Pestré barvy léta

Takzvané vysoké léto je pomyslným vyvrcholením letního bujení, růstu i zrání. V té době zahradě dominují rostliny s květenstvími na vysokých stoncích: divizny, topolovky, kanny či astry, které jsou nejen dekorativní, ale i nepřehlédnutelné.

Vytvořit různorodou skupinu z vysokých trvalek vyžaduje prostor, dostatečný počet rostlin a promyšlenou kompozici.
Předem si také zvažte, zdali chcete mít výsadbu pro vysoké léto stejnoměrně vysokou nebo i s nižším lemem.
Pokud se rozhodnete pro jednolitě vysokou výsadbu, můžete využít některou z mnoha prodávaných letničkových směsí. Semínka se prodávají v sáčcích smíchaná s inertním sypkým materiálem, takže se při setí nemusíme bát, že se na záhoně budou střídat přehuštěná místa s prázdnými.

Zatímco rozevlátým krásenkám to nejlépe sluší ve smíšených výsadbách s nižšími modrými a žlutými květinami, robustnější floxy se dobře vyjímají i v jednodruhové výsadbě.

Robustní druhy: topolovky a divizny

Existují vyšší rostliny, které se rozprostřou doširoka a za normálního povětří stojí pevně bez hnutí. Takové jsou pochopitelně růžové keře, ale také skočec, ličidlo, topolovky nebo divizny.
U divizen vyvstává jediný problém: vypouštějí do okolí spoustu semen, a protože jsou to rostliny dvouleté, musíme napřesrok vyrýpávat semenáčky z míst, kde jsme je mít nechtěli.
Doširoka se větví i jiřiny a vyšší astry. V polostínu jsou dobrou volbou vyšší odrůdy čechravy.
Robustní a vskutku impozantní vzhled mají dosny alias kanny. Ty se mohou šířit podzemním oddenkem, ale dají se včasným odkopnutím udržet „na uzdě“. Také hledíky si drží vzpřímený růst, ale mají kolem sebe rády trochu volného prostoru. Hodí se tedy spíše na okraj výsadby.

Japonské sasanky v alespoň občasném přistínění dobře odolávají horku stejně jako zlatobýly a kniphofie a všechny tři rostliny také dlouho kvetou.

Pestré vlání: janeba a zlatobýl

Díky tenkým, ale pevným stonkům mnoho rostlin za větru krásně vlaje – výsadba připomíná pestré mořské vlny. Pokud vám nevadí postupné zvětšování žlutě kvetoucí plochy, je nejjednodušší volbou janeba drsnolistá, zlatobýl kanadský nebo slunečnice topinambur.
Zlatobýl se však rád šíří ochmýřenými nažkami a zbylé dva druhy se rozrůstají pod zemí. Čas od času to chce radikální zásah. Ještě jemnější vzhled mají krásenky, čemeřice, verbeny nebo japonské sasanky. O trochu pevnější stonky vlastní štíhlé náprstníky nebo stračky.

Vysoké cibuloviny a „cibuloviny“

Na trhu můžete vybírat z mnoha druhů a kultivarů ozdobných česneků. Mnohé vykvétají až ve vrcholném létě, ale i ty odkvetlé zdobí výsadbu suchými květenstvími, která připomínají kulovité vodotrysky.
Do výšky vyčnívají velmi dlouho kvetoucí liliochvostce, které si někteří lidé pletou s asfodelkami. Vlastně to ani není cibulovina, protože tento asijský rod květin má pod zemí jako zásobní orgán hlízu. Pěstování liliochvostce chce však trochu trpělivosti, protože vykvete až několik let po vysazení.
Spoustu krásy nadělají i kniphofie alias Kleopatřiny jehly. Tuhle trvalku musíte předpěstovat ze semene a pak už vám v dalších letech vydrží. Také tuto rostlinu laici považují za cibulovinu.

Rámec zahrady

Pestré trvalkové výsadby si žádají pěkné umístění. Lem výsadby mohou vytvořit afrikány, měsíčky, šalvěje, voskovky nebo klasnaté rozrazily.
K záhonku patří i to, co je za vaším plotem, dost možná jím k vaší nelibosti probleskává sousedův nepořádek a ruší tak vaši pracně vytvořenou scenérii.
Řešením je nechat si včas popnout plot plaménkem či dalšími popínavkami, nebo před něj vysadit stěnu – třeba z vysokých kanadských borůvek či beztrnných ostružin. Určitě se vyhněte strnulé hradbě z kuželovitých cypřišků a tújí.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Uložit

Edit: