Kam chodí srnky do kina

Původně stála na pozemku, kde se potkává zahrada s lesem, chata. Shodou příznivých okolností se z letního pobytu stal trvalý a na místě chaty vyrostl dům.

Když máte rekreační parcelu v chráněné krajinné oblasti, o změně na stavební ani neuvažujete. Po čase ale mladí manželé zjistili, že obec o stálé obyvatele stojí a že výstavbě domu nikdo a nic nebrání. Sen o trvalém pobytu v tichu přírody na čerstvém vzduchu se mohl naplnit.

Foto: Robert ŽÁKOVIČ

Ladění

První vzájemné představy manželů o tom, jak bude dům vypadat, se moc nesešly. Do hry vstoupil architekt a nastal obrat. Oběma se líbila hned první skica, zejména to, že architekt Kamenický naprosto ctil okolí a vpletl dům mezi stromy tak, že se při realizaci musel pokácet jeden jediný. (Vlastně ani ten se nekácel, ale vykopal a majitel se pokusil přesadit ho. Bohužel se už neuchytil…)

Investoři protestovali jen proti navrženému pohledovému betonu, dohodli se na rozhodujícím podílu cihly a dřeva. V pokračujících debatách společně vytvořili jakési krédo od A až do Z. Proklamovalo dům s bytelným hmotným spodkem a lehkým dřevěným vrškem, dům s galerií, v němž se mohutným prosklením dosáhne neustálého prolínání domu s přírodou.

Foto: Robert ŽÁKOVIČ

Staví se

Základová betonová deska nese zcela tradiční vyzděný spodek, větší a robustnější než horní část domu, která ustupuje. Její dřevěná konstrukce je živá a vzdušná. Celý pozemek je mírně svažitý a navzdory geologickému průzkumu začala při zakládání stavby do výkopu z lesa prosakovat voda. Bylo proto nutné odčerpat spodní vodu z výkopů a vybetonovat základové pasy. Pro odtok vody z lesa se pak musela provést kolem domu drenáž. Následující práce byly už standardní: Na pasy přišel podkladní beton (deska), na něj byla položena hydroizolace a pak už se zdilo dolní patro z keramických tvárnic.

Pro nedostatek tvárnic na trhu nastala na stavbě téměř půlroční pauza. Nad stěnami byla nakonec podle plánu provedena železobetonová deska z pohledového betonu. Aby byla zachována maximální čistota povrchů, jsou svítidla zapuštěna přímo do předem daných otvorů ve stropě. Musel s nimi počítat už statik, protože nad světly zůstává jen tenká vrstva betonu.

Následně se mohlo začít s budováním horní části. Architekt pro ni použil rámový systém dřevěné konstrukce, která staví na odiv nosnou konstrukci, normálně schovanou pod střešní skladbou. To vedlo ke konstrukci střechy a stěn „naruby“. Tento způsob připomíná konstrukci krovu prováděnou obráceně. Výsledkem je zajímavá kombinace dvou zcela odlišných stavebních systémů. Na klasickém přízemí sedí odlehčený střešní domek s terasou, odhmotněná stavba vhodně koresponduje se sousední drobnou chatovou zástavbou.

 

Uvnitř domu

Budoucí uživatelé neměli na počátku žádné zvláštní nároky, přáli si jen vzdušnost. Architekt tak mohl přistoupit k prostorově velkorysému řešení, které plochu nepromarní. Ve spodní části je kromě srdce domu – kuchyně s jídelnou a obývacím prostorem – také sociální zázemí, šatna a schodiště vedoucí na galerii s výhledem do lesa.

V patře s galerií jsou k dispozici dvě ložnice, koupelna s výhledem na zahradu a terasa s ochozem. Původním přáním investorů bylo skleněné schodiště, ale vysoká finanční náročnost je nakonec odradila. Nemusí je to mrzet, lehká ocelová konstrukce nesená dříkem působí v interiéru sourodě. Stupně schodiště tvoří slzičkový plech, jako zábradlí slouží ocelová lanka ukotvená do stropu. Nebylo to úplně jednoduché, hledal se způsob, proti čemu lanka vypnout, protože v místě jejich kotvení je jen lehká konstrukce střechy krytá sádrokartonem. Nakonec se do SDK desky skryla skruž, z níž jsou lanka vypnuta. Prostor je řešen v ose východ – západ, zachovává se kontakt protilehlých světových stran, což prostředí harmonizuje.

Dům má dva vstupy, aby se mohlo z haly vystoupit jak ke vjezdu, tak na zahradu. K dalšímu propojení obytného prostoru se zahradou vybíhají na jihozápadní straně dvě lávky. Při vstupu do haly si ještě můžete vybrat, jestli chcete vstoupit do obýváku či rovnou do kuchyně. Na vstupní část domu je navlečená garáž a o patro výše menší ložnice. V této samostatné kostce, zapuštěné do hlavního kvádru domu, je také „kino“ – pracovna s odhlučněným akustickým podhledem z minerální vlny, a technické zázemí s dřevokotlem a rezervním elektrokotlem. Vytápění celého domu je kombinací podlahových a stěnových konvektorů a radiátorů.

 

Dolaďování

Do vybavení interiéru promluvila především ženská polovina dvojice, která svoje představy konzultovala s architektem. Prokázala při zařizování vytříbený vkus. Pro kuchyni zvolila minimalismus: hliník, lamino, kámen, nechala schovat spotřebiče i digestoř. Pochvaluje si firmu Kuchyně+ mimo jiné také proto, že nenutila k nábytku i spotřebiče, zato ochotně poskytla vizualizace. Šťastnou ruku měla i s firmou Home Office, která dodala koupelnu, sanitu, nábytek a dokázala i předložit návrhy. Přáním investorky byl také benátský štuk v koupelně, popisovala svoje představy architektovi a on je přivedl k životu. Dosáhla i vytoužené vanykvádru.

Práce na novém domově ale zdaleka nekončí. Svoje plány mají manželé se zahradou, která byla podle nich kdysi velmi dobře založená, čas ji však poznamenal. Na definitivní řešení také čeká žumpa. Majitel upřímně přiznává, že ke změnám bude muset dojít i v „kině“, kde studí podlaha, protože nedal na architekta, který tam navrhl izolace. Spolupráci s arch. Kamenickým si vůbec pochvalují a jednoznačně se shodnou v tom, že kdyby ještě někdy něco stavěli, tak jedině s ním…

A pak už nadšeně vyprávějí, jak po zahradě pobíhají veverky a zajíci a jak večer přicházejí srnky a zvědavě nakukují, co se právě v „kině“ promítá. Kdoví, možná se jednou přidají.

Vladimíra STORCHOVÁ
Foto: Robert ŽÁKOVIČ

 


Ing. Arch. Mgr. Ondřej KAMENICKÝ

Absolvoval ČVUT, Fakultu architektury a urbanismu, v roce 2001, souběžně s touto vysokou školou studoval i obor filmová a TV scénografie na katedře scénografie pražské DAMU. Studium úspěšně dokončil v roce 2004. V soutěži Interiér Senátu ČR získal zvláštní cenu za originální řešení, byl nominován na cenu Olověný Dušan (projekt Oslav konce milénia), v kategorii muzejní počin roku drží jako spoluautor za interiér Muzea skla a bižuterie ocenění Gloria musealis 2004. Podílel se autorsky i jako hlavní architekt na řadě veřejných zakázek, projekty soukromých domů nabízí v kompletním provedení „od základu až po kliku“.
okadesign
oka@okadesign.cz
www.okadesign.cz


Slovo architekta

Na začátku byla parcela. Parcela výborně orientovaná, jejímž největším přínosem byla vzrostlá zeleň a zvláštní charakter místa na okraji lesa. Mírný svah na jihozápad od lesa směrem k nedaleké vsi už předem inspiroval k rozdělení orientace domu na tuto stranu obytným prostorem a vstupem z východu z lesa. Okolní chatová roztroušená zástavba (vč. Původní chaty) zase vyzývala k použití materiálů: dřevo a kámen, který se objevuje na několika místech nového domu a vjezdové cestě. Několik počátečních návštěv na místě mne utvrdilo v tom, že v podobném prostředí by se měl člověk pohybovat s pokorou, využít jeho kladů a pokud možno je zvýraznit novou stavbou. Počáteční návrh byl vybrán z několika variant, kterým byla společná snaha propojit interiér s exteriérem. Jeho technické provedení bylo pak vymyšleno na základě několika atypických řešení, zejména v patře, kde je nosný systém dřevěných rámů pohledově zvýrazněn, a to i ve střeše. To vedlo k obrácené konstrukci stěn i střechy, kde je plášť zavěšen pod rámy a fóliová izolace ho „obtéká“ tak, aby byla ona „žebrovitost“ patrná celostně – ze všech pohledů na dům. Lze to jen za vydatné pomoci poměrně komplikované klempířiny, která je nutnou daní za celkové konstrukčně a materiálově upřímné řešení. Zejména v partii, kde nosné rámy shora překonávají okapní žlab (kvůli hmotové čistotě skrytý v tloušťce pláště).


 

Edit: