Zahrádka Agathy Christie

6

Nejedlá jahodka indická

 

Za idylických časů královny detektivek se vosy likvidovaly kyanidem a do nor hryzců se sypal arsenik. A těch jedovatých rostlin na každé zahrádce… Joj, to se to v detektivních románech vraždilo!

Předem upozorňujeme, že naším cílem není navádění k vraždám! Chceme jen milovníkům detektivek ukázat, jak některé slavné vražedné rostliny vypadají. Zároveň ovšem chceme připomenout, že tak, jako už se batole „dokázalo“ utopit v bazénku půl metru hlubokém, může pro malé děti představovat smrtelné nebezpečí i výsadba jedovatých rostlin v kombinaci s chvilkou bez dozoru.

2

Jedovaté bobule áronu nebo konvalinek vypadají velmi lákavě.

 

3

Skočec vypadá velmi ozdobně, zejména v kombinovaných výsadbách. Olej průmyslově lisovaný ze semen jedovatý není, zato syrová šťáva ano.

 

1

Bolševník kavkazský vyvolá při doteku ošklivou alergickou reakci, a jakožto invazní rostlina by se navzdory své kráse raději neměl pěstovat.

 

PROCHÁZKA LITERATUROU 
Spisovatel Jaroslav Velinský nechal šílenou vražedkyni pěstovat na zahradě oměj šalamounek. Ed McBain jedy spíše šetřil, nicméně jednou alespoň použil nikotin extrahovaný z tabáku. Duchovní otec Sherlocka Holmese občas operoval nějakým tím tajuplným jedem z hloubi pralesů, který se poněkud kostrbatým způsobem vynořil uprostřed viktoriánského Londýna. Zato slavná Agatha Christie původně pracovala v lékárně, proto získala obsáhlé vědomosti o lécích a druhotně i o jedech. Vrahové v jejích příbězích například používali extrakty z bolehlavu plamatého nebo z tisu. Jinak ovšem udržované zahrady měli všichni – vrazi, oběti i detektivové. Jeden návod Agathy Christie můžeme uplatnit i my, pokud třeba chceme zakrýt nevzhlednou kůlnu nebo hromadu suti, na jejíž odvoz zatím nemáme dost peněz. Důmyslná vražedkyně nechala starý skleník se zakopanou obětí porůst opletkou, známou také pod názvem rdesno. Rychle rostoucí popínavka všechno zakryla zelenou neproniknutelnou houštinou s drobnými bílými kvítky.

4

Plody některých druhů ličidla mohou být ve větším množství toxické dokonce i pro ptáky.

 

5

Durman „andělská trumpeta“

 

7

Červené „lampionky“ mochyně židovské třešně ukrývají nejedlé plody.

 

VRAŽDÍCÍ ROSTLINY 
Lidožravé stromy z Madagaskaru jsou jen výsledkem informačního šumu a bájivosti domorodců. Zato existuje spousta rostlinných druhů, které vytvářejí silné jedy na obranu proti býložravcům. Ptáci mají docela jiný metabolismus než savci. Zároveň jsou díky létání schopni roznášet pozřená semena mnohem dále. Proto některé rostliny vytvářejí v plodech látky jedovaté pro nás savce, zatímco ptáci si na těch samých bobulkách pochutnají bez újmy na zdraví. Áron, konvalinka, lýkovec – samé lákavě červené kuličky, které si dítě může splést s bonbony. Jiné rostliny se chrání před spásáním látkami, které buď odporně chutnají, nebo býložravci způsobí takové potíže, že jej přejdou myšlenky na pastvu. Náprstníky, oměje, sasanky, tis nebo ocúny jsou jen namátkou vybranými příklady. Někdy stačí i dotek nebo potřísnění šťávou a na kůži se vytvoří silná vyrážka. Není radno si zahrávat s třemdavou nebo s bolševníkem. Jedna zahradnice dodnes vzpomíná, jak v opalovacích plavkách zakopla a spadla do hromady vysekaných bolševníků. I skaut, který si z dutého stonku bolševníku udělal námořnický dalekohled, už se poučil z vlastní chyby. Jsou i rostliny, které silnými jedy brání semenům předčasně vyklíčit. Proto není rozumné jíst vylouskaná jádra meruněk a broskví. Klasickým příkladem je i štědřenec převislý, jehož lusky si děti mohou splést s hráškem. Prudce jedovatá semena má také skočec nebo durman alias „andělské trumpety“.

8

Třemdava bílá

 

9

Tis červený

 

10

Ocún jesenní

 

PŘEDBĚŽNÁ OPATRNOST 
Zrádnost otrav rostlinami u malých dětí spočívá v tom, že počáteční příznaky často nemusejí na otravu ukazovat. Děti také neřeknou, co vlastně snědly – neuvědomí si souvislost mezi nevolností a bobulemi nebo se to snaží z provinilosti zatajit. Proto když už nám na zahradě něco jedovatého nebo alergenního roste, je dobré sázet takové druhy někam mimo snadný dosah dětí. Může se stát, že se nám na zahradě objeví jedovaté rostliny zanesené ptáky. Pod stromy se často uchytí semenáčky tisu nebo ptačího zobu. Takto cestující rostlinou je i ličidlo, které naštěstí není smrtelně jedovaté, ale silnou nevolnost vyvolat může. Nehleďme na to, že jeden druh se jmenuje ličidlo jedlé (to se týká listů po povaření a slití vody) nebo že se tyto rostliny používají v homeopatii. Mnoho lidí pěstuje nebo alespoň kupuje jedlé bobule mochyně peruánské. Měli bychom ale vědět, že plody mochyně židovské třešně (té s červenými „lampionky“) už jedlé nejsou. Jahodka indická sice kvete žlutě, ale její nepravé plody jako by z oka vypadly jahodám. Naštěstí jsou sice nejedlé, ale ne jedovaté. Červené míšky tisu jsou jedlé, ale semeno už člověk musí vyplivnout, nikdy ne rozkousnout. Zahrady tedy hýří spoustou jedle vypadajících plodů a je rozumné děti vést k tomu, aby si samy nic netrhaly. Navzdory extrémním názorům psychologů je v tomto případě asi zdravější včasné plácnutí přes ruku než pobyt v nemocnici na kapačkách.

11

Oměj šalamounek

 

 

12

Opletka

 

13

Konvalinka vonná

Foto: Zdeněk Roller

Edit: