Natíráme dřevo a kov

Aby vám venkovní prvky – ať už ze dřeva, nebo kovu – sloužily po dlouhá léta, je nutné je čas od času opatřit nátěry. A takovou činnost zvládnete hravě sami.

Pokud se jedná o dřevo, v módě jsou především přírodní odstíny dřeva. K tomu se hodí zejména transparentní (částečně nebo úplně průhledné a bezbarvé) lazury a laky. Transparentnost je vlastnost, díky které tento typ nátěru nepřekrývá podklad, pouze ho částečně koloruje a nechá prosvítat jeho původní barevnost i kresbu. Krycí barvy pak na rozdíl od lazur obsahují vysoký podíl pigmentu, kryjí a potlačují přirozenou strukturu dřeva, ale zároveň ho lépe a déle chrání před UV zářením. Používají se samozřejmě také a na některé prvky kolem domu se velmi hodí.

Lazury zdůrazňují kresbu dřeva

Jako lazurovací laky se zpravidla označují tenkovrstvé a silnovrstvé lazury s minimálním podílem pigmentu v některém z odstínů dřeva. Dřevu mohou poskytnout povrchovou či hlubší (v případě tenkovrstvých lazurovacích laků) ochranu a zároveň jemné barevné tónování jeho povrchu. Lazury mohou být syntetické (s obsahem rozpouštědel) nebo vodou ředitelné. Výrobky s obsahem rozpouštědel se vyznačují vysokou pronikavostí, vodou ředitelné lazury splňují ekologické požadavky a umožňují tak nezávadnou ochranu dřeva.
Tenkovrstvé lazury pronikají hluboko do podkladu a neodlupují se, ale postupně zvětrávají po vrstvách. Silnovrstvé lazury vytvářejí neprodyšnou povrchovou ochrannou vrstvu a jsou vysoce vodoodpudivé. Doporučují se proto především pro nátěry rozměrově stabilních stavebních dílů, například oken a dveří. Tenkovrstvá lazura vytvoří účinnější ochrannou povrchovou vrstvu nanesením několika nátěrů po sobě.

 

Ochrana a impregnace

Impregnace dřeva je jednou z možností, jak je chránit nejen na povrchu, ale i do hloubky a posílit tak jeho odolnost i výdrž. Smyslem impregnace dřeva je zajistit jeho chemickou ochranu před škůdci, houbami, plísní nebo hnilobou, nejde tedy o krycí či tónovací nátěr. Při impregnaci je nutné dostat chemické látky do profilu dřeva. Ty je možné aplikovat nátěrem či namáčením nebo rovnou koupit dřevo ošetřené tlakovou impregnací.

Renovace dřevěné terasy

Prvním úkolem je odstranění všeho, co na dřevo nepatří, nejlépe tlakovým čističem nebo pomocí rýžového koštěte. Zašednutí, případně mastné fleky od jídla či zbytky starého olejového nátěru, lze z terasy odstranit dvěma způsoby. Prvním je použití některého ze speciálních čističů na dřevo nebo tzv. odšeďovače, který naneste na ještě dostatečně vlhkou podlahu a nechte působit. Prostředek se do dřeva vsákne a dojde k obnovení kresby. Následně dřevo opláchněte vodou a nechte pořádně oschnout. (Při hlubším zasažení nebo zhrubnutí povrchu volte u podlahových prken a fošen zbroušení až na čisté dřevo.) Pokud nehrozí brzký déšť, naneste pak nový ochranný nátěr. Použijte například terasový olej, nejlépe s barevným pigmentem, který zvýrazní přirozenou barvu dřeva. Bezbarvý olej nemá tak dobré účinky a jeho životnost je kratší. Pro oživení původního nátěru postačí pouze jeden nátěr, na dřevo bez povrchové úpravy, což znamená i po zbroušení, naneste olej dvakrát.

Nepříjemná rez

Červenohnědý povlak je hydratovaný oxid železitý, který vzniká v důsledku působení vlhkého prostředí a kyslíku. Proces rezavění přitom bohužel nevytváří ochrannou vrstvu, což se děje u oxidů některých jiných kovů. Porézní vrstva postupně odpadává, odhaluje dosud nezasažený povrch, rezavění postupuje do hloubky a nakonec ocelový předmět či konstrukci zcela zničí. Žádoucí je proto prevence proti rezavění a včasný zásah v okamžiku, kdy už je železo rzí zasaženo, ale ještě se dá zachránit.

Jak na to

Můžete vyzkoušet různé způsoby, ať už některou z moderních barev k ošetření rezavého povrchu, nebo odstranění rzi a následné použití takové barvy. Obecně jde o to, aby se zamezil přístup kyslíku k povrchu železa či oceli, a tím pádem nemohl proces rezavění vůbec nastat, případně se dál prohlubovat. Kromě nátěrů patří k běžným metodám ochrany povrchu zinkování, což je postup známý u střešních krytin. U takto chráněných výrobků je nutné ochrannou vrstvu nenarušit (například řezáním flexou). Menší předměty lze odrezovat namočením do lázně, která díky svému složení nežádoucí vrstvu rzi rozpustí a uvolní a umožní její snadné mechanické odstranění. Osvědčeným prostředkem k rozpouštění rzi je třeba roztok kyseliny citronové, octa či citronové šťávy. Po použití kyseliny či octa je nutné zabránit dalšímu rezavění tzv. pasivováním, což znamená ošetření povrchu konzervačním olejem.

 

Natírání kovové branky

Než se pustíte do natírání, věnujte dostatek času přípravě povrchu – obzvlášť pokud už povrch v průběhu let a vlivem počasí začal rezivět. Pouze dobře očištěný povrch je totiž zárukou, že nový nátěr dobře přilne a dlouho vydrží. Připravte si brusku, špachtli, ocelový kartáč a přípravek proti rzi. Pomocí kartáče a špachtle nejprve odstraňte staré nepřilnavé nátěry a povrch zbavte rzi a dalších nečistot. Poté použijte odrezovač. Roztok promíchejte a aplikujte dle návodu ve dvou až třech vrstvách a nechte zaschnout. Povrch setřete suchým hadrem a připravte si krycí barvu, například Balakryl UNI. Dbejte přitom na to, aby teplota podkladu ani okolního vzduchu neklesla pod 10 °C. Renovaci si také naplánujte na dny, kdy nebude hrozit dešťová přeháňka – relativní vlhkost vzduchu by neměla překročit 75 %.

 

 

text redakce foto Shutterstock a archiv firem

Datum vydání: 11. 9. 2025

Edit: Andrea Moudrá