Současné bydlení v panelovém domě

Vstupní dveře nově zrekonstruovaného bytu v panelovém domě oddělují dva světy. Před nimi ještě zůstávají osmdesátá léta minulého století v podobě neutěšené chodby, za nimi je již jednadvacáté století s odlišnými nároky na bydlení.

Projít strojem času jsme měli příležitost dvakrát, rekonstrukcí totiž prochází celý dům. Přívětivě se tvářící nová fasáda sytě cihlové barvy v kombinaci se světle žlutou nás přímo lákala ke vstupu, ale za ní jsme se rázem ocitli o třicet let nazpět. Prostor schodiště a výtahu zůstal ve své původní neutěšené podobě. Naštěstí za dveřmi bytu jsme se mohli rychle vrátit do současnosti. A díky tomu, že jeho majitel je architekt, nahlédli jsme trochu hlouběji i do problémů, se kterými se potýkají obyvatelé panelových domů při jejich rekonstrukci.

Příjemná lokalita

Jak víme, panelová sídliště se nevylidnila a  nestala se slumy, jak jim na počátku devadesátých let mnozí prorokovali. Mají své kvality, jako třeba pražské sídliště Stodůlky, které patří k  těm šťastnějším – poměrně dobře založeným. Navazuje dobře na starou zástavbu a centrální park je spojuje až s Prokopským údolím. Dostatečné odstupy převážně méněpodlažních domů a vzrostlá zeleň z něj dělají příjemné místo pro život, jen tu scházejí služby. Mohlo se tedy stát útočištěm pro mladého architekta Jana Hořejšího, který si zde zakoupil byt 2 + k. k. v nejvyšším patře šestipodlažního domu postaveného v roce 1983. I poměrně vysoká cena malého neupraveného bytu – přes dva miliony korun – dokládá, že s bydlením na sídlišti to není tak zlé.

Přestože je byt členěn na jednotlivé partie a místnosti, působí dojmem jednoho prostoru.

Jasně vymezit funkce

Hlavním požadavkem na rekonstrukci bytu bylo přizpůsobit ho současnému standardu bydlení, tedy jasně rozdělit na společenskou a intimní část. Původní dispozice nevhodně směšovala denní a  noční provoz v  bytě. Ložnice byla situována přímo proti vstupním dveřím, zatímco obývací pokoj byl od vstupního prostoru oddělen. Centrum bytu vlastně tvořila malá předsíň, do  níž ústily i hygienické místnosti, kuchyň se přitom krčila v nejzazším koutě bytu. Nové řešení vyžadovalo odstranění umakartového jádra i všech siporexových příček. De facto zůstaly jen obvodové stěny a vybavení jádra.

Prohodit koupelnu s kuchyní

Při zběžném pohledu na  půdorysy původního a současného stavu jako by se příliš nezměnilo. Byt zůstává stále dvoupokojákem s kuchyňským koutem. Přesto je tu zásadní rozdíl, a to v přímé návaznosti společenské části na vstupní prostor. Ložnice a koupelna jsou ve vzdálenější části bytu, propojené šatnou, v níž se našlo i místo pro pračku. Koupelna se nastěhovala na místo kuchyně a kuchyň se přesunula do centra bytu. Důležité je, že koupelna i kuchyň stále navazují na bytové jádro. Bylo tak poměrně snadné připojit vanu, umyvadlo i dřez k odpadu ve stoupačce a nově vyřešit rozvody vody. Nová dispozice umožňuje i na tak malém prostoru zcela oddělit společenskou část od soukromé a třeba se ani nepotkat s návštěvou druhého z partnerů. Nový prostor je tvarován pomocí sádrokartonových příček, kterými je vedena elektroinstalace. Stěny mezi prostorami bytu a jádrem, které nesou kuchyňské skříňky a umyvadlo, jsou vyzděné. Mezi koupelnou a  společnou chodbou zlepšuje akustické a tepelně izolační vlastnosti sádrokartonová předstěna.

Jak přidat prostor a světlo

Přestože v nové dispozici jsou dva pokoje víceméně v původních velikostech, působí byt po rekonstrukci mnohem prostorněji a světleji. Podíl na tom mají dveře s matovaným sklem, vesměs posuvné, a jednotná podlaha z marmolea v celém bytě. Ač je byt malý, je poměrně hluboký, proto volil architekt a majitel v jedné osobě bílou výmalbu a světlé zařizovací předměty – smetanové skříně a kuchyňské skříňky, světlé dřevo, ratan… O umělé osvětlení se starají nástěnná svítidla, aby nemusela být vedena elektroinstalace do stropů. V koupelně pomáhají bodová svítidla v sádrokartonovém podhledu, v kuchyni je instalována světelná rampa z trubicových zářivek. Byt je zařízen velmi jednoduše a nikterak nákladně, jako by zařízení pouze nenásilně doplňovalo základní prostor, podtrhovalo jeho charakter a  dovolovalo světlu dopadajícímu okny v nových úhlech neustále měnit náladu v místnosti stále novými kresbami po stěnách i na podlaze. Velmi často vídáme spíše opak, kdy drahé vnitřní vybavení má vylepšit dojem z  nepříliš kvalitního prostorového rozvržení bytu.

Světelná rampa nad kuchyňskou linkou je vytvořena jednoduše položením obyčejných zářivkových svítidel do sádrokartonové rampy nad horní skříňky.

Před položením marmolea bylo potřeba podlahu vyrovnat. Vzhledem k velké nerovnosti původní podlahy bylo použití samonivelační stěrky možné provést až po hrubém vyrovnání cementovou maltou z důvodu zamezení praskání stěrky ve vrstvě větší než 5 mm. Kromě toho je samonivelační stěrka materiál velmi drahý.

A celý dům

Během návštěvy jsme se v rozhovoru s majitelem bytu dotkli problematických otázek rekonstrukce celého domu. Architekt Jan Hořejší kupoval byt v době, kdy již byla nahrazena původní okna plastovými, bez současného zateplení fasády. O tomto obvyklém postupu rekonstrukce říká, že s sebou přináší následné problémy se změnou fyzikálního chování domu. „Nová okna s kvalitními tepelně-technickými vlastnostmi zásadně ovlivňují větrání a vlhkost interiéru. Může potom docházet ke srážení nadměrné vlhkosti na stěnách a vzniku plísní. Za to není odpovědné pouze kvalitnější a utěsněné okno, ale také špatné vlastnosti obvodové stěny. Zateplením se vyrovnají tepelné parametry stěn i okna a problém je vyřešen. Výměna oken by proto měla probíhat pokud možno současně se zateplením, případně těsně před zateplováním,“ dále vysvětluje Jan Hořejší. Bohužel zde není prostor zachytit vše, co jsme se od něj během návštěvy dozvěděli. Upozorněme alespoň na to, že běžná praxe je, že se dům opravuje podle finančních možností vlastníků, nejprve se vymění okna, za  čas se zateplí jedna fasáda, pak další… Většinou se okna vyměňují v rámci oprav bez projektové přípravy, ale na samotné zateplení je potřeba stavební povolení a projekt se řeší až v této fázi. Nemůže tak být dobře vyřešena návaznost jednotlivých kroků, rekonstrukce se prodražuje, některé důležité detaily jsou téměř neřešitelné a výsledná kvalita zateplení je nižší. Proto je důležité si nejprve nechat provést projekt celkové rekonstrukce s rozdělením do jednotlivých etap. Pak se dají podchytit jednotlivé detaily, připravit je pro pozdější fáze. Projektant může pomoci s výběrem dodavatele, konkrétně specifikovat kritéria výběru. Při výběru projektanta je třeba vybírat hlavně podle referencí, nikoliv podle ceny projektu. Odměna projektantovi tvoří jen zlomek nákladů na celou rekonstrukci, přitom však zásadně ovlivní kvalitu rekonstrukce i její konečnou cenu.

VIZITKA BYTU:

Dispozice: 2 + k. k.
Obytná plocha: 42 m2
Autor projektu rekonstrukce: Ing. arch. Jan Hořejší, Architektonický atelier 2H s.r.o.
Cena rekonstrukce včetně zařízení: 600 000 Kč

„Dovolím si povzdechnout nad výtvarnými hodnotami nově realizovaných zateplení. Panelový dům není od základu špatně, jak se většina jeho obyvatel domnívá, a chce ho proto něčím ozvláštnit, rozbít jeho hmotu a zakrýt tu hnusnou šedivou. Bohužel právě tato snaha vede k rozpadu celé struktury domu a ve větším měřítku celého sídla, zhoršuje orientaci. Do nekonečna opakované variace na téma světle žluté a oranžové s různými pásy, proužky, čtverci a dalšími tvary v ploše fasády se k panelovému domu hodí daleko méně než původní šeď. Popírá se tak podstata podstatu domů, na kterých se uplatňuje. Vhodným řešením barevnosti fasád je takové řešení, kdy barva podporuje hmotu a jsou uplatněny základní kompoziční principy jako kontrast, gradace a podobně. Nemá smysl na jednom domě používat více než dvě tři barvy. Barevnost panelového domu je značně podceňována a bohužel jen málokdy ji řeší architekt.“ Ing. arch. Jan Hořejší

Miloslava Perglová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Uložit

Edit: