Základy jsou základ

1

Unikátní základový systém ELEGOHOUSE využívá kombinaci tradičního zakládání na pásech s osvědčeným systémem příhradových nosníků, které se používají pro stropní konstrukce, čímž se vytvoří na podkladu nezávislá základová deska. Mezi nosníky se vkládají polystyrenové vložky, které slouží nejprve jako ztracené bednění při betonáži a posléze plní tepelně izolační funkci základů. Mezi základovou deskou a terénem zůstává vzduchová mezera, která je osvědčeným opatřením vůči vzlínající zemní vlhkosti i tepelným izolantem. Kromě dokonalého zateplení je výhodou snadné provedení, díky samonosné konstrukci základové desky není potřeba provádět plošné hutnění podloží, navážet a hutnit podpůrné podsypy. Systém je vhodný i pro nerovné a svažité terény.

 

Řekneme-li základ, okamžitě si představíme něco zásadního, co přináší jistotu, spolehlivost, pevnost, stabilitu… Je tedy samozřejmostí, že tyto vlastnosti budeme očekávat i od základů domu, včetně trvanlivosti a bezpečí.

Nemá-li dům spolehlivé základy, pravděpodobně se dříve či později dočkáme nerovnoměrného sedání domu, což s sebou zpravidla nese vznik trhlin, a to nejen ve stěnách a stropech, ale i v samotných základech. A nemusejí to být jen trhliny, chyba v základech může být příčinou narušení přípojek, nedovírání oken, dveří a dalších podobných nepříjemností. Odstranit takovou chybu je většinou nemožné, nebo přinejmenším nesnadné a nákladné.

NA ČEM STOJÍ DŮM?
Jak dům založit, respektive jaká bude jeho základová konstrukce, záleží v prvé řadě na geologických poměrech pozemku, na únosnosti a stejnorodosti podloží a hladině podzemní vody. Nestlačitelné skalní a poloskalní horniny jsou pro zakládání staveb nejvhodnější. Velmi dobrý podklad nabídnou i ulehlé vrstvy písků a štěrků. Problematické může být založení stavby na jílech nebo tam, kde není podloží kompaktní, stejnorodé, například ho zčásti tvoří násyp. Geologické poměry na pozemku je možné určit z podrobných geologických map a znalosti místních poměrů, zkušeností ze sousedních pozemků nebo i výskytu charakteristických rostlin. Ve složitějších případech je potřeba přizvat k posouzení stavebního geologa. Tato konzultace se vyplatí i před koupí pozemku, může nás varovat, že zakládání stavby bude nákladné, ne-li nemožné. Může nás vyzbrojit i argumenty pro jednání o výhodnější ceně.

2 3

4 5

6 7

1 Vybagrované pásy se vylévají betonem. 2 Betonové tvárnice slouží jako bednění pro základové pásy, po zalití betonem zůstanou součástí konstrukce. 3 Na základové pásy se instalují nosníky. 4 Instalace speciálních polystyrenových vložek Elegohouse. 5 Základy jsou zpevněny armovací sítí. 6 Výsledek: dokonale rovná základová deska.

JAKÝ ZÁKLAD?
Na základě posouzení podloží, budoucího zatížení stavbou a jejího půdorysu navrhne projektant typ, hloubku založení, velikost a tvar základů. Jejich úlohou je přenést veškeré zatížení do podloží tak, aby nedocházelo k deformacím stavební konstrukce způsobené nerovnoměrným sedáním stavby. V běžných podmínkách rodinným domům vyhoví plošné základy – základové pasy nebo plovoucí základová deska. Zásadním rozdílem mezi těmito dvěma způsoby je, že v prvním případě nesou tíhu domu betonové pasy pod nosnými stěnami, zatímco základová deska je pod celým půdorysem domu a je možné ji zatížit kdekoliv. Je finančně náročnější a volí se v obtížnějších podmínkách – při málo únosném či nesourodém podloží. V některých případech, zejména u skeletových konstrukcí, často dřevostaveb, postačí betonové základové patky pod nosnými sloupy skeletu. Lehčí stavby lze založit na zemních vrutech. Zemní vrut kónického tvaru při zašroubování do země zhutní a stlačí zeminu ve svém okolí, a tak vznikne díky ploše pravidelného závitu na těle vrutu velmi pevný základ, který lze okamžitě zatížit. Není nutný výkop, betonování a následné odstraňování zeminy. Výjimečně tam, kde není únosná zemina v dostupné hloubce, přicházejí ke slovu piloty, popřípadě jiné hlubinné základy.

8

9

Základové pásy jsou dosud nečastějším způsobem zakládání stavby rodinných domů. V terénu vyhloubené výkopy se vylijí betonem, u neúnosných zemin železobetonem. Dříve se pokračovalo dřevěným bedněním pro vytvoření vlastního základového pásu, dnes bednění nahrazují betonové tvárnice, které tvoří bednění, vylijí se betonem a zůstávají součástí konstrukce – takzvané ztracené bednění. Plocha mezi základovými pásy se zhutní, vysype vrstvami štěrkopísku či štěrku, které se postupně hutní, po celé ploše se proloží armovací kari sítí a vytvoří se poslední betonová roznášecí vrstva.

 

Jak si poradit s radonem
V lokalitách, kde je koncentrace a radonové riziko velmi nízké (méně než 20 kBq/m3), může proti radonu posloužit běžná bezchybně provedená celistvá hydroizolace. Většinou je však nutný vyšší stupeň ochrany, buď doplněním o další vrstvu, nebo volbou materiálu s potřebným součinitelem difuze radonu a dostatečnou tloušťkou. Materiál je třeba vybrat na základě výpočtu podle ČSN 73 0601. Při vyšších hladinách radonu se navíc musí navrhnout a provést i odvětrání podloží. Proti radonu lze velmi úspěšně použít plastické fólie s dostatečnou nepropustností radonu. U asfaltových izolací je ochrana proti radonu náročnější, někteří specialisté je vůbec nedoporučují.

 

JAK HLUBOKO?
Základová spára, tedy místo, kde se materiál základů přímo stýká s podložím, musí ležet v nezámrzné hloubce, protože zamrzání a rozmrzání zeminy způsobuje nebezpečné objemové změny zeminy. Její hloubka závisí na konkrétních klimatických podmínkách a charakteru podloží. Obvykle platí 50 cm pod povrchem terénu pro skalnaté horniny, 80 cm pro písky a štěrkopísky a 120 až 160 cm pro jíl. Hloubka základů mezi obvodovými stěnami objektu může být menší, protože tam nepůsobí klimatické vlivy.

10

11

12

Na zemních vrutech KRINNER je možné založit stavbu jakékoli velikosti a nosnosti až 72 kN na vrut. Realizace není omezena ročním obdobím, tedy ani mrazem. Výstavba probíhá velmi rychle, například pro dřevostavbu rodinného domu stačí jeden den. Montáž je možná takřka do jakéhokoliv podloží, vzhledem ke kvalitní zinkové úpravě je životnost odhadována na 150 let.

 

IZOLOVAT PROTI VODĚ
Základy jsou v přímém styku s podpovrchovou vodou v podobě zemní vlhkosti, prosakující vody nebo podzemní vody. Betonu vlhkost nevadí, vnikne-li však do konstrukce domu –zdiva, izolačních materiálů, dřeva, stane se škůdcem. Tomu zabrání speciální hydroizolační vrstva mezi základy a stavbou. Někdy je třeba izolovat i vlastní základy. K izolaci se využívají materiály, které jsou plně nepropustné, dostatečně pevné a pružné. Je důležité, aby je bylo možné scelovat do jednolité nepropustné vrstvy neprostupnými spoji. Mezi nejstarší hydroizolační hmoty patří asfalty, dnes nejčastěji v podobě pružných asfaltů modifikovaných. Perspektivními hydroizolačními materiály jsou fólie z umělých hmot, většinou cenově nejpříznivější měkčené PVC. K jejich přednostem patří nízká hmotnost, snadná pokládka a odolnost vůči agresivním látkám. Potřebné hydroizolační vlastnosti jsou zajištěny poměrně malou tloušťkou fólie, tloušťka 0,8 mm zajistí izolaci proti zemní vlhkosti, proti podzemní vodě a radonu se používají fólie silnější, až 3 mm. Při realizaci však hrozí jejich poškození, pokládku je potřeba provádět opatrně a fólii co nejdříve zakrýt další vrstvou. Velmi pečlivě je třeba dbát na utěsnění kolem prostupů pro vedení instalací.

13j 14

15 16

18 19

20 21

22 23

Zakládání rodinných domů a dalších staveb na zásypu z keramického kameniva Liaporu je jednou z cest, jak co nejefektivněji tepelně odizolovat základy domu. Kamenivo vytvoří pod betonovou deskou homogenní izolační vrstvu bez tepelných mostů, takže není potřebná další podlahová izolace, pouze v případě rozvodů vytápění, například podlahového topení. Při minimální tloušťce vrstvy 50 cm je součinitel prostupu tepla U = 0,19 W/ m²K, což splňuje rozmezí doporučených hodnot pro pasivní domy.

1 Bagrování jámy pro základovou desku 2 Příprava drenáží a prostupů pro zdravotechniku a další inženýrské sítě 3 Navážka drenážní 150mm vrstvy štěrku, urovnání a zhutnění 4 Pokládka geotextilie z kontinuálního vlákna 5 Navážení liaporového kameniva 6 Urovnání a zhutnění tepelně izolačního podsypu z lehkého kameniva Liapor 7 Pokládka další geotextilie 8 Bednění základové desky, výztuž, kari sítě 9 Betonáž monolitické železobetonové desky 10 Připravená základová deska

 

IZOLOVAT PROTI CHLADU
U energeticky úsporných či pasivních domů není možné zapomenout na tepelné ztráty podlahou, což je obzvlášť důležité u současných nepodsklepených domů. Zvykem je tepelnou izolaci, polystyren či minerální vatu vkládat až do skladby podlahy, tedy nad základovou nebo roznášecí desku. Aby však izolace splnila vysoké nároky energeticky úsporných domů, bývá více než 30 cm silná, čímž se zvětšuje celková výška domu. Navíc deskové izolace se mohou při velkých tloušťkách zatížením stlačit a dochází k jejich sedání. Z těchto důvodů je mnohem výhodnější zateplit již samotnou základovou či roznášecí desku přidáním izolující vrstvy pod ni. Dům se tak nezvedne výš nad povrch terénu, prostě se pro silnější podzákladovou vrstvu vybagruje hlubší výkop. Výhodou je také to, že tepelná izolace je na ochlazované straně desky, takže samotná deska nepromrzá. U domů založených na základových pásech lze poměrně jednoduše nahradit podsyp ze štěrkopísku materiálem s lepšími tepelně izolačními vlastnostmi, vhodný je například keramzit – Liapor. Nověji se uplatňuje pěnosklo – izolační štěrk z pěnového skla, který se vyrábí ze skelného odpadu. Jeho nevýhodou je poměrně vysoká cena. Pro tepelnou izolaci základů a podkladních desek na terénu se hojně používají speciální pevné a nenasákavé polystyreny a polyuretany vyráběné v různých tloušťkách a tvarech. Tyto silné desky se hodí nejlépe pod celoplošné základové železobetonové desky a pod
základové „vany“ z vodonepropustného bílého betonu. Nově se pro realizaci základových konstrukcí objevují speciální systémová řešení, která základovou desku „poskládají“ z předem připravených a tepelně dobře izolujících prvků.

Edit: