Plnou parou proti vlhkosti aneb Sanace zdiva

Když má rodinný dům nebo chalupa provlhlé obvodové zdivo v základové části, je to opravdu velká komplikace. Nejenže stavba postupně chátrá, ale především vytváří nezdravé vnitřní prostředí. Jenže zbourat svůj dům je něco jako bořit své sny… Tak co s tím?

K nápravě rozhodně nestačí běžný boj proti plísni. Nezbývá než sáhnout po radikálním stavebním řešení: vytvořit nebo obnovit izolaci proti zemní vlhkosti, která stoupá zdivem vzhůru. Většinou jde o náročný běh na dlouhou trať… Musíte vyřešit problémy, které se často táhnou už od původní stavby domu. Jde o zanedbané plošné hydroizolace podlah a svislé izolace. Při poškození zdiva většího rozsahu vyžaduje trvalé odstranění potíží zpravidla kombinaci hned několika metod vodorovné (dodatečné) sanace vlhkého zdiva. Součástí celého procesu leckdy musí být také obnažení základů stavby a důkladné odvlhčení jejího bezprostředního okolí. Sokl následně musí být ošetřen stěrkovou hydroizolací a v drenáži kolem domu je vhodné zbudovat kontrolní šachty, které umožní kdykoli v budoucnu případné čištění systému. Ale vraťme se na začátek.

 

Sanační metody na výběr

• Mechanické – vytvoření prostoru ve spodní konstrukci, do něhož se vloží hydroizolace
• Chemické – vodorovná injektáž zdiva chemickým roztokem pod různě velkým tlakem
• Elektrofyzikální – odvod vlhkosti pomocí stejnosměrného elektrického proudu
• Vzduchové – vysoušení a průběžné odvádění vlhkosti ze zdiva proudem vzduchu
• Sanace povrchu – ošetření sanační omítkou, která usnadňuje odvod vlhkosti ze zdiva

Dnes se zaměříme podrobněji na metody mechanického odvlhčování. Ty jsou opravdu radikální, ale zároveň prověřené léty praxe.

Podřezávání, vrážení

V době technologického pokroku a rozvoje umělé inteligence vám mechanické metody sanace zdiva mohou připomínat středověk, nicméně fungují dlouhodobě a spolehlivě. Základní metoda probíhá takto: Spodní konstrukce se obnaží, očistí a vytvoří se v ní volný prostor, do něhož se vloží kvalitní izolace proti vzlínající vlhkosti. Jde o drsný zásah do stavební konstrukce, který se provádí skutečně silou. Účinnost těchto metod je ovšem zcela nepopiratelná. Pokud pro mechanický sanační zásah do zdiva angažujete profesionální firmu vybavenou speciálním zařízením, mělo by vám být odměnou řešení, které bude fungovat spolehlivě 100 a možná i více let. Každý způsob mechanické izolace má svá specifika a odvíjí se od typu a stavu zdiva:

• Podřezání řetězovou pilou je zpravidla určeno pro soudržné výhradně cihelné zdivo s průběžnou spárou. Výsledkem je rychlé a relativně levné řešení.
• Podřezání diamantovým lanem je technologie pro smíšené, kamenné, betonové či železobetonové zdivo, které je rovněž soudržné, ale bez průběžné spáry. V tomto případě je možné i vertikální řezání a dělení konstrukcí.
• Vrážení nerezových desek do průběžné spáry pneumatickým kladivem, které pohání kompresor, se hodí pro cihelné a kamenné zdivo (i nesoudržné) s průběžnou spárou. Opravdu radikální opatření, jehož účinnost by měla být nejdelší (přibližně 150 let).

 

Svépomoc? S technikou a bez chyb

Do vytvořeného volného prostoru ve zdivu se ve všech variantách mechanické sanace vkládá hydroizolační vrstva, která mechanicky zabraňuje průniku vlhkosti do zdiva. Nejčastěji se využívají kvalitní polyetylenové nebo sklolaminátové fólie. Prakticky stoprocentní účinnost této metody úzce souvisí s životností vkládaných hydroizolačních materiálů – a ta je dnes opravdu vysoká! Zásadním způsobem ji může zkrátit jedině opomenutí některého podstatného detailu při realizaci. Protože jde o metodu tradiční, bývá zejména na venkově realizována i svépomocí. S příslušnou technikou je to možné, ale pozor na chyby: Jednou z těch nejčastějších bývá, že spáru proříznutou ve zdivu následně nevyplníte maltou. Tato injektáž spáry maltou má přitom klíčový význam pro statiku podřezané budovy. Bez ní začne zdivo sesedat, což se projeví nejprve trhlinami v omítkách, ale často následují další deformace stavby, které v důsledku vedou ke zkřížení oken i dveří a celkovému snížení uživatelského komfortu domu. Minimálně odborná konzultace před započetím práce je proto na místě.

 

Chemická injektáž

Jestli vám není po chuti radikální mechanický zásah do konstrukce, nabízí se využít v hlavní roli speciální chemický roztok, který se napouští do zdiva a slouží jako efektivní prostředek boje proti vlhkosti. Hydroizolační vrstvu vytvoříte jednoduše: Do zavlhlého zdiva navrtáte otvory, jimiž postupně napouštíte účinnou látku, která proniká hluboko do pórů, kapilár a trhlin stavební konstrukce. Tuto látku můžete napouštět s různou intenzitou – buď jen za působení hydrostatického tlaku (beztlaková injektáž), nebo pod zvýšeným tlakem (tlaková injektáž). V obou variantách jde o napouštění chemické látky, jejímž výsledkem je zaplnění určité zóny ve zdivu. Tato zóna pak vytvoří clonu, která brání vzlínání vlhkosti ve zdivu, při zvýšeném tlaku působí i proti tlakové vodě. Hlavní výhody chemické injektáže jsou dvě: možnost řešení detailů přesně podle potřeb (vrty v rozích, koutech, v různých výškových úrovních) a skutečnost, že se zpravidla dá průběžně obnovovat, a to pomocí původních otvorů ve zdivu. Minimálně obnovu injektáže zvládnete svépomocí a nehrozí, že byste přitom mohli narušit statiku.

 

Elektroosmóza

Technologie aktivní drátové elektroosmózy využívá elektrického potenciálu ve zdivu a v zemi. Za normálních okolností má zdivo kladný potenciál a okolní zemina záporný potenciál. Po instalaci systému se tento potenciál obrátí. Systém předpokládá instalaci kladných elektrod (anod + pól) do vlhkého zdiva a záporných elektrod (katod – pól) do okolního terénu nebo pod základy objektu. Rozvody anod a katod jsou napojeny na řídicí jednotku, která do okruhu dodává stejnosměrný elektrický proud, čímž dochází k obrácení elektrického potenciálu. Mezi anodami ve vlhkém zdivu a katodami v okolní zemině vzniká mírné elektrické pole a vlhkost je postupně přesouvána zdivem směrem k uzemnění (ke katodám). Vzniklé elektrické pole nejprve odvlhčí zdivo a poté brání zpětnému vzlínání vlhkosti do zdiva. Technologie slouží pro odstranění příčin zemní vzlínající vlhkosti a svým způsobem nahrazuje i svislou izolaci. Může jít o dvě varianty: mírnou drátovou elektroosmózu a pulzní elektroosmózu, kdy řídicí jednotka působí navíc ještě bezdrátově v dosahu svého elektrického pole (kružnice o poloměru nejméně 12 metrů) a napomáhá vysoušení zdiva v celém domě.

 

Vzduchové metody

Pokud situace ještě není akutní, tvoří nejúčinnější prostředek boje proti vlhkosti zdiva čerstvý vzduch a průvan. Zdivo vysušuje a účinně působí proti plísním. V případě vzduchových izolací zdiva jde o systematické vysoušení a průběžné odvádění vlhkosti ze zdiva proudem vzduchu. Sanační opatření je tentokrát mírné a vůči stavební konstrukci domu šetrné. Spočívá ve vytvoření prostoru, který u zdiva zasaženého vlhkostí umožní dostatečnou cirkulaci vzduchu. Proudící vzduch pak odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Tato metoda se hojně využívá zejména u starších staveb, kde již byly metody odvětrávání vlhkosti z konstrukce použity dříve. V podstatě jde o obnovení porušených, zazděných či ucpaných vzduchových kanálů, které ve stavební konstrukci původně byly nebo měly být. Touto šetrnou metodou neriskujete vůbec nic a můžete ji kdykoli zopakovat. Jediný nedostatek spočívá v tom, že u konstrukce, která je již výrazně narušena vlhkostí, jde zpravidla o řešení příliš mírné. Proto se vyplatí vzduchové metody zkombinovat s dalšími sanačními opatřeními. Doplňkové odvlhčování může probíhat i zcela bez zásahu do stavební konstrukce – pomocí odvlhčovače vzduchu. Vhodný přístroj do bytu pořídíte za cenu od pěti do 25 tisíc Kč a během 24 hodin vám z interiéru může odčerpat až 50 litrů vody.

 

Finále: sanační omítka

Sanační omítka představuje doplňkové opatření, které znamená zásah pouze do povrchu zdiva. Samo o sobě může přinést efekt jedině v případě, že již v zárodku podchytíte mírně zavlhlé zdivo. U výraznějšího poškození neodstraní příčiny vlhkosti a jen její působení oddálí (o 15 až 30 let). Za sanační se označuje taková omítka, která obsahuje více než 25 % vzduchových pórů v čerstvé maltě. Ty po vyzrání omítky umožňují transport přebytečné vlhkosti ze zdiva ve formě vodní páry. Vzduchové póry v omítce plní ještě jednu důležitou funkci: Slouží k ukládání stavebně škodlivých solí při jejich krystalizaci (brání zasolování zdiva). Krystalizace solí totiž vytváří tlak, který poškozuje pevnost omítky a její celkový vzhled. Sanační omítku byste měli aplikovat jako závěrečnou úpravu po každé z výše uvedených metod sanace.

 

 

text Vít Straňák

foto se souhlasem firem Sanace a vysoušení staveb, Building Guide, Prins, Strojní podřezání, Imesta a Shutterstock

Datum vydání: 3. 7. 2025

Edit: Andrea Moudrá