Hortenzie, kráska z východu

Zatímco komtesa Hortenzie z Babičky Boženy Němcové byla bytost křehká a tesknící, její jmenovkyně s malým počátečním písmenem si v dobrých podmínkách roste a kvete se stoickým klidem a poté ještě dlouho do podzimu krášlí záhony uschlými květenstvími.

Hortenzie je jméno vzniklé z latiny a znamená něco jako „patřící na zahradu“. Dnes se už ale prodávají i pokojové kultivary hortenzií. Pokud chcete získat přehled o druzích a kultivarech hortenzií, doporučujeme příjemnou procházku Dendrologickou zahradou v Průhonicích u Prahy, cestovatelé si mohou zajet i do vídeňského Palmenhausu v Schönbrunnu.

CO JE HORTENZIE

Hortenzie se do Evropy dostaly z Dálného východu. V přírodě většinou vytvářejí podrost v lesích. Pod jménem hortenzie si většina z nás představí modře nebo růžově kvetoucí hortenzii velkolistou. Do stejného rodu ale patří bezmála osmdesát dalších druhů a některé z nich potkáte i na našich zahradách. Co mají všechny druhy hortenzií společného? Unikátní květy. Uprostřed květenství jsou plodné květy s pěti malými kališními i korunními lístky. Po obvodu květenství pak objevíme neplodné velké květy, které mívají jen čtyři kališní lístky. Ano, ty barevné plátky vytrvávající i na uschlých lodyhách jsou neopadavé lístky kalichu, který bývá u ostatních květin zelený.

Co hortenzie potřebují

O tradiční hortenzii velkolisté víme, že jí svědčí polostín a dostatek vláhy. Její květy mění zbarvení podle kyselosti půdy. Výrazně kyselá reakce uvolní z půdních minerálů hliník nezbytný pro vznik modrého zbarvení. Hortenzie v méně kyselých půdách budou kvést jen růžově. Proto se pro hortenzie prodává speciální hnojivo s hliníkem. Statnější, rovněž stínomilný druh se jmenuje hortenzie stromkovitá. Ta dorůstá výšky dospělého člověka a kvete bíle. Stejně vysoká je hortenzie latnatá, která má netypická květenství kuželovitého tvaru. Ta se ale nebojí slunce. Je vhodné ji seřezávat, aby se příliš nerozrostla a aby více kvetla. Její obrys je rozvolněnější, ne tak kompaktní jako u předchozích dvou druhů. Zmíníme se ještě o hortenzii řapíkaté, která je pro mnoho lidí překvapením. Je totiž popínavá a svými bílými květenstvími připomíná kalinu nebo černý bez. Snáší i stín, dokáže se pnout po čemkoli. Všechny druhy prosperují na lehkých kyselejších půdách s přiměřeným množstvím humusu. Vápno jim vysloveně škodí, přehnojení také. K zalévání je prý ideální dešťová voda. Navíc pupeny – umístěné buď těsně u země, nebo na dřevnatých stoncích – nesnášejí mráz.

Co k hortenzii vysadit a kam ji vysadit

Zahradní hortenziová komtesa oslní jen na správném místě. Hortenzie žije velmi dlouho a ty druhy, které vykvétají ze starého dřeva, se pozvolna rozrůstají. Jejím vysazením tedy do zahrady umístíme barevnou a tvarovou stálici, kterou navíc není lehké s něčím dalším kombinovat.

Hortenzie velkolistá je do značné míry stínomilná a kvete v pastelových barvách. Například čechravy se do jejího sousedství nehodí pro příliš odlišný habitus a často i pro příliš výraznou barvu květů. Z vyšších rostlin můžeme k hortenziím velkolistým přisadit vděčné funkie neboli hosty, kapradiny, případně ozdobné traviny včetně půdopokryvných nízkých bambusů. Také další půdopokryvné rostliny se hodí. Můžeme použít pachysandru, vrbinu nebo břečťan. Tyto rostliny si poradí i v kyselé půdě.

Hortenzie stromkovitá je spíše keř a uplatní se jako solitér nebo jako součást keřového lemu kolem výsadby stromů, zejména kolem jehličnanů. Na pozadí jejich neměnné zeleně se bílé květy hortenzie příjemně rozzáří.

Hortenzii latnatou můžeme sázet na slunnější místa a k jejím hroznům bílých květů se hodí prakticky cokoli. Její rozevlátá silueta si říká o podobně nepravidelné keře a vyšší trvalky. Může sousedit se zákulou, čechravami, třezalkami, dlužichami nebo růžemi a samozřejmě také s funkiemi, travinami a s kapradinami.

Hortenzii řapíkatou necháme pnout po zdi, treláži, pergole nebo po starých stromech. Můžeme ji zkombinovat s břečťanem nebo se zimolezy. Protože její listy na podzim po uschnutí zhnědnou, v kombinaci s přísavníkem by tolik nezaujala.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Datum vydání: 14. 3. 2024

Edit: Radka Borovičková