe kameny, protože nedovedou odolávat konkurenci plevelů. Jsou zvyklé na sluneční výheň, ale ne po celý den – chce to pohyblivý stín. Některé z nich si dokonce libují ve stínu a chladnu, protože rostou na severních svazích.

Kam tedy se skalkou? Rafinované řešení je navršit kameny ke zdi domu nebo podél zdi lemující pozemek. Leckterá zahrada disponuje dokonce vlastní skálou nebo alespoň malým skalním výchozem, který je možno případně více odkrýt. Tím je o pozici skalky rozhodnuto. Všichni ostatní jsou vlastně ve výhodě – mají větší svobodu v rozhodování.

Malá skalka může navazovat na výsadbu sukulentů a ozdobných trav nebo ozdobí břeh kamenitého jezírka. Větší skalku je rozumné posunout k okraji pozemku nebo alespoň ne přesně doprostřed. Potřebuje kolem sebe dostatek prostoru, takže ji můžeme obklopit plochou vysypanou kačírkem nebo udržovaným trávníkem.

Majestátně vypadají skalky z několika málo mamutích balvanů na travnaté ploše. A rovnou prozradíme: nakonec ve vás uzraje poznání, že k větší skalce pořídíte ještě jednu menší. Nechte si na ni na zahradě místo. Navíc ta druhá, později zakládaná, se vám povede víc – už budete mít dostatek zkušeností.

3

Skalničky lze pěstovat i v korytech.

4

Pestrá směs lewisií, hořců, floxů a dalších skalniček na výslunném kamenitém svahu.

Vrstevnatá nebo „tufová“?

Pravověrní skalničkáři shánějí balvany z porézního travertinu (říkají mu tuf), do kterého vyvrtávají otvory pro sázení lomikámenů a dalších vápnomilných skalniček. Nebo shánějí desky břidlic či metamorfovaných vápenců a skládají je do šikmých vrstev zapuštěných do země. Tato tak zvaná spárová skalka je celosvětově rozšířeným českým „vynálezem“.

Nicméně travertin lze úspěšně nahradit pískovcem a skalka vypadá hezky i při použití jakýchkoli přeměněných hornin – ruly, fylitu atd. Zajímavý materiál je i sloupcově odlučný čedič nebo tefrit, a pokud jste vyhráli ve Sportce, nezapomeňte na lávové balvany z Itálie nebo z Kanárských ostrovů.

A další možnosti? Skalka nemusí mít všude stejný sklon. Strmější severní strana umožní pěstování mnoha zajímavostí. Skalka dokonce ani nemusí vypadat jako vyvýšenina – lze ji zahloubit do terénu jakožto rokli.

Minimalisté vybudují skalku v kamenném korytu (pozor, po čase zatoužíte po dalších) nebo usadí travertinový balvan na betonový podstavec. Viděli jsme i travertinové balvany osázené skalničkami „visící ve vzduchu“ na pevných kovových tyčích. Zkrátka skalka může nabývat mnoha podob.

5

Ramondie snáší sluníčko jen na pár hodin denně.

6

Travertinové skalce sluší sousedství malého skalního jezírka.

7

Skalka pojatá jako rokle zahloubená do terénu.

Aby kvetla

Nikdo nemůže mít všechno. Některé rostliny, které nazýváme skalničkami, vyžadují dostatek vápníku, jiné jej nesnášejí. Nic mezi tím. Při nákupu se raději dvakrát zeptejte, neúspěch zamrzí.

Skalničky nikde v přírodě nemají nadbytek živin, sázejte je jen s trochou vhodné zeminy, ale úplně bez ní by to samozřejmě také nešlo. Mnoho skalničkářů zakládá skalku navršením balvanů na vrstvu kvalitní zeminy. Živiny pak vzlínají skulinami a skalní rostlinky si do hloubky dosáhnou svými dlouhými kořínky.

Další patent: Jeden ze zkušených pěstitelů před usazením skalky a nasypáním vrstvy zeminy vystele jámu fólií, aby se u paty skalky držela vlhkost. Otřepaný aforismus praví, že skalničky jsou jako zuby – nejčastěji se kazí od krčků. Z povrchu skalky musí voda co nejdříve odtéct, ale v hloubi je vlhkost nutná.

Dobře zavedená skalka odolá vedrům, suchu i mrazu, a pokud nenastanou biblické čtyřicetidenní deště, přežijí rostlinky i lijáky. A pokvetou. Krásně pokvetou. Pojďte, pořiďte si skalku!

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

001 Titul

Foto: Zdeněk Roller

Edit: