Barevná hra se sklíčky

Klasické vitráže, skleněné mozaikové plochy skládané ze skel různých barev i tvarů a pospojované k sobě olověnými pruty, jsou známy už z historie. Postupně se přenesly do domácností, kde tvoří například nevšední výplně oken, dveří či dvířek nábytku. Pomocí techniky Tiffany, využívající ke spojům měděnou pásku, vznikají zase originální lampičky a jiné vitrážové prostorové objekty.

 

Nenechte se zmást, vitráže nepatří jen do církevních staveb, kde jsou hojně využívané na výplně oken, případně do historických či stylových staveb a interiérů. Výtvarně pojednaná mozaiková výplň ze skla může vyhlížet i moderně, v tom případě pak dokonale ozvláštní i ryze současné bydlení.

Z francouzštiny

Název vitráž pochází z francouzského slova vitrage, které v překladu znamená zasklení nebo prosklenou plochu. Vitráží ovšem rozumíme nejen dekorativní alternativu skleněných tabulí poskládanou z barevných, často i malovaných skel, ale také samotnou techniku používanou k výrobě. To, že vitráž není na světě žádným nováčkem, dokazuje skutečnost, že barevné mozaikové výplně oken se objevovaly už v době antiky. A k největšímu rozmachu klasické vitráže došlo v době výstavby středověkých katedrál. Byla to vlastně z nouze ctnost: tehdy ještě lidé neuměli vyrábět velké skleněné tabule, a tak rozměrné otvory vyplňovali právě tabulemi ze spojovaných malých skel. Rozvoj vitráží, z jejichž výroby se postupně stalo samostatné umělecké řemeslo, nenastartovala ovšem jen nedostatečná technologie výroby, ale i to, že se světlu a barvě velkých oken chrámů, klášterů a kostelů přikládal mimořádný teologický a liturgický význam.

Nových vitráží u nás rok od roku přibývá, tento výrazný dekorativní prvek se zase pomalu vrací.

Když chcete vitráž

Pokud si přejete domů klasickou vitráž, ať už jako mezistěnu, strop zimní zahrady, skleněnou výplň dveří, oken, dvířek nábytku, nebo coby podsvícený obraz na stěnu, či zavěšený dekorativní prvek do okna, je možné si pořídit v některé z vitrážových dílen již hotový kousek anebo si vitráž objednat přímo na míru. „Když přijde zákazník, vždy hledáme vhodné výtvarné řešení vitráže, zasazené do daného prostoru. Je třeba umět udělat návrh renesanční, ale i třeba kubistický. Být zároveň i psychologem a pochopit myšlení klienta,“ vysvětluje Jana Kantová, majitelka firmy Skloart, která vitráže navrhuje, ale také maluje. Výtvarná práce se pak odvíjí jak od představ zadavatele, především požadovaných barev, velikosti a dekoru vitráže, tak od jejího umístění a funkce. „Zákazník si například přeje pro výplň dveří výraznější barvy a modernější styl. My mu připravíme návrhy, ze kterých si vybere,“
doplňuje Jana Kantová.

VÝPLŇ DO OKNA CHAGALL. Olověná vitráž, dílky z přejímaného skla, v detailech odpískovaného a domalovaného. Rozměr 60 x 105 cm. Cena 38 000 Kč. Zajác vitráže.

Klasika ctí olovo

Pokud si vitráž pořizujete, je třeba vědět, jak se od sebe liší klasické olověné vitráže a takzvané nepravé vitráže, vyráběné technikou Tiffany. V případě těch klasických se sklo nařezané podle šablon sesazuje do olověných prutů (profilů) s průřezem ve tvaru písmene H. Ty se následně kvůli trvanlivosti cínují a mohou se patinovat do černé nebo měděné barvy. Rovněž cínem se k sobě pájí spoje jednotlivých prutů. „Skla musejí být přesně nařezána podle šablon, aby do sebe ve vitráži dobře zapadla. Je to velmi precizní práce, kterou mohou vykonávat jen zkušení řemeslníci,“ popisuje nezbytnou podmínku pro vznik kvalitní vitráže Jana Kantová. Pruty mohou být použity případně i z mosazi, mědi nebo zinku.

Ceny vitráží
Finanční náročnost vitráží závisí vždy na individuální zakázce. Malá vitráž může stát více než větší.
„Cena se odvíjí od pracnosti, druhů skel i techniky výroby. Pokud vám někdo nabídne paušální cenu za 1 m2, věci nerozumí nebo je zloděj,“ říká Jiří Dvořák z firmy Vitráže Praha.
Podle uměleckého sklenářství Jiřička – Coufal lze vyrobit vitráž o ploše 1 m2 za 6 000 Kč (nejjednodušší geometrická kompozice) a stejně tak vitráž o stejné výměře za 30 000 Kč (figurální motiv za použití několikavrstvé celoplošné malby zapalovacími barvami).

LAMPA WISTERIA. Vznikla Tiffany technikou. Cena 12 210 Kč. Sklo plus.


SUPERREALISTICKÁ VITRÁŽ. Podle předlohy amerického výtvarníka Kehinda Wileye. Zhotovena pro galerii v New Yorku. Malba: Jitka Kantová. Skloart.

Tiffany technika

Tímto způsobem výroby, který vymyslel Louis Comfort Tiffany, nevzniká vitráž v pravém slova smyslu, avšak výsledek je velmi podobný. Princip spočívá v tom, že se barevné sklo také nařeže podle šablonek, pak se mu obrousí pečlivě hrany, které se v místě spojů přepásají samolepící měděnou páskou (lze zvolit různé šířky), a takto opáskované dílky (na sklu drží díky lepidlu) se k sobě sletují cínem. V tomto případě lze použít i menší kousky skla, výsledný předmět je jemnější, a to i díky tenčím spojům. Pomocí Tiffany techniky lze vytvořit prostorové objekty, například lampy, menší závěsné dekorativní objekty, ale také šperky.

Každá vitráž potřebuje světlo, a tak vynikne krásně jako obraz zavěšený do okna.

Sklo a šablony

Kromě druhu techniky jsou důležité i druhy skel, u nichž je nutné zvážit, jaká zvolit. „Ploché barevné sklo se u nás nevyrábí, a tak pro vitráže používáme sklo z Ameriky, Itálie, Polska a Německa. Existují skla mléčně zabarvená, kterým se říká opály. Ty jsou vhodné spíše do lamp a na umělé prosvětlování. Skla zvaná katedrály je lepší použít spíše do oken. Dále existují skla irizovaná, různě rastrovaná, ručně dělaná. Každý druh má své jméno a svého výrobce. Zákazníkovi můžeme nabídnout více jak tisíc nejrůznějších skel,“ vypočítává nabídku Jana Kantová. V poslední době je prý v módě modrá, stejně jako několik let nazpátek, před rokem to byly zase pestré barvy, ještě předtím bílá.
Šablony se vytvářejí podle návrhu, a to přesně v poměru 1 : 1 k vitráži, hotové se okopírují a originály se rozstříhají. Již v této fázi je nutné vědět, zda se bude vitráž zasklívat do rámu nebo do dvojskla, zda bude umístěná v horizontální nebo vertikální poloze.

Zdobení skla

Součástí vitráží může být i malba na sklo, upravovaná před výpalem například tupováním nebo proškrabováním. Pro výtvarníka je malování na sklo náročná práce, mohou však vzniknout i velmi realistické malby připomínající fotografie. Namalované kousky skla se navíc pálí v peci při teplotě 580 až 620 °C, to podle intenzity i množství barevných odstínů, každý několikrát v závislosti na počtu barevných vrstev. „Jde o alchymii a navíc si každý malíř chrání své tajemství míchání barev,“ přiznává Jana Kantová. Vitráže se zdobí i pískováním skla, používají se buď vyřezávané pískovací fólie, nebo laky na vykrytí těch částí skla, které se pískovat neplánují.

ZÁVĚSNÁ VITRÁŽ. S názvem 310 sol, rozměr 50 x 50 cm, technika Tiffany. Cena 2 500 Kč. Vitráže Praha.

Text: Vanda Jesenská
Foto: archiv firem

Datum vydání: 8. 4. 2015

Edit: