Zahrada nad Libochovicemi

Rozlehlá zahrada ve stráni nad Libochovicemi je domovem vzrostlých dřevin – listnáčů i jehličnanů. Je zajímavou ukázkou zpracování velkého, členitého a skalnatého pozemku. Šperkem zahrady je přírodní skála se suťovištěm.

mnoha míst zahrady je nádherná vyhlídka do Českého středohoří se zříceninou Hazmburku a oblými kopci a pahorky sopečného původu. Celek působí velmi dramaticky a majitel se snažil, aby v tomto duchu byla vybudovaná i jeho zahrada. A podařilo se, možná i proto, že pozemek oživují velké kameny. Majitel měl značnou výhodu, že je nemusel dovážet. Hodně balvanů vytrhal bagr při hloubení základů domu a on je pak už „jenom“ rozmístil podle potřeby po terénu. Se svažitým až strmým terénem nad domem harmonuje vzrostlá výsadba zkomponovaná z vyšších a nižších jehličnanů, které doplňují zajímavě tvarované či exotické listnáče. Však také majitel svoji „dendrologickou“ zahradu buduje již více nežli dvacet let – i když zpočátku bez konkrétního plánu výsadby. Nejprve v bezprostředním okolí domu vykouzlil desetiarovou zahradu, kterou postupně, rok za rokem, rozšiřoval. Při výsadbě dřevin je velmi opatrný a zásadně nespěchá – některé má i několik let v kontejnerech, nežli si rozváží, na které místo patří a kde se budou nejlépe vyjímat. Do dolních, nejstarších a asi i nejzajímavějších partií zahrady se vstupuje po pražcových schodech. V této části výsadba evokuje dojem přirozeného lesa. Přesto prý majitel neměl při budování zahrady zpočátku žádný konkrétní plán, jak by měla zahrada vypadat, spíše jen namátkově budoval její jednotlivé části a pak je dolaďoval k sobě. Nyní však její kompozice působí nenuceně a zároveň i velmi sofistikovaně. Navzdory dojmu dokonalosti se zahrada neustále mění – zejména na skále bude mít majitel hodně práce, některé dřeviny, které ji měly zpočátku zpevnit, už prý splnily svůj účel a bude je muset nahrazovat jinými, některé partie zas musí prosvětlit…

3

Na okraji zahrady majitel začal s kultivací vzniklé vodní plochy a jejího okolí, ale situaci mu prý ztěžují ondatry.

2

Pohled na hrad Hazmburk je ze zahrady nádherný.

JAK VYBUDOVAT ZAHRADU VE SVAHU
Dům porostlý loubincem je do zahrady zasazený prostřednictvím několika stupňovitých teras s posezeními obklopenými bonsajemi a miniaturními jehličnany v kamenných korytech. Od příjezdové cesty je dokonale zastíněný a zamaskovaný jehličnany. „Stavěl ho můj otec a zvolil nejvhodnější možné začlenění do svahu, včetně okolních teras,“ vysvětluje nám majitel. Stoupáme společně výš a výš a posloucháme vyprávění o geologii pozemku. „Původně tu byl pískovcový lom, takže tu máme hlinitopísčitou půdu spíše kyselejšího rázu.“ Pro zalévání majitel využil povrchový pramen, který napájí jezírko v uměle vytvořené prohlubni pod zahradou, situované v její zadní části. „Tím jsem vyřešil problém s mokřinou, která pod skálou původně byla.“ Když majitel odstraňoval náletové keře, růže a bezy, odhalil skalní podloží, které nyní zdobí vrchol svahu a je korunou zahrady. Cílem bylo vybudovat a udržet parkový charakter zahrady s dřevinami, travnatou plochou a minimem trvalek. „Samozřejmě, že jsem vycházel z kostry tvořené původními stromy. Na druhou stranu, i když rozloha pozemku není malá, nemohly tu zůstat stromy vysoké přes dvacet metrů. Nicméně člověk po deseti patnácti letech zahradničení už pozná, jestli nějaký strom nebude mít tendenci přerůst. Taková dřevina se pak přesadí někam jinam nebo udržuje řezem.“

4

Dům je částečně zapuštěný do svahu a terén kolem něj musel být pojednán několika terasami a schůdky.

5

Smrk zasazený vedle překrásného kamene se sám rozhodl, že tu vytvoří živou bránu, a majitel mu v tom pomáhá.

6

Mnoho kvetoucích stromů se tu nevyskytuje, dokonce ani tato katalpa s kulovitou korunou prý nekvete.

7

Při osazování kamenitého svahu majitel dbal i na zachování suťoviště a cestičky na něm jen decentně naznačil volně loženými kameny.

KONCEPCE ZAHRADY
Při putování zahradou občas procházíme pod obloukem smrkové brány, tu a tam skláníme hlavu, protože větve řasnatých jehličnanů trčí do cesty. Chvíli putujete jakoby lesní divočinou, pak se najednou vynoří svěží palouk s meandrujícím trávníkem a zajímavým průhledem. Majitel na pozemku vytváří menší a větší ostrůvky z hustě vysázených vyšších i nižších konifer s dominantami ze vzrostlých stromů, dávajících jednotlivým sekvencím osobité vyznění. Hraje si i s různými možnostmi propojení těchto ostrůvků s terénem prostřednictvím listnatých keřů a podrostových dřevin – zejména klečí, tisů a tisovců, ale i půdopokryvného břečťanu, skalníků a stínomilných bylin. Díky jeho zahradnickému umu a fantazii působí jednotlivé sekvence velmi přirozeně. Tato přirozenost je samozřejmě i výsledkem velkého množství práce na mnohokrát upravované zahradě, která měla dost času dozrát a má i velmi nevšední stanoviště.

8

9

U paty dřevin je vhodné mikroklima pro bujné porosty host.

10

V polostínu se daří hortenziím.

ROSTOU TU BOROVICE I CYPŘIŠE
Kromě převládajících smrků, borovic a jedlí se na rovinatějších partiích zahrady dobře uplatňují i cypřiše a sloupovité jalovce. Na skále jsou naopak vysazeny četné druhy smrků, jedlí a buků, najdeme tu i jedlovce. Majitele těší, že se na poměrně suché půdě dobře daří i stínomilným hostám. „Jsou kryté před prudkým sluncem metasekvojí a třešní, takže spokojeně přežívají.“ Nejhezčí jsou prý chvíle, kdy příroda naznačí řešení. Třeba smrk Omorika pendula, jehož branou jsme na jednom z palouků procházeli, se podle slov majitele začal ohýbat sám, takže jej jen podepřel a byla tu brána.

 

11

Jeden z kultivarů jinanu

12

Výsadba v dolní části zahrady poskytuje dokonalou iluzi přírodního společenstva.

1

V nejvyšší partii zůstal vyprahlý kamenitý svah porostlý mechy a lišejníky, na kterém se uchytilo jen něco rozchodníků a osívek.

Foto: Zdeněk Roller

Edit: