Bydlení prodchnuté tolerancí

Ten dům přišel na svět na okraji Prahy před sto lety. Pro člověka hodně, pro dům tak akorát. Během života prodělal několik rekonstrukcí, vyměnili se v něm majitelé. Ti současní dobře chápou jeho duši.

Nikdo z rodiny necítil potřebu měnit nějak zásadně podobu domu. Nechali mu jeho původní tvář, která koresponduje s okolní zástavbou, změny si vyžádal a stále – jak život jde – vyžaduje pouze vnitřek.

 

JEN NUTNÉ ZÁSAHY

Současní majitelé vlastně ani nevědí, jestli jsou v domě zcela původní dveře, nicméně ty, které tu po nastěhování našli, nechali pouze opravit. Stejně tak se pouze repasovala původní okna, podlahy se přebrousily. „Vzhledem k tomu, že máme nejen malé děti, ale i domácí zvěř, mohli bychom je dávat dohromady znovu,“ konstatuje paní domu s úsměvným klidem a dodává, že aspoň mají velmi přirozený a ochozený vzhled. Dnešní podoba domu je stará asi pět let, tehdy proběhl vůbec největší zásah v celé jeho historii.

Tento dům byl, jak říká majitelka, svědkem činnosti několika velmi špatných řemeslníků. Vzpomíná na krušné chvilky, které prožívali kolem stavby krbu, a rázně uzavře: „Snad přijde doba, kdy nebude místo pro takové fušery.“ Dnes už krb plní funkci přitápění v chladných dnech, ale především spolehlivého vyvolávače příjemné atmosféry, když se v tmavém zimním večeru sedí u praskajícího dřeva a třepotavých plamenů ohně. Na zahradě odchází každý rok pár starých stromů, takže zásoby dřeva jsou zajištěné. Dům dostal i novou fasádu, dělali ji řemeslníci z jižních Čech.

V třípatrovém domě je nejvíc vytížené přízemí, ve kterém se soustřeďuje život a odehrává vše podstatné. Je tu větší kuchyně, k ní přilehlý obývák a jídelna, v přízemí najdeme i velmi užitečnou šatnu, koupelnu a WC. Další kuchyňka zůstala po bývalých majitelích v podkroví a čeká na rozsáhlou rekonstrukci. Na tomto podlaží kralují větší děti, mají zde pokoj a vlastní koupelnu a kuchyňka občas přijde vhod. Ve středu domu, v prvním patře, jsou ložnice dětí a rodičů, pracovna a koupelna.

 

JAK SE DĚLÁ SPECIÁLNÍ ATMOSFÉRA

Paní domu má dar spojovat zdánlivě nesourodé věci. Marně byste hledali jeden jasný směr, který nedopřeje místo na slunci jinému. Není tu pouze minimalistická nebarevnost, i když ji také objevíte. Ale kromě neutrálních šedých stěn jsou v interiéru i veselé barvy, asijský nábytek se bratří s moderním designem. Snad právě pro tu pestrost bez skrupulí, která je navíc velmi citlivě vyvážená, je toto bydlení tak nesmírně přitažlivé a teplé už na pohled. Několik rekonstrukcí sice původní ráz domu proměnilo, je však stále obklopen krásnou zahradou a vnitřní vybavení se rodina snažila ladit do stylu domu. Nemuseli se do ničeho příliš nutit, jejich styl vlastně charakteru domu odpovídá a vyhovuje. I v předchozích domovech dávali přednost dřevu a jistému druhu starožitného nábytku. Potřeby obyvatel domu jsou dané: Početná rodina se neustále přelévá, děti se vracejí z cest a zase odjíždějí, jindy se dostaví všichni najednou. Proto musí mít každý svůj koutek a všichni místo, kde se mohou sejít. „Rozhodně jsme potřebovali velký stůl,“ konstatuje majitelka. Velký opravdu je, dosahuje délky 2,5 m a je z recyklovaného dřeva. I tak občas počet židlí nestačil, proto je teď po celé délce jedné strany stolu lavice, kam se v případě potřeby vejde víc lidí.

 

TADY SE NÁBYTEK NEVYHAZUJE

Zařízení interiéru tvoří zajímavou směsici. Najdete tu krásné staré kusy nábytku, které s sebou táhne majítelka od dívčích let, některé jsou, jak říká, novější, ale pořád hodně staré. Jistou převahu má přece jen nábytek asijské provenience, protože oba manželé Asii milují, a i když neměli v úmyslu vytvořit v Čechách malou Indonésii, trochu jim to vyšlo… Veškerá antika a teakové kousky pocházejí od fi rmy Hitra, ostatní solitéry nasbírali na cestách, které vedly výjimečně jinam. Na míru se dělala knihovna a šatní skříně.

Funkční kuchyně vyhovuje současným požadavkům, je zde vybavení od fi rmy Stopka, ale protože jsme právě tady, na kuchyňském stole z corianu sedí velkorysý „límec“ z teaku a kombinace rázem dodává místnosti punc osobitosti, která je typická pro celý dům. Nenajdete tu koberce, jen sem tam nějaký běhoun, ani záclony s výjimkou ložnice rodičů, zato je dům plný květin, uměleckých předmětů a svícnů. „Svíčky, svícny, lampičky, bez toho si nedovedu odpočinek a pohodu našeho domova vůbec představit,“ říká majitelka a vysvětluje celkový přístup k zařizování: „Mám spoustu květin, což je ohromná práce, ale bez nich by to nešlo… Bez záclon ano, v případě potřeby máme rolety, a okna sama o sobě jsou velmi krásná, dům je tak velmi světlý.“

Celkovou atmosféru dotvářejí umělecká díla na stěnách. „Máme většinou s manželem stejný vkus,“ konstatuje paní domu. Pár obrazů získali od umělců, se kterými se znají osobně a mají k nim zvláštní vztah, často si nějaký obraz přivezou z cest. Zdálo by se, že tato rodina je stále na cestách a dům, který tak milují, je každou chvíli osiřelý… Opak je pravdou. Početná rodina nikdy kompletně dům neopustí a cesty nevedou jen z domu do světa, ale i opačně. Nejenže se stále vracejí všechny děti, ale je samozřejmým přístavem i dalších cestovatelů, kamarádů ze světa, kteří se tu obvykle cítí jako doma.


Barvy na stěnách se mění poměrně často. S tím vždy souvisí malé stěhování, dokoupení křesílka nebo stolečku, ale významně se interiér nemění.


„V domě bydlíme již poměrně dlouho a doufáme, že se do něj budou hlavně vracet všechny děti. Je to přístav pro cestovatele, neumím spočítat, kolik kamarádů z celého světa tu již bydlelo. Každý se tu cítil jako doma…“


 

Vladimíra STORCHOVÁ
Foto: Jaroslav HEJZLAR

 

Edit: