Zahrada zasmušilých vodníků

Mnoho lidí si pořídilo chalupu v bývalém mlýně. Ale nejspíš jen jediný z nich je skutečně vyučený mlynář: výtvarník Zdeněk Kříž, jehož zahradu představujeme.

Stinné údolí má dostatek spodní vody, proto tu vlhkomilné rostliny neuvěřitelně bují. Jednotlivé trsy vykvétají postupně po celý rok.

Zdeněk Kříž je patriot, který hodně ví o historii svého kraje. Z těchto kořenů vyrůstají jeho obrazy a ze stejného důvodu jeho zahrada – ač plná exotických rostlin – zcela přirozeně zapadá do okolí. Jeho předkové v Církvici mlynařili po generace a k mlýnu kromě přilehlého pozemku patří i rybník s mlýnským náhonem, bývalá pastvina ovcí a ovocný sad. Proto se výtvarník inspirovaný návštěvami všech významných českých parků a zahrad nemusel ve svých plánech omezovat. Jeho zahrada poskytuje intimní zákoutí i skvělé průhledy do prostoru.

 

NA POČÁTKU BYL NÁHON

Od bývalého mlýnského kola odtéká voda náhonem do potoka. Právě v těchto místech se pan Kříž spolu s manželkou pustil do zvelebování zahrady nejdříve: „Původně bylo koryto vyzděné rovně jako podle pravítka. Trochu jsem je rozvolnil, ze břehů jsem nechal vyčnívat kameny, zkrátka ten proud dostal trochu víc přirozenosti a života. Dokonce se přitom objevil pramínek železité vody ústící do náhonu. Podobně jsem se během jednoho víkendu pustil do chodníků, které byly také úplně rovné. Předělal jsem je do meandrů, vypadají tak mnohem přirozeněji.“ Kolem náhonu se daří kapradinám, třeba netíkům, a samozřejmě funkiím alias hostám. Svah kromě kapradin porůstá mikrobiota křižmolistá. Na jaře zelené svahy dostanou fi alový nádech díky kvetoucím rododendronům, střemcha vavřínolistá se ozdobí bílými hrozny květů. Opodál hezky vypadají různé variety cypřišků Lawsonových nebo hrachonosných – některé mají nádech do modra nebo do šeda, jiné zase raší bělavými výhony. V podrostu se daří kopytníkům a dobrou službu prokazuje kolchidský velkolistý břečťan, který se nepne vzhůru, ale pokrývá zem hustým kobercem.

 

NEJEN ROSTLINY DĚLAJÍ ZAHRADU

Co by to bylo za mlýn bez vody? Mezi porosty čechravy a kapradin se klikatí potůček začínající vodopádem stékajícím po skále z horního náhonu a spadající do dolní části náhonu. „Mostek v japonském stylu jsem se synem vyrobil potom, co jsem jej viděl v jednom parku, a došlo mi, že zahrada s potokem něco podobného potřebu je. Přesázel jsem všechny jalovce z jeho okolí, aby tu vznikl zajímavý průhled a mostek mohl vyniknout.“

Kousek od můstku se mezi hajními rostlinami hezky vyjímá starý kamenný patník s typickou hvězdou rodu Šternberků. Další pozoruhodnosti najdeme u zdi mlýna na druhé straně náhonu. Křížovi doslova zachránili ze smetiště staré kamenné sošky a prvorepublikového keramického trpaslíka. Sami majitelé se tu často zastaví, pozorují romantickou scenérii a také lovícího ledňáčka.

Největší idyla nás ale čeká při posezení pod korunami stromů v centru zahrady, která je stejně jako její ostatní části situovaná za domem. Posezení nabízejí lavičky, které vznikly ze starých kamenných schodů prošlapaných generacemi lidí, v trávě jsou tu a tam „pohozené“ kamenné artefakty, jako třeba mlýnské kameny a koule z husitských válek. A ty průhledy, které nabízejí vzrostlé listnáče a jehličnany rámující kraje zahrady!

KOUZLO VOLNÉHO PROSTORU

„Zahrada dostala novou tvář před čtyřmi lety, když jsem dokoupil sousední louku,“ vysvětluje majitel. „Konečně jsem mohl přesadit několik konifer, abych dopřál více prostoru liriodendronu a krásnému tisu,“ říká Zdeněk Kříž. „Na volném prostoru také pookřály i zlaté variety konifer, které se tu mohly konečně naplno vybarvit. Začal jsem s pomocí převislých dřevin vytvářet nové zajímavé průhledy z původní části zahrady do volného prostoru, až mi nakonec svitlo, že musím ještě dořešit horizont. Jednou ráno jsem tak seděl a najednou mě napadlo, že u splavu mám krásné kameny. Udělal jsem si z kartonu makety a chodil s nimi po zahradě, dokud jsem nenašel nejlepší umístění. Pak už to chtělo jen kamaráda s vhodnou technikou a třítunové balvany dosedly na nové místo. Je to úžasný pocit, když člověk udělá něco, co přetrvá navždy.“ Volný prostor poskytl místo i pro jezírko lemované bahenními rostlinami. Přítok řeší malý průsak z náhonu, místo odtoku se voda volně vsakuje do okolí. Ráj žab a užovek. Jen kdyby tu nežili i hryzci, kteří časod času zlikvidují nějakou rostlinu!

 

IDYLA PŘED MLÝNEM

Před stavením starého mlýna vítá návštěvníky několik kamenných koryt osázených sukulenty, kapradinami, skalníkem a čarověníky. Je tu také výstava běžných kamenných koryt pro dobytek i zvláštní žlaby pro koně a kamenné stírky, v nichž se kdysi spařovaly otruby. Kolem kůlny porostlé rozkvetlými pnoucími hortenziemi bychom došli do sadu, ale málo platné, nechce se nám procházet kolem bzučících úlů. Dvůr vydlážděný rulovými kameny ještě pamatuje mleče, kteří sem přiváželi pytle zrní. Stávalo se, že ho při velké vodě občas zaneslo bahno. Nánosy majitelé vynášeli na jedno místo – dnes na úrodném substrátu prosperuje starosvětsky vyhlížející zahrádka plná růží, kapradin, host a keříků hebe. Je to království paní domu. Plot minizahrádky popíná podražec, vrcholy sloupků zdobí barevné skleněné koule. Celou tuhle idylu lze pozorovat z nově zrekonstruované terasy u vchodu. Zde také výtvarník Kříž sní o tom, jaké sochy jednou vytesá z kamenů, které si sem dovezl. A jako správný mlynář nám předvádí sbírku mlýnských kamenů z předminulého století a slovanských žernovů.

 

VÝTVARNÍKOVA DUŠE

Kolem vody jsme na zahradě našli hned několik vodníků. Ale proč jsou tak zasmušilí? Pan Kříž to vysvětluje takto: „Jednak v naší oblasti moc neprší, takže mají starosti o vodu, a pak moji vodníci už nejsou nejmladší, a proto bývají nabručení.“

Páteří a korunou každé zahrady jsou stromy. Jelikož Zdeněk Kříž začal s budováním zahrady před mnoha lety, vyhlížejí ty nejstarší dřeviny vskutku úctyhodně. „Jakmile zasadíte strom, stane se součástí vašeho života. Nejbližší vztah mám pochopitelně k těm, které jsem sázel jako první. Za těch pětačtyřicet let, co se zahradě věnuji, jsem spoustu dřevin musel přesadit nebo pokácet, ale ve výsledku jsem spokojený. I z toho pocitu vlastní práce.“ Zahrada u starého církvického mlýna díky nekonečným hodinám lidské práce nestárne, jen zraje. Její majitel totiž dokáže myslet na budoucnost: „Nedávno jsem vysadil převislý buk, ze kterého jednou bude nová dominanta zahrady a bude korespondovat s Rohanovým bukem o kus dále a s červenolistou lískou. Vznikne tak trojúhelník ze tří výrazných dřevin.“ Každý počin, který na zahradě uskutečníte, je vlastně vaše zhmotnělá myšlenka, tvrdí výtvarník, tvůrce zahrady a potomek českých mlynářů v jedné osobě.


Zdeněk Kříž, autor zahrady

„Kdo si zahradu nechá udělat od fi rmy, nemůže k ní mít takový vztah jako člověk, který si každý strom zasadí sám a založí každý záhonek – i s těmi chybami, které laik zákonitě dělá. Když o tom tak přemýšlím, zahrada je jho, které si člověk nasadí a táhne vpřed. Ale je to jho dobrovolné, a i když je se zahradou dost práce, ten pocit z každého zasazeného stromu je nádherný a nesdělitelný.“


 

 

Radka BOROVIČKOVÁ
Foto: Zdeněk ROLLER

 

Edit: