Sejdeme se na mlýně

Frýdlantský výběžek na severu Čech může na první pohled působit dojmem „nedomazleného sirotka“ – jednou se k němu hlásili ti, podruhé oni… Stálých láskyplně pozorných rodičů neměl. Poznamenán stopou sudetských reálií, obtěžkán chátrajícími továrními budovami někdejších textilek jako by přešlapoval v koutě a čekal, co bude dál.

Mezitím však příroda sílí, vzrostlé aleje podél cest lákají čím dál více výletníků, nebe i voda se čistí. V Krásném Lese, v malé přípotoční obci nedaleko Frýdlantu v Čechách, obnovili rybník a tou životadárnou vodou jej napustili. Mlýn ožil a opět mele; lépe řečeno, občas se tu něco nevídaného semele. A to je dobře. Protože každé takové pohlazení se zde desetkrát vrátí.

2

Pro Frýdlantsko jsou typické podstávkové domy s hrázděným patrem. V Krásném Lese je soubor těch, které jsou již opravené a opravdu malebné. Ostatně v obci s tak příznačným názvem (původně Schönwald, jako farní ves udávána již roku 1346) to ani jinak být nemůže. Také starobylý objekt zdejšího mlýna, původně částečně hrázděný, budí údiv. Jeho historie sahá až do 18. století.

1

V letošním roce pořídili majitelé na střechu nové bobrovky, ty předchozí už dosloužily. Tzv. volská oka slouží dobře dodnes.

VESNICE – ZÁKLAD ŽIVOTA

Pavel Vursta měl to štěstí, že jako malý kluk vyrůstal na vesnici, kde si lidé byli blízcí. Setkávali se na posvíceních, přáli si hezký den, soused znal svého souseda. Měl také to štěstí, že potkal ženu, které nebyla myšlenka lidské pospolitosti cizí. A na takových základech se už dobře staví, v případě pana Vursty i rekonstruuje. Mlýn, jehož historie sahá snad až do 18. století, zakoupili Vurstovi v roce 2000. Záhy se otevřely dveře nejen pro vřelá víkendová setkávání celé velké rodiny, ale i sousedů a přátel, a vůbec milovníků historie, umění a především laskavého humoru. Ten humor je na mlýně obzvláště důležitý. Dá se říci, že přivedl nejen vodu do mlýna, ale již čtvrtým rokem také láká do Krásného Lesa stovky návštěvníků, aby zhlédly nevšední podívanou – „živý orloj“, který je součástí zdejšího mlýnského areálu.

A BYLA VODA…

Rybník, který příležitostně a slavnostně pro potěchu oka a ducha napájí mlýn rodiny Vurstů, patřil vlastně sousedovi. V rámci pěstování dobrých sousedských vztahů se novodobý pan mlynář rozhodl po koupi mlýna ze všeho nejdříve investovat svou energii a finance právě do obnovy rybníka raději než do rekonstrukce samotného objektu. Je zvyklý dělat věci poctivě a smysluplně, miluje řemeslný fortel a také mu rozumí. V tom je zajedno i se svými přáteli, s nimiž v roce 1986 založil „tak trochu utajený spolek, který organizuje neformální, obsahově výjimečné i bláznivě nepochopitelné akce…“ řečeno slovy pana Vursty. „Spolek pro uvítání nového tisíciletí“ (čili SPUNT) je parta kreativních mužů, která dokáže přiložit ruku k dílu a také se u toho hodně zasmát, přičemž se dobře pobaví i nečlenové spolku. Svůj původní cíl – „činnost do zlomu tisíciletí“ – prodloužil spolek do tisíciletí dalšího … A tak se jeho členové mohli nerušeně podílet na společné revitalizaci rybníka i následné výrobě nového mlýnského kola pro krásnoleský mlýn. Té konkrétně se ujal umělecký kovář a restaurátor Martin Dräger z Liberce. V roce 2007 byla na mlýně uspořádána slavnost pro rodinu, přátele a přátele přátel, při níž bylo nové ocelové kolo na střední vodu slavnostně spuštěno. Kolo má 16 korečků, v průměru měří čtyři metry. Vystřídalo turbínu, která zde byla instalována ve 20. letech 20. století. (Tj. v době, kdy obec údajně procházela největším rozvojem; tehdy čítala přes 1000 obyvatel, dnes něco přes 400.) Před turbínou zajišťovalo chod mlýna kolo dřevěné.

3

Dvanáct apoštolů si do „živého orloje“ najde cestu i letos.

4

Mezi zajímavosti interiéru patří původní vyzděná pec v přízemí domu. „Nejdříve se pekl chleba, potom rohlíky, nakonec koláče,“ praví ti zkušení.

5

6

Všudypřítomné transmise. Vytváří v interiéru mlýna tu pravou atmosféru.

8

V mlýnici se dodnes „mele“ , ale spíše ve smyslu transformace. Dříve ze zrna na mouku, dnes od slov k činům…

OD MAŠINEK K MLÝNU …

Ve své rozsáhlé sbírce starých pohlednic opatruje pan Vursta i tu, která se vztahuje přímo k jeho mlýnu. Je z roku 1904 a mlýn se zde objevuje pod jménem Neumannův. Mimochodem, sbírání starých pohlednic je jen jedna z mnoha velkých zálib pana majitele. Celý život se pohyboval mezi historickými artefakty. Snad to začalo již tehdy, když ho tatínek – železničář – brával s sebou k mašinkám, k parním lokomotivám. Nebo snad už tenkrát na vesnici? Rozhodně to však pokračovalo a nabíralo na jakési komplexnosti. Z Pavla – železničáře – se stal přednosta lanové dráhy na Ještědu, kde pracoval celých dvacet let. Čtyřicet let vedl Hobby klub Liberec, který založil v uvolněném roce 1968. A pod jeho vedením začal Hobby klub pořádat slavné bleší trhy; v Liberci to byla premiéra bleších trhů pro celé Československo! „Ale po těch čtyřiceti letech už to nebyla taková radost. Trhy nabývaly na komerci. A já nejsem obchodník. Mám rád staré věci, umím si je sehnat, ale obchodovat s nimi, to mi nejde…“ svěřuje se skromně Pavel Vursta. A tak zatímco spousta bývalých členů Hobby klubu založila antiky či antikvariáty a vesele obchoduje, pan Vursta „jen“ vesele sbírá věci do mlýna pro potěchu svou a svých přátel. S aktuálním děním na trhu však kontakt neztrácí. Organizuje totiž aukce historických pohlednic, nezávisle licituje i na aukcích numismatiků. Publikoval knihy s tematikou historie železnic, dobových pohlednic Liberecka a nyní připravuje k tisku knihu o lanových drahách v Libereckém kraji. Jeho ohlédnutí za plavbou při holandském pobřeží vydané pod titulem Osm mužů ve člunu sice spadá do jiné kategorie, avšak rozhodně stojí za zmínku. Autor zde krátce, leč výstižně vykresluje mnohé, od charakteru SPUNTu až po tématiku holandských větrných mlýnů… Pana Vurstu totiž nezajímá jen jeho vlastní mlýn, ale rád se poučí a pokochá pohledem i na mlýny další, o čemž svědčí i jeho sbírka originálních vyobrazení rozličných mlýnů, soustředěná na mlýně v malém pokojíku pro hosty.

9

Poklady v expozici mlýnice přivolávají staré vzpomínky i úsměvy.

10

12

NA MLÝNĚ I V MLÝNICI…

Budova mlýna je původně částečně hrázděná, postupem let přibývalo nových zděných přístavků. To tak prý na mlýně bývá zvykem. Čím lépe se mlynáři dařilo, tím více rozšiřoval své obydlí. Dnes má mlýn celkem šest obytných místností, dvě kuchyně a koupelnu. Kamkoli vkročíte, sledují vás stovky historických obrázků, fotografií, didaktických a jiných plakátů. Nelze pohled neopětovat a neocenit půvabné okrové fotografie z dávných časů se známými i anonymními tvářemi, jakoby opředenými tajemnými životními příběhy. „Koutek národního obrození“ s fotografiemi či obrázky Masaryka, Beneše, Jiráska, Borovského a sv. Václava zas dýchá jakousi opravdovostí a nadšením. A to jsou vlastnosti, kterými oplývá i zdejší pan mlynář (což záhy zjistíte, máte-li tu čest osobního setkání). Mezi zajímavosti interiéru patří kromě letitých a zvláštně malebných technických zařízení mlýna též původní vyzděná pec v přízemí domu. Zabírá téměř celou stěnu chodby a zasahuje i do sousedící koupelny, která se tu zbudovala před několika lety. „Nejdříve se pekl chleba, potom rohlíky, nakonec koláče,“ tak pravil pan mlynář a takové jsou zkušenosti s teplotními rozdíly v impozantní a dodnes funkční peci. Nejvíce se toho v ní napeklo asi v průběhu 20. století a krátce po válce, kdy se v malém krámku, který byl součástí objektu, prodávalo čerstvé pečivo a chléb z čerstvě namletého zrna. Všudypřítomné transmise (zařízení s hřídelí na přenos hnací síly) na stropech nám nedávají zapomenout, kde jsme se to právě ocitli. V domě udělají kus parády a v průmyslové části mlýna, v mlýnici, jsou z jisté části stále funkční. Vedle strojovny je to právě mlýnice, kam zve pan domácí zvídavé návštěvníky nejčastěji. Mlýnice má tři podlaží a dnes jsou zde kromě mnoha mlynářských zařízení s láskou opečovávány též další historické předměty. Tato expozice začíná nabývat velkých rozměrů i patřičné dávky nostalgie či recese. Starobylé sáně, váhy, skleněné nádoby, budíky, mlýnské kameny, soubor historických píp, rozličné zemědělské náčiní a jiné kousky dokáží nadchnout každého návštěvníka. „Byl bych rád, kdyby tato sbírka potěšila každého, kdo si sem najde cestu. Vždyť spousta dospělých, o dětech ani nemluvě, už ani možná nebude vědět, k čemu to všechno sloužilo…“ vyslovuje se ze svých přání pan mlynář. Svá přání posílá přes „linku dvanácti svatých apoštolů“, a tak se nelze divit, že jsou často vyslyšena. Zájem o dění na mlýně v Krásném Lese se vskutku stupňuje!

13

Rybník. Životadárná síla mlýna. Před revitalizací a dnes…

14

DVANÁCT APOŠTOLŮ …

To bylo tak. Vzhledem k aktuálnímu počtu stálých a aktivních členů již mnohokrát zmiňovaného Spolku pro uvítání nového tisíciletí, tj. dvanáct, došlo v osudový okamžik na osvícené souvislosti. Dvanáct mužů = dvanáct apoštolů. Zbývalo jen důmyslně předělat původní stodolu v areálu mlýna na orloj s věrohodnými prvky toho pražského (Marnivec, Turek, Lakomec, Smrtka; astrologické hodiny jsou zde o něco jednodušší) a pořídit si ty správné atributy všech apoštolů, přičemž se nesmí zapomenout ani na dvanáct svatozáří a živého kohouta v kleci. A aby měla celá záležitost nepostradatelně hlubší smysl, byl orloj, jenž navrhl a vymaloval Martin Šelbický (tj. člen SPUNTu, jinak stavař a výtvarník), „předán“ jakožto dárek k 55. narozeninám dalšímu členu spolku, restaurátoru Láďovi Hanzlíkovi. Představenstvo spolku by mohlo být pyšné na svou kapitálovou základnu. Jenže u Vurstů svou radost rádi sdílejí, a tak k té velké slávě a ojedinělosti (v České republice jsou orloje čtyři, ale jenom jeden je prý „živý“!) pozvali i veřejnost. Před čtyřmi lety to bylo poprvé. A i letos se představitelé všech svatých, rozumějte členové SPUNTu, pilně a v dobré náladě, se špetkou recese, opravdovosti, obrozenectví a nadšení připravovali k synchronizovanému pohybu v malých okénkách orloje. Velké události, která vypukne jako vždy v poledne na Boží hod vánoční (25. 12. 2012), bude předcházet malý přípitek se sousedy a lidmi dobré vůle „u křížku“ – božích muk (z roku 1750), v hájku nedaleko mlýna. Při cestě k mlýnu křížek nemůžete minout. I zde je nutné vzpomenout dobrou vůli pánů spolku a přátel pana Vursty. Kdysi zanedbaný a poškozený svatý stánek opravili. Poskytli tak sobě i dalším zájemcům další důvod k setkávání a veselení se.

15

16

NEJVYŠŠÍ ČAS NA SETKÁVÁNÍ…

Je prý taková tradice na zdejším mlýně, že každý, kdo sem v dobrém přijde, smí si odnést jednu minci z košíčku, který je nachystán v mlýnici na stole. Nestranný pozorovatel se však může obávat, co se stane, když vzroste počet ziskuchtivých návštěvníků. Snad by bylo vhodné občas také přispět s „nějakou tou troškou do mlýna“…?! Vezměte koláče a přijeďte si tu nevšední podívanou užít osobně. Pavel Vursta je přesvědčen o tom, že na setkávání se svými nejbližšími, s přáteli a sousedy se nemá zapomínat. Obohacuje to ducha člověka i ducha krajiny. A proto je nyní Krásný Les ještě o něco krásnější…

17

Novodobý mlynář se vyznačuje srdečností a noblesou.

Edit: