Tak trochu ve vzduchu

1002-1

Jak využít malý pozemek uvnitř staré zástavby tak, aby nový dům nabídl čtyřčlenné rodině potřebný komfort, prostor i světlo? Jak se vypořádat s bezprostřední blízkostí sousedních domů, vyhovět všem stavebním i požárním předpisům? Jak začlenit dům do starší zástavby a přitom nezapřít, že vznikl v 21. století?

Tyto otázky stály před manželi, kteří se rozhodli přestěhovat se se svými dorůstajícími syny z pražského bytu blíž přírodě, ale na dosah Prahy. K jejich vyřešení přizvali na pomoc mladou architektku Markétu Zdebskou.

Restaurovat nešlo

Při svých cyklistických toulkách okolím Prahy objevili manželé obec s příjemnou atmosférou a v ní i domek na prodej, o kterém začali uvažovat. Svůj záměr se rozhodli konzultovat s Markétou Zdebskou, na niž dostali doporučení od známých. „Neuvažovali jsme o novostavbě, nejsme příznivci výstavby na zelené louce, která ubírá volný prostor v krajině,“ vyprávějí. „Starý dům má atmosféru, stejně jako historicky rostlá obec.“ Nakonec dali přednost jinému pozemku uprostřed starší zástavby, s malým domkem, který se však po konzultaci s architektkou ukázal pro rekonstrukci nevhodný. Pustit se do stavby nového domu se jim zprvu zdálo nemožné, ale pak přece jen sebrali odvahu. „Museli jsme si stanovit priority a samozřejmě i možné finanční nároky,“ vypráví majitelka. „Chtěli jsme energeticky nenáročnou dřevostavbu moderního vzhledu, se společenským prostorem, třemi ložnicemi a pokojem pro hosty. Důležitý pro nás byl dostatek světla. Netoužili jsme po velké zahradě, stačí nám trocha zeleně,“ popisuje vstupní požadavky.

Před Markétou Zdebskou, pro kterou byl tento projekt první zcela samostatnou prací, stálo obtížné zadání. Pozemek velký pouhých 300 m2 ze tří stran obklopený domy s minimálním odstupem neskýtá dostatečné soukromí. První návrh proto směřoval k přízemnímu domu s atriem, jehož zdi by sahaly až k hranicím pozemku. To se však setkalo s obavami sousedů. Bylo proto nutné vzdát se absolutního soukromí a začít hledat jinou variantu.

1002-5

Zastavěný nezastavěný

Architektka vyřešila úkol tak trochu jako chytrá horákyně. Aby co nejlépe využila prostor, navrhla dům jako částečně dvojpodlažní s tím, že velká část horního patra je vysunuta nad terén a opírá se o dvě ocelové nožky. Tím vznikl krytý venkovní prostor, který je garážovým stáním a zároveň poskytuje komfort zastřešeného vstupu. Zbytek horního patra je podepřen nižší ustupující hmotou přízemí, které vybíhá směrem k západu jako jednopodlažní. Předsunutý štít doplňuje uliční čáru, archetypálním tvarem i velikostí souzní se sousedními domy, nesnaží se však napodobit původní zástavbu. „Hra s archetypálním tvarem bez spodní hmoty a jasně definovaný štít sedlové střechy, který se vznáší směrem ke komunikaci, to jsou momenty, který dům posouvají do jiné roviny. Dům je o přijetí, vstřebání a přepracování témat z okolí, o zachování stávajících a hledání hodnot nových. S tím souvisí respektování vzrostlých ovocných stromů, tvar střechy a příjemné emoce, které by měla architektura vyvolávat,“ popisuje Markéta Zdebská. „Nový dům komunikuje se starou švestkou, která mu podává ruku a vítá ho mezi starousedlými domy různorodého vzezření.“

1002-13

Diktát pozemku a světla

Také řešení dispozice bylo ovlivněno pozemkem – tvarem, jeho orientací ke světovým stranám i stíněním okolními domy. Ulice se nachází na jižní straně, kam by bylo ideální směrovat společenský obytný prostor. Majitelé však upřednostňovali soukromí. Proto je hlavní obytný prostor s terasou otevřen prosklenými plochami směrem k západu, na dřevěnou terasu. V létě ji chrání velká plachta, nejen před sluncem, ale i před pohledy sousedů. Do obývacího pokoje proniká světlo i prosklením na severní straně u schodiště. Přispívá tak k proměnlivé světelné atmosféře prostoru a zároveň nabízí pohled na původní třešeň, která stojí v hlavní průhledové ose a zdobí pokoj i schodiště. Aby do interiéru vniklo co nejvíce světla, jsou okna řešena jako částečně neotevíravá. Pevné části tak nabízejí větší prosklenou plochu, a tedy i větší přísun světla. Zároveň je toto řešení finančně méně nákladné.

Druhé podlaží se jakoby nadechne, blízkostí okolních domů není tolik zatíženo. Zvláště prostorná terasa nabízí daleký výhled. Ač jsou zde jednotlivé pokoje poměrně malé, působí prostorněji díky otevření do krovu střechy, promyšleně jsou rozmístěna i malá střešní okna.

Stejnou pozornost jako dennímu světlu věnovala architektka i umělému osvětlení, k řešení si přizvala odbornou firmu. „Díky hrám denního i umělého osvětlení se z domu stává živý organismus, měnící svou podobu během dne, i v průběhu ročních období,“ vysvětluje svůj záměr.

1002-19

Dřevo a kaučuk

Řešení interiéru také vznikalo ve spolupráci s Markétou Zdebskou, vestavěná knihovna, kuchyňská linka, řešení šaten a pracovny… Tyto pevně zabudované prvky majitelé doplnili mobilním nábytkem, částečně převezeným ze starého bydliště. Na pozadí bílých tónů s drobnými akcenty v černé a šedé zaujmou dva spojovací prvky celého interiéru: smrková podlaha a zelený kaučuk, který najdeme nejen jako podlahovou krytinu v koupelnách a obslužných místnostech, ale také jako obklad koupelen i zadní stěny kuchyňské linky. Oba tyto materiály si celá rodina pochvaluje. „Přestože navoskovaná smrková podlaha nese časem stopy života domácnosti, je příjemně světlá a teplá. Díky ní mohu chodit doma bosa, tak jak to mám ráda. I bez podlahového topení,“ libuje si paní domu.

Domu dávají výraz detaily, provedené v prostých materiálech až po jemnou fazetu na dřevěných stupních schodiště, architektka kladla důraz na výběr každé mřížky, kličky, vypínače, zvonku, či baterie, a to co do typu i konkrétního odstínu. Tento vycizelovaný základ poskytl majitelům prostor zabydlet si ho podle svého vkusu, závěsy splývajícími na podlahu, spoustou polštářků a dalšími oblíbenými věcmi, jimž vévodí stará truhla v obývacím pokoji.

1002-21

S domem je třeba se sžít

Dřevostavba, kterou si majitelé přáli, je natolik energeticky nenáročná, že k jejímu vytápění stačí teplovzdušné větrání s rekuperací tepla a dohřevem pomocí elektrokotle. „Již při pěti stupních nad nulou není potřeba v domě topit, často ani v zimě, pokud venku svítí slunce,“ popisuje pán domu. „Na druhou stranu v létě při třicetistupňových vedrech je tu horko. Věříme, že výrazně pomohou venkovní žaluzie, s jejichž instalací je u oken počítáno. Naštěstí takových dnů je v roce velmi málo, problém nastává, až když jsou tropické teploty několik dní za sebou. S takovou stavbou se zkrátka musíme naučit žít.“ „A nejen kvůli vytápění a chlazení domu, ale i se zodpovědností, kterou bydlení v domě přináší, je to o hodně jiný život než v bytě. Pro nás je důležité, aby dům dobře sloužil, ne abychom sloužili my domu. Nejsme typ lidí, kteří chtějí celý život něco opravovat, vylepšovat, realizovat se prostřednictvím domu. Přesto když k němu přicházím, cítím, že je to můj domov. Pocit, který jsem při návratu do bytu neměla,“ dodává paní domu.

A na obvyklou otázku, co by změnili, kdyby mohli stavět dům odpovídají, že jsou věci, které se při větších zkušenostech mohly udělat jinak. Ale jediné opravdu podstatné, co si po dvou letech bydlení uvědomují, je, že jim schází více úložných prostorů, zkrátka pořádný kumbál.

Foto: Jaroslav Hejzlar

1002-22

Vizitka domu

Projekt: 2010 – 2011

Realizace: 2011 – 2013

Velikost pozemku: 300 m2

Užitná plocha: 130 m2

Autor: Markéta Zdebská / BY architects

Spolupráce:

Molo architekti, s. r. o. (DSP, DPS, hrubá stavba)

Pavel Bartoň (projektant elektro)

Lukáš Bartoš (projektant VZT)

Jan Dobeš, Jana Hajasová (DPS, fasáda, okna, interiér)

Jaroslav Jarkovský, MADT, a. s. (technická podpora)

Josef Šanda, Patrik Zamazal (technická podpora)

Eugen Maletič, Delta Light Czech s. r. o. (projekt osvětlení)

Hlavní dodavatel stavby: Naga, s. r. o.

Provětrávaná fasáda: Omistav, s. r. o.

Střecha: Karel Švec pokrývačství

Vestavěný nábytek: Truhlářství Jelínek a Kallas

 

MgA. Markéta Zdebská

BY architects

Vystudovala obor textilní a oděvní návrhářství na Fakultě textilní TU v Liberci, v roce 2010 dokončila studium na VŠUP (ateliér Architektura III.). Během studia absolvovala praxi v ateliéru Ing. arch. Josefa Pleskota a stáž v ateliéru grafiky u Prof. Rostislava Vaňka. V roce 2010 založila ateliér BY architects.

Edit: