Zachovat krásu a navrátit funkci

Přes značnou snahu uchovat v domě ze 17. století maximum toho původního mohou některé moderní vynálezy člověku život přece jen podstatně usnadnit. Majitelé se rozhodli nevyhovující kuchyň přebudovat. Základním požadavkem bylo respektovat původní ráz prostoru a v rámci možností uspořádat novou kuchyň funkčně a se všemi nepostradatelnými spotřebiči.

Foto: Martin Zeman

Rozlehlá zemědělská usedlost se nachází v těsné blízkosti náměstí v Novém Městě na Moravě. Základy stavby jsou asi šest set let staré, současná podoba byla domu vtisknuta v sedmnáctém století. Rodina majitele zde žije déle než sto let a na první pohled je patrné, že obyvatelé k domu vždy přistupovali s úctou a citem. Architektka Anna Nová, která se rekonstrukce ujala, ke své radosti u objektu nenašla žádné novotvary, přístavky, vestavby ani jiné „vymoženosti“, kterými často bývají podobné stavby „vylepšeny“. Prostory přízemí jsou zastropeny překrásnými klenbami, zachovalo se staré dřevěné schodiště. Dům má úžasnou atmosféru, která na návštěvníka dýchne hned u vstupních dveří. Kuchyň, stejně jako ostatní prostory, působila velmi příjemně. Prostor sám o sobě je naprosto neopakovatelný, zajímavý, architektku nadchl. Klenuté stropy, značná členitost, zkrátka výzva, do takového prostoru se architekt nedostane každý den. Vybavení kuchyně a její uspořádání bylo však nevyhovující a téměř nefunkční. Bylo s podivem, že zde paní domu dokázala vařit. V kuchyni byla vestavěná spíž, v jídelní části stála pohovka. A další zařízení? Kredenc z padesátých let, velká kamna a jediná pracovní plocha v podobě stolu s rozměry 1 x 1 m.

 

ČTVEREC JAKO ZAČÁTEK

Architektka Nová byla při návrhu nové kuchyně podstatně limitována členitostí prostoru. S majiteli se rozhodli vybourat spíž a zvětšit tak prostor jídelního koutu. Doufali, že se podaří zvýraznit souběh kleneb do sloupu, který zůstal po vybourá ní zdí stát v prostoru. Vznikl čtvercový prostor, ale v každé ze čtyř zdí byl nějaký otvor. Z kuchyně vedou troje dveře. Do obývacího pokoje, do pracovny a do spojovací chodbičky a dále do vstupní haly. U posledně zmiňovaných dveří, mezi varným a mycím centrem, byl původní spížní výklenek. Ten při rekonstrukci nechali obnovit, protože v kuchyni samotné není dostatek úložného prostoru. Do výklenku je nyní vestavěna spížní skříň a chladnička.

Zdi domu mají přibližně metrovou tloušťku, tak že posunování dveří nepřipadalo v úvahu. Kuchyň (nejen) proto autorka interiéru rozdělila do tří funkčních zón, kde přípravná zóna je tvořena ostrůvkem v prostoru a propojuje varné a mycí centrum.

 

TŘI ZÓNY

Rozdělení kuchyně do tří nábytkových solitérů je vhodné i vzhledem k neobvyklosti prostoru. Architektka nechtěla klasickou kuchyňskou „linku“. Solitér mycího a varného centra je koncipován vždy tak, aby nevstupoval do oblouku zakončení klenby. Jinými slovy: návrh chtěl zdůraznit unikátní prostor. Nábytek měl prostor podtrhnout, ne však přehlušit. Mycí centrum je vybaveno vestavěnou myčkou, v dolní zásuvce je zabudován odpadkový koš na tříděný odpad a prostor pro čisticí prostředky. Dřez autorka od počátku zamýšlela keramický, po dlouhém hledání nakonec nejlépe vyhověl model z IKEA, a to nejen díky ceně. Paní domu chtěla dvojdřez, což se podařilo.
Horní skříňka nad dřezem má předobraz ve starých kredencích s posuvnými skly. Drobný doplněk, skříňka s porcelánovými zásuvkami, zase evokuje starožitné porcelánové dózy, které bývaly v kuchyních před sto lety zavěšeny. Varné centrum disponuje horkovzdušnou troubou a velká sklokeramická deska šesti plotýnka mi. Při bourání narazili stavebníci na starou pec na chleba, shodou okolností přímo nad navrhovaným varným centrem, a rozhodli se ji zachovat ve formě výklenku nad varnou deskou. Na zdi za kuchyňskou linkou byl použit speciální voděodolný a omyvatelný bílý nátěr. Architektka nechtěla vymezovat plochy obkladem, protože má vyniknout oblouk klenby jako celek.

ŽÁDNÉ NÁHRAŽKY ČI KAŠÍRKA

Nábytek je zhotoven z masivního dřeva. Tmavé části a pracovní deska jsou z dubu ošetřeného speciálním olejem od firmy Adler. Světlé výplně jsou z kartáčované smrkové biodesky, lakované na lomenou bílou a patinované nátěrem Antikpatin. U všech zásuvek byly použity plnovýsuvy s tlumením dojezdu. Zemité tóny na nábytku i na podlaze navozují příjemnou uklidňující atmosféru a korespondují s historickým charakterem prostoru. Doplňky jsou voleny v bílé keramice. Podoba jídelního koutu se několikrát změnila, majitelé trvali na rohové lavici, architektka chtěla zachovat v modernější podobě prvek ,,starosvětského otcovského gauče“. Nakonec zvítězila na míru zhotovená rohová lavice. K ní byly zvoleny židle TON bez povrchové úpravy, které se mořily do odstínu lavice. Jediný starožitný prvek v místnosti, jídelní stůl pro šest osob, je přibližně sto let starý. Má nádhernou patinu, architektka měla pocit, že do domu prostě patří. Přesvědčila majitele, aby stůl nechali renovovat. Při renovaci byla bohužel vyměněna středová dýha, ta původní byla značně poškozená a nepodařilo se ji zachránit. Architektku Novou to velmi mrzelo, chtěla, aby stůl připomínal generace, které v domě žily – každá skvrna či rýha má svůj příběh, který k domu patří.

Nábytek autorka interiéru navrhovala jednoduchý a moderní, zároveň ovšem evokující starobylost a solidnost. Hlavního cíle, tedy zdůraznění krásného prostoru a navrácení jeho funkčnosti, se podařilo dosáhnout s nebývalou čistotou, citem a grácií.


Ing. Arch. Anna Nová (1976)
Vystudovala FA VUT v Brně. Praxi absolvovala v architektonické kanceláři ArchDesign, kde se zabývala také navrhováním nábytku a tvorbou interiérů. Byla spoluzakladatelkou interiérového studia Raan Atelier, kde působila pět let. Nyní má vlastní kancelář NovaDesign, zaměřenou na návrhy rodinných domů a interiérovou tvorbu. Zajímají ji netradiční kombinace moderních interiérů se starožitnými solitéry nebo naopak vkládání moderních prvků do historických prostor.

Kontakt:
tel.: 777 811 338
nova@novadesign.cz
www.novadesign.cz


Jana Matoušková, Foto: Martin Zeman

 

Edit: