Fantaskní zahrada

 

Zahradu vyzdobenou různými seskupeními kamene, nejčastěji ve tvaru sopek, ale i fantastických vzdušných ostrovů, jsme objevili v Březové u Karlových Varů. Autorem tohoto zahradního a architektonického díla je Jaroslav Dvořák.

Foto: Zdeněk Roller

Ve spoustě zahradních prvků zaznamená oko bystrého pozorovatele hned několik zdrojů inspirace – vesmír a příroda vůbec, asijské filozofické směry, ale i dobrodružné romány. Podle mínění návštěvníků je nejhezčím kamenným prvkem na zahradě břidlicová brána, nám se nejvíce líbila sopka.

Lávu tento zahradní vulkán sice nikdy nechrlil, přesto je sousedům v okolí občas zdrojem nevšední podívané – když se hora probudí a z jejího vrcholu se začne rozlévat rudé světlo doprovázené oblaky dýmu. Kdy lze takový úkaz spatřit? „Když mám náladu nebo k nám zavítá vzácná návštěva,“ směje se majitel. „To pak navečer rozsvítím v kráteru červenou žárovku a zažehnu jednu kouřovou patronu. Ale postupně jsem dospěl k názoru, že je to trošku moc Disneyland, takže už spouštím vyvíječ dýmu naprosto výjimečně.“ Sám tvůrce je hrdý na útvar ve stylu fantasy – jaký si kamenný ostrov kombinující asi metr nad zemí svisle a vodorovně uspořádané kusy břidlice.

 

STAVBY Z BŘIDLICE

Rodina majitele dlouhé roky obhospodařovala užitkovou zahradu s ovocnými stromy za domem. Syn Jaroslav však měl o její podobě zcela odlišnou představu, užitkovou zahradu přeměnil v okrasnou, kde dostal hlavní slovo kámen. Nyní zbylé staré jabloně, ale i všechny vzrostlé stromy na zahradě zdobí husté závoje tilandsií, které jí dávají pohádkový ráz. Pan Dvořák je všechny vypěstoval z původní jediné snítky. „V dětství jsem se pral se sestrou, a tak mě rodiče vždycky za trest zavřeli do zahrady,“ směje se Jaroslav Dvořák. Možná i proto se z něj časem stal zahradnický mistr.

„Zahradu jsem začal budovat před dvaceti lety. Začalo to tím, že jsem na pozemek navezl asi 100 tun břidlice. Dá se z ní postavit skoro všechno, když se to ovšem člověk naučí,“ vysvětluje majitel. Kamenný vodopád, který byl jeho prvním výtvorem, už sice neexistuje, protože ho časem zničily změny počasí, ale nevadí: pan Dvořák neustále zkouší něco nového. Za roky práce se naučil, jak s kamenem, nejčastěji s břidlicí, zacházet. Malé kousky lepí k podkladu z betonu odolným lepidlem na obklady. Velkou školou mu v tom směru byla třeba výroba „pokliček“, které kryjí trysky zavlažovacího zařízení. I lemování zahradních chodníčků a cest ztvárnil majitel z betonu a malých kousků kamene.
Jejich základ tvoří dva druhy prefabrikátů prohnutých konvexně a konkávně. Pro jejich výrobu tedy bylo třeba připravit dvě různé formy. Pohledová strana každého dílu je ozdobená úlomky břidlice. Díky prefabrikátům se cestičky malebně vinou zahradou bez jediného pravého úhlu.

 

V KRAJINĚ BONSAJÍ A ČAROVĚNÍKŮ

Kamenné výtvory doplňuje neskutečná spousta zeleně, zejména jehličnanů, která kolem té kamenné krásy pozvolna plyne a někdy jí i nenásilně prostupuje. V bezprostředním okolí sopečných hor například zaujmou miniaturní stromky tvarované do podoby bonsají. Některé mají svoji vlastní nádobu, jiné vyrůstají přímo z terénu. Výsledek připomíná fantasy krajinu.

„Jsem sice sběratel dřevin a v rámci daného prostoru pořád usiluji o doplňování sortimentu, ale na bonsaje používám ty nejobyčejnější druhy a kultivary. Třeba modřín, který je nádherný a tvárný. Už v patnácti letech z něj může vzniknout krásný výtvor, zatímco s třicetiletým sebevzácnějším čarověníkem neuděláte nic.“
Útulné posezení na lavičce kousek od břehu Teplé korunuje blízkost půlmetrové bonsaje vytvořené z čtyřicetileté borovice lesní. Krásné jsou i objemné květináče naplněné vodou, v nichž rozkvétají miniaturní lekníny. Na zimu se pochopitelně stěhují do vyhřívaného skleníku.

 

SYMBIÓZA ZAHRADY A JEJÍHO TVŮRCE

„Jsem sběratel dřevin, ale pozemek pochopitelně není nafukovací, takže se nyní zaměřuji jen na skupiny, které mě zajímají nejvíc, a méně zajímavé druhy postupně rozdávám nebo vyměňuji. Moje názory se za ta léta pozvolna vyvíjejí. Například dnes už bych tak radikálně nelikvidoval staré ovocné stromy, protože i ty se dají zajímavě tvarovat. Jde o to, jestli taková jabloň pochopí, co od ní očekávám.“
A protože jsme na zahradě skutečně objevili starou jabloň, jejíž jedna větev se začíná stáčet do oblouku budoucí živé brány, dosvědčujeme, že i s hodně starými stromy se dá začít pracovat. Kousek od ní, vedle miniaturního paludária s odolnými masožravými rostlinami, vyrůstá dřezovec trojtrnný, druh, který vídáme spíše v parcích než na soukromých zahradách. Rozkvétají tu i arálie, což se vídá poměrně zřídka. Začátkem podzimu dávají horní části zahrady purpurový nádech zmarličníky.
Spolu s ostatními listnáči svědčí o tom, že pan Dvořák se rozhodně nevydal cestou „zahrada se snadnou údržbou“, že má cit pro její výtvarné vyznění a pro to, co jednotlivé druhy potřebují. Není krásná jeho věta „Musím jít nakrmit kytky“?

Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller


Jaroslav Dvořák
autor zahrady
„Když dáte rostlinám tu správnou péči, tak vás nikdy nezklamou. Vybudovat zahradu znamená zkoušet různé možnosti, nebát se přesazovat. Lidské dílo bude vždycky nedokonalé a je jen na vás, kdy už se s výsledkem své práce spokojíte a kdy jej budete chtít ještě trochu vylepšit.“

Kontakt:
Jaroslav Dvořák ml.
Penzion U kaktusu
Karlovy Vary – Březová
tel.: 353 225 398


 

Edit: