Pozvánka na velikonoční brunch

V secesním venkovském statku v Lüneburgu slaví Velikonoce německá šlechtická rodina von Kap-herr. Rodiče jsou baroni, a tak se svými dětmi slaví křesťanské svátky opravdu stylově.

Historická stavba s okny členěnými do mnoha tabulek obsahuje dvě venkovní terasy. foto Westwing

Že se oba přívlastky slavnostní a útulné mohou vázat k jednomu interiéru, sebevědomě dokazuje toto venkovské sídlo. Poutavá je navíc jeho lokace, leží totiž pár desítek kilometrů od Hamburku na severu přírodního parku Lüneburské vřesoviště. Tento ukrytý klenot Německa obsahuje nejen stejnojmenné chráněné území s vřesy, bažinami, starobylými lesy, s potoky i řekami, ale také s historickými hospodářské budovami a domy s doškovými střechami. Sezóna vřesů tu vrcholí v srpnu a v září, kdy dosahují největšího rozkvětu a místní krajina je právem přirovnávána k francouzské Provence.

Manželé Anemone a Fabian von Kapherr si užívají své šlechtické sídlo nejenom o Velikonocích. foto Westwing

 

Stylový nábytek

Protože se baron Fabian von Kap-herr zabývá obchodem s barokním nábytkem původem z Francie, Belgie a Holandska, některé zatím neprodané kusy umísťuje na přechodnou dobu do svého sídla. Jeho žena Anemone, která pracuje jako advokátka a notářka, se vždy s radostí věnuje velikonoční výzdobě. Záliba jejího manžela ve starožitném umění jí však někdy přináší nečekané změny. Občas se totiž stává, že vznikne malý problém: Například velikonoční aranžmá z drahocenné komody musí přesunout na jiný kus nábytku, to v případě, kdy jej Fabian prodá a musí hned předat zákazníkovi.


Pan baron obchoduje se starožitnostmi a líbí se mu spojení starého s moderním.


Rodinné zvyky

Velikonoční klasiku v podobě beránka a kynuté vánočky peče devítiletá dcera Zazie. Na stole pochopitelně nechybí ani s láskou obarvená a nazdobená vajíčka. Ta čistě bílá snáší domácí slepice, rodina je tak nemusí kupovat. Baron si dá k pozdní snídani z alkoholických nápojů jen lehký aperitiv v podobě grapefruitového likéru Pampelle, namíchaného s tonikem a trochou prosecca. Po svátečním brunchi totiž už tradičně zapřahá poníky, děti nasednou na vozík a hledání vajíček na prostranství kolem domu může začít. Rodiče dětem tvrdí, že jim je sem přinesli zajíčci. Ano, symbolem Velikonoc je v Německu rozhodně zajíc – i když se jím prý stal teprve před dvěma sty lety.
Koledovat s pomlázkou v Německu děti nechodí, pomlázka jako pohanský obyčej je tu skutečně neznámá. Nepraktikují ani další zvyky, jako třeba polévání studenou vodou.


Paní domu Anemone si užívá přípravu velikonoční tabule a těší se z nadšení dětí.


DNA čistého stylu

Podoba interiéru tohoto venkovského sídla je inspirována gustaviánským stylem, což je švédská interpretace neoklasicismu z 18. století (za vlády francouzského krále Ludvíka XVI.). Základním pravidlem je jednoduchost, použití přírodních materiálů od dřeva až po len, barvy bílá, krémová i světle žlutá. Interiér vyplňují lustry, stojací lampy a nejrůznější svícny, zkrátka prvky, které přinášejí do domu světlo. Pan baron je také příznivcem Axela Vervoordta. Tento guru interiérového designu odmítá vše, co je umělé a nadbytečné, čerpá z kultur po celém světě, vůdčím principem je mu východní filozofie. Sází na jednoduché jasné tvary, jemné kontrasty i harmonickou kombinaci váz, keramických předmětů a svícnů.


Fabian von Kapherr

foto Westwing

„V naší dílně vzniká osvětlení z historických stavebních materiálů, které měly původně jiné využití. Spojení starého s moderním spolu báječně funguje a je to náš styl. Raději umísťujeme do domu mnoho malých světelných zdrojů s teplým světlem, které večer osvětlují jednotlivá zákoutí a vytvoří útulnou atmosféru. To působí lépe než moderní bodová světla.„


Anemone von Kapherr s manželem Fabianem a dětmi – Nicolausem (11), Zazie (9) a Florens (4)

foto Westwing

„Velmi mě baví zdobit velikonoční stůl. Vyřezávané zajíčky, které máme od kamaráda sochaře Almuta Anderssona, věšíme i na větve v zahradě. Ráda k sobě barevně ladím nádobí na stole, obarvená vajíčka i další dekorace. Vše vypadá slavnostně a děti jsou tak šťastné, když usednou k jídlu!“


 

Edit: