Vnitřní konstrukce domu

V minulých dílech našeho seriálu jsme postavili, uzavřeli a zateplili obálku budoucího domu. Vstupme nyní dovnitř a zaměřme se na jeho horizontální a vertikální členění pomocí stropů a příček. Musíme pamatovat na to, že je třeba oddělit jednotlivé místnosti nejen prostorově, ale i zvukově.

Členění domu na jednotlivé místnosti je pro jeho uživatele to nejpodstatnější, můžeme tedy říci, že velikost a tvar domu, včetně jeho konstrukce musí být přizpůsobeny požadované vnitřní dispozici. O konstrukci členicích prvků by mělo být rozhodnuto již v projektu, v této fázi je změna možná jen u nenosných příček. Proto při konzultacích se svým architektem nebo projektantem věnujte vnitřním konstrukcím patřičnou pozornost. A jak jsme řekli, nemyslete jen na počet, velikost a rozmístění místností, ale i na potřebu jejich nerušeného užívání.

Stropy

Strop dělí dům na jednotlivá podlaží, jeho základem je nosná plošná konstrukce, která je většinou doplněna o podlahovou konstrukci a podhled. Úkolem stropu je unést vše v podlaží nad ním a přenést veškeré zatížení, které na něj působí, do svislých nosných konstrukcí. To považujeme za samozřejmé, možná si však neuvědomujeme, že při volbě stropního systému musíme uvažovat i o tom, jaké místností chceme vytvořit pod ním. Jejich velikost je omezena délkou nosných prvků – trámů, nosníků, panelů… Čím větší místnost chceme zastropit, tím větší budou nároky na únosnost stropu, tedy na kvalitu materiálu, jeho mohutnost a tíhu. A také cenu. Systémy nejčastěji používané v rodinných domech obvykle zvládají šířku místnosti do šesti metrů, dnes však i více. Další samozřejmou vlastností stropu musí být jeho vyhovující odolnost proti požáru. V některých případech, například u stropů nad nevytápěnými místnostmi, musíme pamatovat i na tepelnou izolaci. K potřebné akustické izolaci se ještě vrátíme.

Od dřeva k betonu

Dřevěné trámové stropy byly klasikou po tisíciletí až téměř do současnosti, postupně je nahrazují nové technologie, které však většinou dodržují základní princip: nosné trámy nesou desku – záklop. Dřevo jak víme, je ohroženo hnilobou, houbami, dřevokazným hmyzem i ohněm. V konstrukcích stropů ho proto nahrazují nejčastěji železobetonové nosníky, mezi které se vkládají výplňové vložky, které mohou být z různých, opět zkáze nepodléhajících materiálů, keramiky, pórobetonu, liaporbetonu… Výrobci je dodávají jako kompletní systém nosníků a vložek, který zajistí vysokou únosnost stropu. Výhodou je snadná manipulace, rychlá realizace, často možná i svépomocí. I v takovém případě však musí být vypracován kladečský plán ověřený autorizovanou osobou. Přestože délka některých dnes vyráběných nosníků může dosahovat osmi až deseti metrů, pro místnosti větších rozměrů bývá konstrukčně i cenově výhodnější zvolit monolitický železobetonový strop. Dřevěné stropy však mají nadále své uplatnění, samozřejmě v dřevostavbách a tam, kde chceme využít dřevěné trámy jako estetický prvek interiéru.

Příčky

Svisle se místnosti oddělují příčkami, které mohou být nosné i nenosné. Jak jsme právě vysvětlili, nosné příčky souvisejí s konstrukcí stropu, nenosné nám umožňují vytvořit potřebnou dispozici podlaží. Materiál volíme většinou shodný s obvodovými stěnami, zvláště u zděných konstrukcí – cihelných, betonových či pórobetonových, ale není to podmínkou. Výhodou je, že výrobci nabízejí ucelený konstrukční systém, což výstavbu samozřejmě usnadňuje. Často se pro výstavbu nenosných příček, ale v poslední době nejen jich, využívají sádrokartonové a sádrovláknité desky. Jejich výhodou je suchý proces výstavby, jsou proto téměř nepostradatelné u dřevostaveb, a možnost zvolit skladbu příčky tak, aby vyhověla požadavkům podle potřeby – na tepelnou či zvukovou izolaci, zvýšenou vlhkost a podobně. Jednoduchost, rychlost a čistota realizace jsou výhodami také u jejich demontáže: snadno se mohou přemístit či odstranit, je-li třeba změnit dispozici domu.

Podlahy

Z laického hlediska tvoří podlahu vrchní krytina, ta však tvoří jen poslední vrstvu. Neméně důležité, ba důležitější, je to, co se skrývá pod ní, což je obvykle několik spolupůsobících vrstev. Nakonec, krytinu je nejsnadnější vyměnit, že. Souvrství podlahy musí být dostatečně únosné a odolné proti požáru, nejspíš budeme od podlahy vyžadovat, aby izolovala buď tepelně, zvukově, či proti vlhkosti s ohledem na její užití a podkladní vrstvu. Ta je tvořena buď betonem nebo nosnou částí stropní konstrukce. Izolace proti vodě a vlhkosti se používají u podlah místností s mokrým provozem a u podlah na terénu. V případě potřeby se aplikuje vrstva tepelné izolace, případně i vyrovnávací vrstva – nejčastěji suchý podsyp. Následuje tepelněizolační vrstva, která si dokáže poradit i s drobnými nerovnostmi, zejména minerální vata, která často plní i funkci akustickou. Vzhledem k tomu, že izolační vrstva bývá obyčejně méně únosná, je zpravidla nutné ji doplnit o vrstvu roznášecí, která může být tvořena betonem, obyčejně vyztuženým kari sítí, nebo různými typy desek. Horní vrstvu podlahy tvoří nášlapná vrstva – podlahová krytina.

Nerušit, prosím!

Ať se jedná o stropy, nebo příčky, pro chod domácnosti je důležité, aby byly jednotlivé místnosti zvukově izolovány. Udělejme si proto malou exkurzi do světa akustiky. Hluk se v domě přenáší jednak vzduchem, a jednak konstrukcemi. Schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku vzduchem (hlasy, televize, rádio…) se nazývá vzduchovou neprůzvučností, schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi (kroky, náraz předmětu do podlahy, posouvání židlí…) je neprůzvučností kročejovou. Zvýšit neprůzvučnost příček či podlah můžeme jednak volbou materiálů, a jednak konstrukčním řešením. Mezi zdicími materiály vykazují lepší akustickoizolační vlastnosti pórobetonové tvárnice, u keramických máme možnost sáhnout po speciálních cihlách s vyšším akustickým útlumem. Obdobně lze pro sádrokartonovou příčku zvolit speciální typ desek zajišťujících vyšší akustický útlum, respektive kompletní akustický systém. Akustické vlastnosti příčky je možné zlepšit i přidáním nebo vložením tlumicí vrstvy, například minerální vaty či dřevovláknité desky.

Tlumit i kroky

U podlah je situace o něco složitější, tam musíme pamatovat také na průzvučnost kročejovou. Z hlediska akustiky jsou na tom nejhůře dřevěné trámové stropy, a stropy s dutinovými vložkami. Naopak monolitické betonové konstrukce většinou vyhovují bez dalších úprav.

Snížit akustickou průzvučnost je možné vložením vrstvy izolace do skladby podlahy. Musíme však pamatovat na to, že zvuk se nepřenáší jen skrz podlahu a strop, ale i svislými konstrukcemi napojenými na podlahu. Přenosu hluku nejlépe zamezí plovoucí podlaha, což v tomto případě neznamená jen způsob pokládky podlahové krytiny. Termín plovoucí podlaha představuje takovou vícevrstvou vodorovnou skladbu, která není pevně spojena s ostatními konstrukcemi, ale je od nich oddělena pružným materiálem. Tak zvané těžké plovoucí podlahy mají roznášecí vrstvu z armovaného cementového potěru či anhydritu oddělenou od nosné stropní konstrukce pružnou akusticky izolační vrstvou. U stropních konstrukcí zpravidla lépe vyhovují lehké plovoucí podlahy, které se montují systémem suché výstavby z velkoplošných deskových materiálů. Na akustice podlahy se podílí i nášlapná vrstva. Měkčí krytiny, koberce, vinyl, korek…, zvuk tlumí. Naopak, tvrdé povrchy neprůzvučnost podlahy zhoršují, proto je nutná opatrnost při použití dlažby či laminátové podlahy v patře. Dlažba by měla být položena jako těžká plovoucí podlaha, tedy měla by obsahovat i kročejovou izolaci. Tu je vhodné dát i pod laminátovou či jinou tvrdší krytinu, například dřevěnou, a pokládat ji také plovoucím způsobem. Prodávají se buď speciální podložky, plastové či korkové, nebo je kročejová izolace aplikována na každém dílci již z výroby.

 

Proč suchou podlahu?

Suchou podlahou nazýváme takovou podlahovou konstrukci, která se montuje z tuhých podlahových dílců, oddělených od podkladní konstrukce mezivrstvou ze suchého podsypu, polystyrenu, dřevovláknité desky (hobry) či minerální izolace bez použití betonové směsi či anhydritu. Dílce mohou být sádrovláknité, sádrokartonové, cementotřískové či dřevotřískové. Tímto způsobem je zcela vyloučen mokrý proces, což zrychluje, zjednodušuje a tím i zlevňuje proces výstavby. Velkou výhodou je nízká hmotnost a výška. Přímo ideální jsou tyto podlahy pro dřevostavby, ale stejně dobře se uplatní i v jiných typech novostaveb. Vždyť rychlost výstavby je důležitá všude. Suché podlahové systémy je možné instalovat jak na betonový podklad, tak na dřevěné trámové stropy. Lze jimi snadno vyrovnat nerovnosti a rozdílné výškové úrovně. Užívat je můžeme velmi brzy po pokládce.

Datum vydání: 16. 7. 2015

Edit: Miloslava Perglová