Mýty o dřevostavbách

Přestože podíl domů ze dřeva v České republice už 30 let pomalu stoupá, zůstávají dřevostavby v našem prostředí a v našich hlavách stále opředeny spoustou mýtů.

Svým způsobem je to pochopitelné. Moderní sendvičové dřevostavby u nás zatím nemají takovou tradici, jako třeba v severských zemích. To ale neznamená, že bychom se jim měli vyhýbat. Právě naopak: Současné dřevostavby splňují náročné požadavky na akustiku, odolají zubu času i ohni, čímž vyvracejí veškeré mýty a nepravdy, které o nich kolují. V České republice činí podíl dřevostaveb aktuálně téměř 16 % a podle odborníků se i nadále bude zvyšovat. Je tedy namístě ujasnit si, jaké vlastnosti nabízejí dřevostavby doopravdy.

Jak dlouho dřevostavba vydrží?

Jedním z velkých mýtů je životnost dřevostaveb. Vůči těmto stavbám ve společnosti panuje obecně velká nedůvěra: Přece nemohou vydržet tak dlouho jako klasické cihlové domky. Jenže mohou! Při správné údržbě mají dřevostavby minimálně stejně dlouhou životnost jako klasický zděný dům. „Pokročilé technologie u nových staveb zajišťují životnost dřevěné konstrukce okolo 100 let, fasádní prvky pak vydrží zhruba 50 let. To je srovnatelné s klasickými cihlovými domy,“ vysvětluje Ing. Zdeněk Černošek, produktový manažer divize Rigips skupiny Saint-Gobain.

Navíc je nutné si uvědomit, že s každou generací se mění životní styl a s ním i nároky na bydlení. V praxi to znamená, že další generace už nebude chtít bydlet stejně jako ta stávající. A v tom má dřevostavba oproti zděným materiálům nesmírnou výhodu, protože její modernizace není tak náročná – jak na práci a materiál, tak i pro vaši peněženku. „Ať už je ale dům zděný, nebo ze dřeva, vždy záleží na kvalitě provedení stavby a následném chování majitelů k domu. Postupem času totiž každý dům ohrožují různé okolní vlivy a rizikové faktory, tedy počasí, nekvalitní údržba atd. A nezapomínejme, že množství použitého dřeva je i v klasickém zděném domě velké, zejména u krovu. Kolem něj se ale otázky na životnost vůbec neobjevují,“ říká Zdeněk Černošek.

Shoří dřevostavba?

Rozšířený a pevně zažitý je také mýtus, že dřevěný dům rychle shoří. Stejně jako domy postavené z tradičních stavebních materiálů musí ovšem i dřevostavba splňovat platné protipožární předpisy, které jsou pro všechny stavby stejné. „Například v případě roubenky či srubu jsou stěny tvořeny kulatinou nebo hraněným dřevem, které má velký průřez a zbytkovou vlhkost. Ta se při hoření musí nejprve odpařit, a tím hoření zpomaluje. Oheň navíc v případě masivních kusů proniká pouze do svrchní části a postupně uhasíná,“ doplňuje odborník z Rigipsu. Takzvaná uhlíková „krusta“, která se vytvoří na povrchu, totiž zabrání přísunu vzduchu. Dále si pak dřevo nepoškozené ohněm zachovává pevnost a tuhost, takže konstrukce jsou i po uhašení požáru stabilnější než ty z ocele či železobetonu, jež mají při vysokých teplotách naopak velkou roztažnost a sníženou nosnost, takže v případě požáru se stávají dalším nebezpečím pro člověka.

Obavy spjaté s ohněm tedy v případě dřevostaveb nejsou vůbec namístě. Ještě lepší vlastnosti při případném požáru pak vykazují tzv. sendvičové konstrukce na bázi dřeva. Nosná konstrukce je opláštěná většinou materiály, které jsou nehořlavé, jako jsou sádrokarton, sádrovláknité desky, minerální tepelná izolace apod. „Mnohem nebezpečnější je pro obyvatele dřevostavby vzplanutí interiéru, tedy nábytku, textilu a spotřebičů, než samotné konstrukce,“ uzavírá Zdeněk Černošek.

Je ve dřevostavbě větší hluk?

Léta se mluvilo o tom, že slabinou dřevostaveb je přenos hluku uvnitř konstrukce, zejména pak kročejová průzvučnost. Dřevo si však obstojně poradí také s akustikou, protože dokáže pohltit zvukové vlny. „Záleží ovšem na architektovi, jakou roli a funkci využitelnému materiálu dřeva přiřadí, protože už při návrhu je důležité na zvukovou izolaci myslet. Ideální je, když se dřevěná konstrukce opláští sádrokartonovými deskami, které napomáhají společně s vloženou izolací (např. minerální vatou) ke zlepšení akustiky. Základem pro ideální fungování je správný návrh konstrukce, volba jednotlivých materiálů a samozřejmě provedení jednotlivých detailů,“ doplňuje odborník z Rigipsu.

Bonusy dřevostaveb

Vedle dlouhé životnosti a protipožární odolnosti nabízí dřevo leccos navíc. Především jde o ryze přírodní, plně obnovitelný a recyklovatelný materiál, který má i při výstavbě nízkou uhlíkovou stopu. Uhlík na sebe později naopak váže a zlepšuje tím naše životní prostředí. Využívání tuzemského dřeva navíc snižuje množství skleníkových plynů, které vznikají při dopravě stavebního materiálu. Jednotlivé typy dřevostaveb se sice mohou výrazně lišit, ale pro všechny platí, že poskytují možnost energeticky úsporného provedení a nabízejí skutečně zdravé mikroklima interiéru (dřevo „dýchá“ – reguluje vlhkost prostoru). Dřevěná konstrukce voní, je příjemná na pohled i na dotek a působí pozitivně na lidskou psychiku.

Montované dřevostavby

Myslíte si, že všechny montované dřevostavby u nás jsou prefabrikáty z téměř stejných sendvičových panelů? Že se liší víceméně jen tloušťkou izolace a energetickými parametry? Chyba lávky! Vedle klasických „sendvičů“ (prefabrikovaných panelů přesně na míru, zpravidla z OSB desek se všemi otvory, tepelnou izolací a výztužnými žebry uvnitř) jsou tu také technologie strukturovaných izolovaných panelů (SIPs), masivních celodřevěných panelů a lehkých či těžkých skeletových konstrukcí, které se skládají přímo na staveništi. Jejich výstavba trvá sice o něco déle, zato vám však umožní dvě věci: Jednak lze do poslední chvíle měnit dispozice nově vznikajícího obytného prostoru, jednak můžete ušetřit díky stavbě svépomocí.

Sendvičová konstrukce

Nejrozšířenější technologii montované dřevostavby představuje „sendvič“ montovaný jako prefabrikát přímo v továrně. Zpravidla jde o prefabrikované OSB panely, jež vám připraví na míru v továrně a dovezou na místo stavby již hotové a vybavené všemi stavebními otvory a výřezy. Mezi největší výhody patří mimořádně rychlá montáž na staveništi (hrubá stavba do tří týdnů, někdy i za dva dny), úspora vnitřní užitné plochy (stěny jsou tenčí než u zděných staveb), cenová výhodnost (oproti zděné stavbě vycházejí přibližně o 10 % levněji) a energeticky úsporný provoz výsledného domu.

Čas ovšem zabere výroba panelů na míru v továrně, takže celková doba výstavby je rychlá jen tehdy, když se spokojíte s typovým domem bez úprav. Buďte však ostražití: Výrobců i stavebních firem v tomto systému je mnoho, a ne všichni vám zaručí certifikovanou kvalitu. Ty prověřené s unikátní certifikací Dokument národní kvality (DNK) sdružuje profesní Asociace dodavatelů montovaných domů (www.admd.cz). Pokud budete mít jakékoli pochybnosti (nejen u této většinové technologie), obraťte se včas o radu na profesní odborníky, abyste předešli možným potížím.

Roubenky

Z historického hlediska má ovšem u nás ze všech dřevostaveb nejpevnější kořeny roubenka. Skvěle zapadá do zdejší krajiny a svému majiteli přináší vysoký uživatelský komfort i výborné konstrukční vlastnosti za přijatelnou cenu.

Správná česká roubenka se staví z tuzemského materiálu, nejlépe z kvalitních hoblovaných trámů smrkového dřeva, jež by měly být ošetřeny ochranným nátěrem proti UV záření, plísním a škůdcům. Dá se stavět i z modřínu, který nabízí velmi kvalitní dřevo, ale k české tradici zkrátka patří smrk. Navíc vás smrková roubenka vyjde nejlevněji. Ať už zvolíte jakékoli dřevo, jeho trámy se u pravé roubenky vždy spojují v rozích stavby klasickým spojem „na rybinu“. Mezery mezi trámovím se dnes vyplňují zpravidla pružnou minerální vatou. Solidní výrobci jejich povrch nejprve na přechodnou dobu (5 až 7 let) překryjí dřevěnou lištou, aby trámy mohly dále pracovat a v klidu vysychat. Teprve po dokonalém vyschnutí dřeva lze povrchovou vrstvu vyplnit tmelem, který pak už nepraská. Masivní dřevo se kombinuje většinou s cihelným zdivem, jež vykazuje také dobrou schopnost přirozeně „dýchat“. Samotná realizace roubenky zpravidla nezabere ani půl roku, časově náročné však může být vyřízení stavebního povolení.

Sruby

Masivní srubové dřevostavby jsou dvojího typu: finského a kanadského. V čem se liší? Kanadský srub se staví jen z hrubě opracované kulatiny, proto jsou náklady na jeho stavbu podstatně nižší a materiál se téměř bezezbytku zužitkuje. Pravlastí srubových domů je ovšem Skandinávie, kde se tento typ staveb rozvinul k dokonalosti. Nejvíce právě ve Finsku, jehož území pokrývají ze tří čtvrtin lesy, převážně borovicové. Dlouhá a silná zima a krátké intenzivní léto ve Finsku vedou k tomu, že dřevo roste velmi pomalu, je tedy pevné a odolné. Zároveň je však dostatečně měkké na to, aby se dalo opracovat i jednoduchými nástroji, a lehké, aby kmen bez potíží unesli dva lidé.

Originální finské sruby současnosti mají dokonale strojně opracované trámy čtvercového profilu s pevnými spoji pomocí dvojitých kloubů a s přesahujícími rohy. Jde o vynikající zdravé bydlení, jehož precizní výstavba je ovšem podstatně dražší než přírodní varianta kanadského srubu.

Text: Vít Straňák
Foto: se svolením firem Kontio, Domy Atrea, Vekra, Saint-Gobain, Dřevostavitel, Roubenky Roubal, Alfahaus, Agrop Nova, Dřevostavby Biskup, Dumrazdva, RD Rýmařov

Datum vydání: 4. 3. 2024

Edit: Andrea Moudrá