Byt, který se neokouká

Když se ve třicátých letech rozrůstaly pražské Dejvice, stavební družstvo si v podkroví jednoho z domů vybudovalo svoji kancelář. Později tu byl ateliér, a v devadesátých letech minulého století se naskytla možnost získat tento prostor jako základ bytu.

V podkroví se současně měly realizovat dvě půdní vestavby. Při posuzování fi nančních možností se soused horní části půdního prostoru vzdal, takže se projekt upravoval a rozšiřoval o půdní prostor nad sousedovou vestavbou.

Foto: Jaroslav Hejzlar

PROJEKT A REALIZACE

Sedmimetrová výška půdy umožnila naplánovat dvoupodlažní půdní vestavbu. Spodní podlaží je vstupní, do bytu se vchází přes zádveří a kancelář, které nesou stopy let třicátých. Jsou tu zachované původní dveře, okna, i členění stropu betonovými trámy.

Bourací práce spočívaly především v odstranění nefunkčních zděných komínů a zděných příček. Ve vaznicové konstrukci sedlového krovu byly vyříznuty dvě dvojice kleštin, které bránily požadovanému dispozičnímu řešení. Vaznice se pak zajistily ocelovými táhly. Z krovu byla sejmuta krytina z bobrovek včetně laťování. Nosná stěna nového stropu je z cihelných bloků a je založená na stávající nosnou cihelnou konstrukci. Příčky, včetně dělicí nové stěny mezi byty, jsou ze sádrokartonu.

Podlaha v dolním podlaží je usazena na nové ocelové konstrukci, která je zbudovaná nad původním dřevěným stropem. Je z íček a plechů (I 180 a VSŽ plechy), zalitá betonem. Strop mezi dvěma patry nového bytu je z I nosičů a stropních desek Hurdis.

Rozebraná střecha se zateplila minerální izolací ORSIL o tloušťce 150 mm, a na latě byla položena nová dvojitá pálená krytina bobrovka. Vytápění obstarává plynový kotel, ukrytý vtipně na hluchém a jinak těžko využitelném místě pod schody. Vešel se k němu i bojler. Přestože půdou procházelo několik nefunkčních komínů, které byly při stavbě odstraněny, pro plynový kotel byl vybudován komín nový. Schodiště si majitel přál vyřešit tak, aby zabíralo co nejmíň místa.

 

NESTÁRNOUCÍ INTERIÉR

Přiznané zachované trámy hrají v interiéru svoji roli. Rytmicky člení prostor, nebo se stávají jakousi součástí vybavení bytu. Trámům na míru byla zhotovena sedací souprava v dolní společenské části bytu, i protilehlá trámová vazba je integrována do vybavení této zóny.

První pocit z celého bydlení je vlastně poněkud matoucí. Byt působí nově a současně, ačkoliv se kolaudoval v roce 1998. V době, kdy se u nás o loftech ještě téměř nemluvilo, vznikl tady už tehdy otevřený prostor s funkčními zónami, promyšlenými detaily a výborně řešenými úložnými prostory.
Majitel to přičítá velmi dobré spolupráci s architektem. Jiří Zídka je podle něj člověk s velkým nadhledem a schopností přesvědčit o dobré věci. Sám měl navíc poměrně jasnou představu o tom, co od bydlení na půdě očekává. Má rád světlo a otevřený prostor, dbá na drobné detaily, které harmonizují celek. V devadesátých letech ještě platil předpis, že kuchyň musí být uzavřená, podařilo se však nakonec nechat celé horní patro volně průchodné. Ze schodiště se vstoupí do kuchyňské zóny, vlevo je ve výklenku ložnice, vpravo od kuchyně jídelna, v patře je také komora. Kuchyň je sestavena z dílů z Ikea, největší problém tehdy činila majiteli šířka pracovní plochy, tak široké desky se těžko sháněly. Postele vyrobil na zakázku truhlář pan Beránek, který má na celkově doladěném interiéru svůj nemalý podíl. Knihovny z Ikea dodělával a upravoval na míru, aby dobře seděly mezi trámy, a v místech zkosení nezůstaly nevyužité prostory. Vestavěné skříně v předsíni a skříňky zapasované pod trám pod okny v dolní místnosti s televizí dodala firma Indeco. Jednotná dlažba a světlé dřevo spolu s dominantní bílou a akcentem šedi starých trámů charakterizují celý prostor, dávají mu vzdušnost, světlo a lehkost. A také nadčasovou modernost, která nestárne.

 

JAK JDE ČAS

Majitel oceňuje i po letech precizně odvedenou práci. Rohový dům dlouhý jedenáct metrů, který se na nároží ještě zakulacuje, moc rovných ploch a stěn nenabízí. Řemeslné práce ale byly provedeny dokonale. Majitel rád vzpomíná na inženýra Váchu, který prováděl technický dozor, a jen jeho jméno vyvolávalo v očích stavebníků lehký děs. Také blahořečí svému architektovi, že ho přesvědčil, aby raději prostory pod oknem zaslepili. A tak po více než deseti letech vyvstala jediná potřeba: pořídit klimatizaci. Byl trochu problém s umístěním venkovní jednotky, ale nakonec se ji podařilo dát nad strojovnu výtahu. Horní část klimatizace Toshiba ústí do odpadu u dřezu, dolní jde rovnou do odpadního systému kotle. A majitel se dál může v klidu a tepelné pohodě v pracovně s prvorepublikovým duchem věnovat svým knihám.

Vladimíra Storchová
Foto: Jaroslav Hejzlar


SLOVO ARCHITEKTA

Zcela nevyužitý vysoký prostor půdy, který z jedné strany sousedil s kanceláří investora a z druhé s bytem souseda, se měl původně rozdělit na polovinu a umožnit tak rozšíření obou bytů o jednu místnost ve vstupním podlaží a o vestavbu do patra. Ve vstupním podlaží tak měla zůstala zachována kancelář, rozšířené sociální zařízení a nový obytný prostor se schodištěm do patra. Zde pak měla být soukromá část bytu, kuchyň a ložnice. Díky tomu, že soused v průběhu prací na projektu ustoupil od možnosti využít horní vestavbu, rozšířilo se horní patro skoro o jednu třetinu. To umožnilo umístění velkého jídelního stolu. Díky členitosti půdorysu, kterým prochází světlíky a výtahová šachta, se podařilo vytvořit dostatek úložných prostorů tak, že v interiéru již nejsou potřeba skříně. Interiér sjednocuje stejná keramická dlažba v cihlovém odstínu. Dřevěné části krovu byly zachovány v maximální možné míře a natřeny mořidlem v odstínu tmavě hnědé, v interiéru zůstaly viditelné a dotváří atmosféru jedinečného prostoru. Velká pozornost byla věnována nasvícení celého prostoru, a to jak přirozeným tak umělým osvětlením.

Ing. arch. Jiří Zídka


 

Edit: