Oprášená duše starého domu

Foto: BoysPlayNice

„Jsme architekti. Zajímá nás prostor, který obýváme. Hlavním tématem je pro nás maloměsto a jeho kontext,“ shodují se Jan Veisser, Jan Hora a Barbora Hora, kteří spolu před deseti lety založili nevšední ateliér ORA. Ateliér sídlí ve Znojmě a v Kutné Hoře, nyní se však podíváme na rekonstrukci historického domu v srdci Českého Krumlova.

Masná 130 v centru Českého Krumlova je atraktivní adresa, ale poměrně daleko od obou vašich sídel. Co vás sem přivedlo?

Ten dům je starý více než 500 let, byl v žalostném stavu a nikdo netušil, jaké poklady a pasti se skrývají uvnitř. Ale investoři v něm viděli potenciál a byli ochotni naslouchat jeho duši. Jejich přístup nám od začátku učaroval. Velmi dobře totiž známe ten pocit, když se zamilujete do starého domu a sžijete se s ním. Také s ním zápasíte a zjišťujete, co by mu bylo milé. Staré domy mají své nálady. I nám naladění domu učarovalo. Zadání bylo vyřešit adaptaci prvního patra domu pro bydlení, v průběhu návrhu pro ubytování. Řešení proto vychází ze životního stylu majitelů.

Co bylo cílem rekonstrukce interiéru?

Stavebně bylo cílem zachovat a odhalit původnost domu. Apartmánu dominuje hlavní obytný prostor, salon s vyřezávaným renesančním stropem. Místnost byla druhotně rozdělená příčkou. Příčku jsme zbourali a osvobodili tím původní prostor v jeho celkovosti. Odhalili jsme původní výmalby, které mají sytě karmínovou barevnost. Určující je zde tmavost povrchů. Trámový strop i výmalby mají temné syté tóny. Tmavé prostory člověka objímají, jeví se blížeji než světlé.

Foto: BoysPlayNice

Druhým pokojem je ložnice, kde ponecháváme jen fragment původních výmaleb. Zbytek prostoru uklidňuje krémová výmalba. Třetí, neméně důležitou místností je prostor pro hygienu. Jde o nejsvětlejší prostor z domu, proto se zde uchylujeme k chladným tónům. Atmosféra salonu doléhá, atmosféra koupelny nadnáší.

Foto: BoysPlayNice

Pohráli jste si také s nábytkem…

K interiéru přistupujeme jako ke koláži motivů. Nábytek vkládáme jako samostatné objekty, které si drží odstup. Kuchyně je jako sekretář, který ukrývá vše potřebné. Postel jakoby vložená do skříně stojí uprostřed místnosti a natáčí se ke světlu a k původním výmalbám. Spáč je tím směrován k pozorování detailů povrchu. V posteli není nezbytné pouze spát, taky se zde čte. A to je možné díky lampičkám přímo pro čtení stvořeným.

Většina nábytku je vyrobená na míru z temně mořené březové překližky, mosazné nohy zrcadlí okolí, splývají s ním a ještě podporují separaci objektů. Svítidlo nad stolem, které je vynesené konzolou, aby se nevrtalo do stropu, stůl s integrovanými mísami, mosazné poličky, které vystavují knihy.