Podzim v zimní zahradě

Chcete si užít laskavé posezení v zimní zahradě, kde vás budou hladit paprsky slunce a zasloužená relaxace?

Že zimní zahradu dosud nevlastníte? Ale to je chyba! Několika obrázky vám představíme krásu zimních zahrad, abyste věděli, o co přicházíte. A pak vám poradíme, jak v zimní zahradě na podzim a brzy zjara nezmrznout…

 

Nic pro amatéry

Výstavbu zimní zahrady je ideální naplánovat hned, jak se rozhodnete pro stavbu rodinného domu. Stavba zároveň s domem je totiž nejlevnější a nejjednodušší. Ale pokud jste tuto příležitost už zmeškali, nevadí: Přístavba zimní zahrady je možná kdykoli. V každém případě se do práce nepouštějte svépomocí, abyste se vyvarovali zbytečných chyb, které celou realizaci zkomplikují a prodraží. Odbornou realizaci nejlépe docení ten, kdo už si tu laickou vyzkoušel na vlastní kůži a zjistil, že v letním období zimní zahrada řádně nevětrá, zatímco v zimě její konstrukce promrzá… Je třeba zajistit komínový efekt proudění vzduchu i pevný konstrukční základ, spolehlivě izolující a přinejmenším částečně otevíravé prosklení, protisluneční izolační skla nebo účinné venkovní zastínění, správné navázání zimní zahrady na střešní konstrukci domu i bezpečné dodatečné ukotvení do izolace zateplené fasády. Projektant za vás vyřídí také stavební povolení. A pokud chcete opravdu celoročně obytnou zimní zahradu, navrhne vám rovněž způsob, jak tento „prosklený obývák“ v chladné části roku vytápět.

 

Volba strany

Nejprve zkuste vyřešit otázku orientace ke světovým stranám. Většina obytných zimních zahrad pro celoroční provoz mívá orientaci k jihu, což vám nabídne maximum denního světla i slunečních paprsků. Ale může to být zrádné: Počítejte s tím, že ve vyšším věku se bude vaše tolerance vůči horku snižovat… Pootočení zimní zahrady (více či méně) na východ nebo západ souvisí úzce s vaším denním rytmem: Chcete-li slunce k pohodové snídani, volte východ. Chcete-li vychutnat dlouhé letní večery, zvítězí západ. Severní orientace zimní zahrady je sice zatím jasně v menšině, ale má nesporná pozitiva: Bude ideální pro pěstování rostlin, i bez zastínění vás ochrání před tropickými vedry a nabídne vám příjemné, přirozeně rozptýlené světlo. Umělci o tom vědí své!

 

Zasklení

Zásadní význam pro tepelnou pohodu v zimní zahradě má kvalitní zasklení, zastínění a odvětrání. Sklem uniká z interiéru nejvíce tepla v zimě, ale také ho tudy nejvíc vstupuje během horkého letního období. Zpravidla se používá izolační dvojsklo, které může být protisluneční, může mít zesílenou tepelnou izolaci, zvukovou izolaci nebo bezpečnostní parametry. Mezera mezi skly může být vakuovaná či vyplněná izolačním vzácným plynem (levnější je argon, účinnější krypton). Izolační účinek výplně mezi skly velmi pomalu klesá, ale při správném provedení by mohl vydržet až 40 let. V případě, že se rozhodnete pro celoročně obyvatelnou zimní zahradu, případně dokonce propojenou s interiérem, přichází v úvahu investice do ještě kvalitnějšího zasklení (meziskelní fólie Heat Mirror, izolační trojsklo).

 

Zastínění

Návrh kapacity ventilace přímo souvisí i s užitým typem zasklení. Ten může – zvláště během letních měsíců – výrazně eliminovat nežádoucí přehřívání interiéru zimní zahrady. Moderní typy zasklení vám zároveň zajistí výrazně lepší parametry tepelné izolace i v zimním období. Místo standardně užívaného ditermického zasklení se vyplatí investovat do speciálního zasklení Heat Mirror, které nabízí různé konfigurace. Podstatnou roli hraje také stínicí technika, která se u některých konstrukčních systémů pro zimní zahrady dá instalovat i dodatečně. Zákazník si díky tomu může vyzkoušet v reálném provozu skutečnou potřebu a nutnou intenzitu zastínění jednotlivých prosklených ploch. Potřeba zastínění se zpravidla liší u prosklené střešní konstrukce a u jednotlivých svislých stěn. Podstatnou roli hraje totiž orientace ke světovým stranám. Jen u severní orientace máte po starostech. Pro váš příjemný pocit v zimní zahradě je důležitý rovněž povrch podlahy. Za slunného počasí vám nejvíce tepla nabídne přírodní kámen či keramická dlažba, protože tyto materiály mají skvělou schopnost akumulace. Ale v deštivém období vám přijde vhod dřevěná podlaha, která je přirozeně teplá po celý rok.

 

Odvětrání

Stínění zimní zahrady úzce souvisí s větráním a vytápěním. Klíčovou součást už ve fázi plánování proto představuje vytvoření podmínek pro dostatečné odvětrání interiéru zimní zahrady. V letním období totiž akutně hrozí její přehřívání, které by značně snížilo uživatelský komfort. V zimě je tu zase hrozba zvýšené vlhkosti v uzavřeném prostoru s velkou koncentrací zeleně. Jednou z cest je instalace externí vzduchotechniky s rekuperací, případně i s odvlhčením vzduchu (uplatní se zejména tehdy, když je v zimní zahradě bazén nebo vířivka), kterou lze kombinovat jak s klimatizací, tak s vytápěním. Správně navržená a realizovaná ventilace pak docílí bezproblémový celoroční provoz zimní zahrady (v létě se nepřehřívá, v zimě nemá problémy se vzdušnou vlhkostí). Vhodně užitá rekuperace vám dokáže výrazně snížit provozní náklady na vytápění zimní zahrady a současně zajistí po celý rok její plně automatizovaný režim.

 

Vytápění

Jak si v zimní zahradě zatopit, když přijdou podzimní plískanice? Základní možnosti jsou dvě: Buď vytvořit ucelený systém externí vzduchotechniky pro celoroční využití, nebo instalovat pro přechodnou sezonu sálavé zářiče. Jestli netoužíte po systémovém řešení s čidly, měřiči a ovládacím mechanismem, ale chcete si jen užít pohodu v zeleni také v době, kdy venkovní teploty klesnou k 10 °C, stačí vám instalace vhodného venkovního topidla. Efektivní a komfortní vytápění zimních zahrad nebo částečně krytých teras v přechodném období nabízejí sálavé panely. Princip a výhody sálavého vytápění totiž fungují stejně spolehlivě uvnitř i venku.

 

Umělé slunce

V čem spočívá hlavní přednost sálavých panelů? Jejich záření neohřívá vzduch (volně jím prochází), nýbrž předměty. Napodobuje tím sluneční paprsky: Převážnou většinu záření (až 85 %) pohltí předměty, na které dopadá. Tepelná energie tak přímo ohřívá předměty, stěny i lidi v blízkosti sálavého panelu. Intenzitu sálání ovlivňuje především povrchová teplota a umístění sálavého panelu. S rostoucí teplotou panelu nestačí proudící vzduch plochu ochlazovat a zvyšuje se sálavá složka. Dobrou zprávou je, že sálavé panely jsou bezúdržbové a jejich teplo neuniká zasklením.

 

Dvě podoby zářičů

Venkovní sálavý systém může mít dvě podoby – buď světlých, nebo tmavých zářičů. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1 500 až 2 000 °C. Proto jsou relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort až na vzdálenost cca pěti metrů. Nevýhodou je ovšem nejen vysoká spotřeba energie, ale i jejich světelný efekt – tmavě červené až oranžové světlo, které může působit rušivě. Tmavé zářiče pracují s výrazně nižšími teplotami 300 až 400 °C, jejich používání je proto efektivní zejména při teplotách kolem 10 °C a vzdálenosti do tří metrů. Toto záření neoslňuje, ale v otevřeném venkovním prostoru podléhá větru: Ten ochlazuje povrch topných lamel, čímž snižuje efekt jejich sálání. Zatímco u světlého zářiče ochlazení z 1 800 °C na 1 600 °C téměř nepoznáte, u tmavého zářiče je pokles teploty z 350 °C na 200 °C velmi znatelný. Co z toho vyplývá? Jestliže vám jde o prodloužení sezony zimní zahrady jen do přechodných období roku (podzim, jaro), poslouží vám příjemně tmavé zářiče. Jsou elegantní, ve srovnání s halogenovými zářiči mají výrazně nižší povrchovou teplotu, spotřebují méně energie a jejich provoz nedoprovází rušivé záření. Pokud chcete plnohodnotné vytápění zimní zahrady i v době třeskutých mrazů, musíte sáhnout buď po zářičích světlých, nebo po úplně jiném způsobu vytápění.

 

---

Z čeho to bude?

Konstrukční základ zimní zahrady může tvořit plast, hliník, ocel nebo dřevo. Každý z materiálů má svá pro i proti.

Dřevo (vrstvené lepené hranoly ze smrku, borovice či dubu se speciální povrchovou úpravou) se uplatní hlavně u větších zimních zahrad klasického stylu: Profil je elegantní a má dobrou nosnost, ale nedokáže potlačit masivní nosný základ ve prospěch velkorysého prosklení.

Plast u vás zaboduje nízkou cenou, dobrou tvarovatelností a téměř bezúdržbovým provozem. Zároveň je však tvarově nestálý v závislosti na teplotě, takže musíte vytvořit dilatační spáry.

Ocel je sice pevná a elegantní, ale může podléhat korozi a je tepelně vodivá. Předejít těmto nedostatkům lze speciální úpravou – pak ovšem bude konstrukce dražší.

Hliník jako nosný základ je nejdražší, nabízí však tvarovou stálost i bezúdržbový provoz. A jestli se vám zdá elegance hliníku příliš chladná, lze na vnitřní stranu konstrukce použít dřevo.

---

 

 

text Vít Straňák

foto se souhlasem firem Vitria CZ, Saint-Gobain Glass, Confico, PHS Plus a Shutterstock

Datum vydání: 29. 10. 2025

Edit: Andrea Moudrá