Bydlet v přírodě, neopustit město

Zdánlivě neřešitelná kombinace vyjadřuje přání většiny investorů z měst. Architekt Michael Hofman navrhl dům, jehož majiteli se podařilo takové protikladné požadavky splnit.
Náš hostitel bydlel ve městě v rodinné vile, jaké se stavěly ještě před válkou. Se svojí rodinou tam obýval jeden ze tří krásných velkých bytů. Dům měl i vlastní zahradu, ale jak běžel čas, z klidné čtvrti se stala poměrně rušná část města. Čilý provoz a hluk v bezprostředním okolí vyprovokovaly touhu po bydlení v klidném přírodním prostředí. „Přál jsem si bydlet uprostřed rozlehlého pozemku, který by umožnil co největší odstup od jiných domů. Shodou okolností jsem již několik let vlastnil velkou parcelu na okraji města v těsné blízkosti lesa. Rozkládala se na dost strmém, východně orientovaném svahu, ze tří stran lemovaná vzrostlými stromy. Když jsem potkal architekta Hofmana, který mě přesvědčil, že vytoužené obydlí lze postavit i na tomto pozemku, rozhodl jsem se po letech života uprostřed města radikální změnu uskutečnit.“

Originální projekt

Záměrem investora bylo postavit moderní dům pro čtyřčlennou rodinu. Představoval si stavbu tvarově co nejjednodušší, v minimalistickém stylu. „Dneska vidíte všude spoustu domů, které jsou prakticky stejné. To mě nelákalo, přál jsem si dům originální,“ vyznává se majitel. „Proto jsem byl velmi rád, když jsem se seznámil s architektem Hofmanem, plným tvůrčí energie a nápadů. Jeho zápal a snaha vytvořit jedinečný projekt byla strhující. Potěšilo mě, že přišel s netypickým řešením totálního průniku dvou odlišných hranolů, jasně vymezujících různé funkce vnitřního prostoru stavby.“ Společenské a obslužné prostory jsou umístěny ve zděné, bíle omítnuté části, kterou kolmo proniká nad terénem levitující dřevěný hranol, v jehož jednom křídle jsou pokoje dětí a na opačném konci je zóna rodičů.

Díky rozčlenění hmot působí originální dům neobyčejně lehce a přívětivě. Společenské a obslužné prostory jsou umístěné ve zděné, bíle omítnuté části, kterou kolmo proniká nad terénem levitující dřevěný hranol, v jehož jednom křídle jsou pokoje dětí a na opačném konci je zóna rodičů. Dřevěná fasáda zvýrazňuje sounáležitost stavby s okolní přírodou.

„Líbil se mi navržený tvar domu i jednoznačné rozdělení vnitřních zón. Oceňuji, že děti mají svou část domu, z níž je přímý výstup ven. Jako kluk bych si takové uspořádání velmi přál.“ Nevšední objekt uprostřed zelené stráně si se svým prostředím překvapivě dobře rozumí. Díky rozčlenění hmot působí neobyčejně lehce a přívětivě. Dojem odlehčenosti posiluje část vznášející se nad terénem, podepřená šesti štíhlými ocelovými sloupky. Dřevěná fasáda zvýrazňuje sounáležitost stavby s okolní přírodou.

Přehledná dispozice

Zhotovení stavby zadal investor společnosti, se kterou již měl dobrou zkušenost. Dokončovacích prací v interiérech se pak ujala jiná firma specializující se na tuto oblast. Dřevěný hranol obsahující klidovou zónu je dřevostavba na ocelových nosnících. Fasádu má obloženou odolným exotickým dřevem massaranduba. Vstup do domu je ve zděné části domu, hned vedle vrat do dvojité garáže. V předsíni zaujme strop z pohledového betonu, stěna proti vstupu, stoupající se schodištěm do obytného podlaží, je opatřena jemnější betonovou stěrkou. Prostor pod schody je dokonale využitý k ukládání bot a jiných věcí do výsuvných boxů. Schody nás přivedou přímo do otevřeného obytného prostoru, zahrnujícího obývací pokoj, jídelnu a kuchyň. Téměř celá jižní stěna této místnosti je prosklená, s výstupem na terasu. V západní stěně obývacího pokoje, orientované do svahu, je přes celou její šířku pod stropem vsazené nízké okno. Ze stěny do místnosti vystupuje hladký bílý hranol krbového tělesa. Protější východní stěna je obložená dřevem massaranduba, což je plynulé pokračování dřevěné fasády intimní sekce domu. Z prostoru kuchyně je do stěny zakrojená nika, v jejímž čele opatřeném šedým lesklým lakem jsou soustředěné velké kuchyňské spotřebiče, chladnička, mrazák a trouby. Celým obytným podlažím probíhá podlaha takzvaná průmyslová mozaika z tmavě hnědých špalíků dřeva muiracatiara. Ze společenského prostoru se prochází do chodby v klidové zóně. Její stěny i strop jsou obložené deskami z běleného dubu. Ze stejného materiálu zhotovené dveře pokojů se zapuštěnými panty lícují s obkladem stěn. Denním světlem zásobují chodbu kulaté světlíky se světlovody ve stropu. Deskami z běleného dubu je obložena také ložnice v části, která se zakusuje do dřevěného hranolu protknutého napříč zděnou budovou. Tabule pískovaného skla jsou dveřmi do šatny a koupelny přiléhající k ložnici. Koupelně s matně bílou dlažbou a pololesklými bílými obkladačkami dominuje příčka potažená jasně červenou betonovou stěrkou. Za ní je prostorný sprchový kout. Tmavě šedá betonová stěrka natažená na zděném soklu vany je opatřená voděodolným lakem. Na opačném konci privátní sekce jsou tři pokoje s koupelnou a WC.

Vchod do domu je těsně vedle dvougaráže ve spodním podlaží.

Přiměřená velikost

Očekávání klidu a soukromí na kraji lesa se majiteli domu naplnilo. „Je potřeba si zvyknout na jiný způsob života,“ upozorňuje. „Jsem tu spokojený. Dům je velmi příjemný, není zbytečně veliký. Mohl bych každému poradit, aby stavěl dům tak velký, jaký plně využije. Aby nestavěl nadměrný palác, který ho potom bude zatěžovat. Když přijdu večer z práce, mohu opravdu odpočívat.“

VIZITKA DOMU

Plocha pozemku: 10 000 m2
Zastavěná plocha: 250 m2
Užitná plocha: 300 m2

Stavba ve svahu

Základ betonové pasy, dřevěná sekce na ocelových sloupech v betonových patkách
Nosné zdi: cihelné bloky, zateplení, tenkovrstvá omítka
Strop: železobetonový monolit
Dřevostavba: z trámků, izolace foukaná celulóza, fasáda massaranduba
Střechy: ploché, folie, klempířské prvky titanzinek
Schodiště: železobetonové, obklad muiracatiara
Vnitřní dveře: atyp až ke stropu, dýha bělený dub
Okna: hliníkové rámy
Podlahy: muiracatiara
Terasy: massaranduba
Vytápění: elektrický kotel, fancoily, radiátory

Michael Hofman (*1976)
autor projektu

1998–06 FA ČVUT
2002–06 Atelier Pavla Mudříka
od r. 2007 vlastní ateliér

Kontakt:
tel.: 777 190 012
info@michaelhofman.cz

Autor: Karla Mafková
Foto: Pavel Rydl

Edit: