Kompletní rekonstrukce oživila dům z 50. let a vdechla mu moderní tvář

Dům z padesátých let minulého století prošel už druhou rekonstrukcí. Ta první ho upravila pro život pětičlenné rodiny, druhá pak pro spokojené žití dvojice, které už vylétly děti z hnízda.

Domy mají dlouhý život. Většinou si je začnou plánovat lidé dva. Než se postaví, jsou ze dvou tři i víc. Pak dům žije podle plánu, aby na něj zanedlouho zase „zbyli“ jen dva. Není to špatně, spíše naopak. Ale až do takto vzdálené budoucnosti sahají plány málokdy. Dům na pražském Břevnově došel až k ní. Co dále? Žít nostalgií? Nebo prostě žít?

Ze dvou pět a z pěti dva

Původní dům z padesátých let dvacátého století byl na přelomu milénia zrekonstruován podle návrhu studia ADR pro potřeby pětičlenné rodiny.

Současná rekonstrukce od ateliéru Mimosa jej upravuje na komfortní bydlení manželského páru s prostory pro setkávání rodiny a přátel. Kromě dispozic a kompletní proměny interiéru byly upraveny i povrchy, barvy a materiály exteriéru. Architekti Jana Zoubková, Petr Moráček a Pavel Matyska jsou kamarádi investorů. Věří v jednoduché principy, prostory a objekty. Hledají atmosféru a charakter míst a staveb. Neplýtvají gesty ani materiály, baví je pestrost. Pestrost lidí a jejich tužeb, míst a jejich atmosfér, pestrost architektury. A právě proto si je investoři vybrali.

Nenápadná omítka a různá okna

Navenek nedává dům zásadní rekonstrukci vnitřních prostor příliš znát. Barevně tlumená fasáda, která kombinuje omítku jemnozrnnou a hrubou se vstřikovaným kamenným zrnem, zklidnila celkový výraz domu. Soudobé řešení oken nahradilo historizující členění a tím výrazně prosvětlilo interiér. Okna různých konstrukčních a materiálových řešení – dubová, s překrytím vnějším sklem, bezrámová nebo s bělenými smrkovými rámy – reagují přímo na charakter jednotlivých místností. Rozsah původních a současných oken dává tušit jejich materiál. Nejvýrazněji se do exteriéru propsaly dispoziční úpravy patra, kde velkorysý vikýř s bezrámovým zasklením směrem do zahrady nahradil původní dva malé.

Takto vypadá dům při vstupu z ulice. Fasáda (od STO) kombinuje omítku jemnozrnnou a hrubou se vstřikovaným kamenným zrnem, foto: Petr Polák

Pozměněná dispozice

Vnitřní členění domu prošlo výraznou úpravou. Vstup na nejnižší úrovni domu byl celkově zvětšen a prosvětlen díky proskleným dveřím, odstranění podhledů a proměně materiálů i barev. V přízemí se v kontaktu se zahradou nacházejí hlavní prostory – obývací pokoj, kuchyně s jídelnou a ložnice s koupelnou. Pro tu se podařilo vyšetřit místo zmenšením průchodu na zahradu a drobnými souvisejícími změnami. V patře se prostory, které dříve sloužily jako dětské pokoje, proměnily v „salón“ pro setkávání rodiny při slavnostních příležitostech a současně v domácí kinosál a pokoj pro hosty. Zásadní proměnu absolvovalo také podkroví, které nyní umožňuje pobyt hostů i po delší dobu při zachování nejen jejich soukromí, ale také hostitelů.

Zábradlí, parkety, koupelny

V interiéru jsou ponechány a doplněny některé původní prvky, například pozinkované zábradlí, které propojením na hlavních a vedlejších podestách jednotlivých ramen získalo doslova „neprašovský“ charakter, kdy vyhlíží jako umělecký prvek inspirovaný dílem českého sochaře a výtvarníka Karla Nepraše.

Renovovány a doplněny byly dále původní parkety a podlahové „lišty“ z pozinkovaného plechu. Stěny barevně ztlumené do bílé a šedé dávají vyniknout obrazům, část je obložena překližkou v přírodním tónu. Také koupelny byly změněny jak prostorově, tak celkovým laděním. Bílé velkoformátové obklady v rozměru 3 x 1 metr doplňuje teracová dlažba a truhlářské kusy z dubového masivu. Původní vnitřní dveře s nadsvětlíky prošly renovací, nové jsou provedeny se skrytými zárubněmi.

Do domu se vstupuje z nejnižšího podlaží po schodech do přízemí s obývacím pokojem, foto: Petr Polák

Sbírka lidí skrze předměty

Interiér je především sbírkou věcí shromažďovaných s citem a rozmyslem po celý život. Najdete tu tedy spoustu věcí poutajících investora k lidem a událostem. Spíše než sbírkou předmětů je tak sbírkou lidí skrze předměty. Kamna v obývacím pokoji vytvořil přítel Jürgen Rajh, truhlářské vybavení z masivu vyrobil syn Jakub. Skleněná socha spočívající na kamnech je dílem kamarádky Dany Vachtové. Textilní prvky interiéru ušila investorka z vlny přivezené ze Skotska, světla nad jídelním stolem pořídil investor na dánském bazaru. Betonové dlaždice terasy jsou z betonárny nedaleko Javornické palírny, dalšího investorova „příběhu“.

Stejně jako první, i druhá rekonstrukce domu je nepřekvapivě spojena s kamarády architekty. Každý centimetr domu je „pokryt příběhy“ a racionálními i impulzivními rozhodnutími, je zkrátka zrcadlem jeho obyvatel.