Tam, kde nevidíte nebe

Dům se sedlovou střechou je oblečený do modřínu. Nachází se ve smíšeném lese borovic, které doplňují duby, buky a habry. Zahradě byl ponechán přírodní ráz.

Když mladý pár před patnácti lety hledal vhodný stavební pozemek pro svůj rodinný dům, oba partneři si přáli, aby to bylo místo, které jim poskytne to, co nemůže nabídnout Praha, kde oba pracují. Chtěli, aby jejich dům stál v lese, nejlépe na samotě, aby tam voněla tráva a les. Jenže takových pozemků bylo i tehdy jako šafránu.

„Neúspěšné shánění stavební parcely ustoupilo jiným starostem, a tak nás překvapilo, když se nám po několika letech ozvali z jedné realitní kanceláře s tím, že pro nás mají přesně takový pozemek, jaký jsme si objednali. Jeli jsme se podívat – a opravdu. Šlo o svažitý pozemek v borovicovém lese, který odpovídal našim představám, a zároveň byl na dosah Prahy,“ vzpomíná dnes už pět let majitel domu. Na parcele stál malý zchátralý srub, který musel ustoupit novostavbě.

Hlavní vchod je krytý vchodovou nikou, která rovněž nabízí příjemné posezení.

POHODLÍ A HARMONIE

Otázku, komu svěří vypracování projektu, investoři vyřešili tak, že se obrátili na kamaráda – ing. arch. Zdeňka Jirana z ateliéru Jiran Kohout architekti. Kromě běžných požadavků na dispoziční řešení zajišťující pohodlí klasické rodině, kterou manželé hodlali v blízké budoucnosti založit, měli ještě atypická přání. Chtěli, aby konstrukční i dispoziční řešení domu bylo v souladu s východní filozofií feng šuej. „Nemáme k tomuto učení žádný hlubší vztah, ale přáli jsme si, aby náš nový domov byl harmonický, aby jeho vnitřní prostory byly uspořádány podle světových stran a jejich propojení umožňovalo proudění energií,“ vysvětluje majitel. Přáním investorů rovněž bylo, aby dům po materiálové stránce odpovídal přírodnímu prostředí, ve kterém bude stát, aby základními stavebními materiály bylo dřevo, kámen a sklo, a pokud možno z místních zdrojů a měl i ekonomický a tím pádem ekologický provoz.

Široká okna rámují krásné výhledy do okolního lesa

CO JE TO TRADIČNÍ VENKOVSKÝ DŮM?

Autor projektu domu Zdeněk Jiran si na dům, přestože od zpracovávání jeho projektu uplynulo několik let, uchoval řadu vzpomínek. „Patří k těm stavbám, kde se nasčítaly energie architekta a investorů. Šlo o případ, kdy vám investor rozumí, respektuje to, co mu navrhujete. V tomto případě šlo navíc o výjimečný pozemek – v lese, pod borovicemi. Když tam chcete vidět nebe, musíte zaklonit hlavu.“ Porozumění investorů s architektem ani vlastnosti pozemku však neznamenaly, že dům bude přicházet na svět bez porodních bolestí. Vzhledem k tomu, že se nacházel na území chráněné krajinné oblasti, souhlas museli dát i krajináři. „První skici, které jsme s kolegou Davidem Tichým investorovi předvedli, byly jednoduché kubusy dvou kvádrů volně položených na sebe – kamenný – zapuštěný do svahu a dřevěný – ložnicový s terasami, tvořící zároveň chráněný vchod. V ateliéru jsme obvykle zastánci moderní střízlivě tvarované architektury – většinou s rovnou střechou. Vyjádření krajinářů ale znělo, že taková stavba je pro lokalitu nepřijatelná. Dům, aby byl schválen, musí prý mít rysy typického venkovského stavení, a k tomu ještě splňovat řadu dalších regulativ. Co je ale v dnešním pohledu typické venkovské stavení? Má mít snad člověk, který v domě žije a bydlí naprosto moderně, tak, aby typologicky vyhovoval předepsaným regulacím, obytnou světnici, hospodářskou část, vejminek, stodolu, nebo i ten kozí chlívek, když nic nepěstuje, nechová, ani neskladuje?“ kroutí hlavou architekt.

Krajináři se sice časem dopracovali k názoru, že dům postavený podle projektu ateliéru Jiran Kohout architekti by krajině určitě neublížil, ale to už byla na světě druhá verze projektu, tentokrát domu se sedlovou střechou, kterou již investoři přijali za svou.

Součástí hlavního obytného prostoru je jídelna.

JE TŘEBA POČÍTAT S PROBLÉMY

Manželé se v souvislosti se zmíněnými požadavky kladenými na harmonii nového domova obrátili na ing. arch. Otakara Chocholu zabývajícího se projektováním interiérů podle feng šuej, aby se podíval na projekt, zda je skutečně v souladu s touto východní filozofií. Architekt neměl žádné připomínky. Investoři si od něj nechali pouze poradit, kde chovat rybičky, kde se nachází zóna kamene, ohně… „Dokonce ani po dvou letech, kdy nám sám od sebe zavolal, že získal nové poznatky, nedoporučoval změny,“ vzpomíná majitel. Stavba však nepokračovala jako po drátkách, jak by se mohlo zdát. Vzhledem k tomu, že se nosná část domu ukrývá částečně v zemi, při hloubení se narazilo na skálu a musela vypomoci těžká technika. Náklady v důsledku toho značně vzrostly, což se během realizace projektu často stává. V tomto momentě však investoři nezačali přemýšlet, jak to obvykle bývá, jak v zájmu ušetření původní projekt otesat. „Raději nějaký čas počkali a pak teprve pokračovali. Taková velkorysost většinou lidem chybí,“ chválí architekt.

Ani kuchyně není izolovaná od okolí.

Z TECHNICKÉHO POHLEDU

Rodinný dům se sedlovou střechou, oblečený do modřínu vyrostl ve střední části pozemku, v místě, kde stával srub. Díky zvolené kompozici a užitým materiálům dokonale zapadá do místa, kde vyrostl; nejenže mu neubližuje, ale naopak ho citlivě dotváří. Svažitosti terénu bylo využito k zapuštění části suterénu do svahu. Co se týče stavební technologie, nosná konstrukce domu je kombinace stěnového systému z betonových tvárnic v suterénu a zapuštěné části přízemí s nástavbou podkrovní části, což je klasická dřevostavba z rámové konstrukce. Obvodové zdivo je sendvičové s přidanou tepelnou izolací odvětrávanou vzduchovou mezerou neupraveným modřínovým palubkovým obkladem. Vnitřní stěny tvoří v betonové nosné části keramické omítané bloky, v dřevěné nástavbě kombinace SDK a OSB desek s výplní z tepelně izolační minerální vaty.

Dům je maximálně spojen s okolní přírodou prosklenými plochami. To platí i o ložnici.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Jak je využito 280 m2 užitné plochy domu? Suterén zvládá dvě role – v části ukryté v terénu, a tudíž bez oken, je to role hospodářská. Jsou zde umístěny hospodářské místnosti, kotelna a studio. Ve zbývajícím prostoru se skládací skleněnou stěnou umožňující kontakt s venkovním prostředím je situován společenský prostor, který architekt označuje termínem sala terrena. Dům má celkem dva vchody. Hlavní vchod vede z východní strany doprostřed dispozice přízemí; je kryt vchodovou nikou zádveří přístupnou ze svažitého terénu po kamenném schodišti. V tomto patře se nachází hlavní obytný prostor, pracovna a ložnice pro hosty. Klidové zóně s ložnicí rodičů a dětí je vyhrazeno podkroví. Tím se liší role jednotlivých pater, každé z nich je navrženo se specifickým charakterem. V jihozápadní části pozemku je umístěna dvojgaráž se vstupem na pozemek.

CO ŘEKLO UPLYNULÝCH PĚT LET

Přestože o tom, zda dům splňuje to podstatné vůči svým uživatelům i svému okolí, rozhoduje kolaudace, to, zda skutečně obstál jako domov, posoudí po nějaké době nejlépe jeho obyvatelé. Zkušební provozní doba domu pod borovicemi již trvá šest let. „Dům je navržen v podstatě jako průhledný, nikdo se nemůže separovat, všichni mohou jednoduše komunikovat s ostatními. Místnosti v domě propojují skleněné stěny. Je milé občas vidět děti, jak se přes ně snaží zahlédnout něco z filmu, který jsme jim nepovolili sledovat. Nedovedeme si ani představit život bez velkých oken. Umožňují nám dokonalý přehled o tom, co se děje venku. Jsme zde spokojeni, i když by to asi pro každého nebylo. Nemusím chodit do posilovny, protože cesta k baráku se v zimě neprotahuje a topíme především dřevem, takže ho štípám,“ vyjadřuje se majitel nejen k samotnému domu, ale i k situaci, v níž se ocitne člověk, který se částečně zřekl civilizace.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Realizace: rodinný dům
Projekt: ing. arch. Zdeněk Jiran, ing. arch. Michal Kohout, ing. arch. David Tichý – Jiran Kohout architekti
Užitná plocha: 280 m2
Stavební technologie: dřevostavba
Střešní krytina: titanzinkový plech
Okna: dřevěná zdvojená standard Europrofi l
Podlahy: dubové řemeny v suterénu v kombinaci s keramickými tvarovkami a pískovcem
Vytápění: krby, kotel na dřevo s elektrodohřevem

Alena Vondráková
Foto: Jiří Ernest

Edit: