Dům zbavený přetvářky

Vilka z třicátých let minulého století se chtěla svým výrazem přihlásit k lepší měšťanské čtvrti. Navenek skutečně vytvářela důstojné nároží, uvnitř však zůstala víceméně venkovským stavením. Nepraktické tmavé dispozici scházela fi lozofi e moderního městského bydlení. Rekonstrukce tento rozpor odstranila.

Jádrem úspěchu byla vzájemná harmonie přístupu investorů a architekta, kteří vnímali konzervativnost čtvrti jako hodnotu, kterou je třeba respektovat. I podoba domu, ve své době se nevymykající průměru, má podle nich v současném kontextu svůj půvab, kterého neměli potřebu se zbavovat. Zároveň jim však nechyběla odvaha vybočit z dnešního standardu, originálně přizpůsobit dům současnému bydlení a novou nástavbou trochu rozčeřit poklidnost ulice.

Dřevěná konstrukce nesená ocelovými sloupy staticky nezatížila rekonstruovaný objekt a umožnila zachovat původní římsu. Foto: Lubomír Fuxa, Jiří Domlátil

ZPĚT DO MALÉHO MĚSTA

Rozrůstající se rodina potřebovala nové bydlení. Manželé neměli jasnou představu, zda hledají prostornější byt či dům, a delší dobu se po vhodné změně rozhlíželi. Jeho lákal návrat do rodného města, ji však lekala ztráta anonymity velkoměsta. Když se však během jejich hledání na scéně podruhé objevil starší dům půvabně obrostlý vinnou révou, mohlo by se věřit, že zasáhl osud. Prozaičtější je, že se podle nich nacházel v nejkrásnější ulici města a blízko nádraží, odkud je výborné spojení na Prahu. Nový domov měl sloužit čtyřčlenné rodině, během rekonstrukce se o dalšího člena ještě rozrostla. Ač paní domu žila nějaký čas ve Francii a tamější styl bydlení jí nadmíru imponuje, i ona si byla vědoma, že vybudovat si zde domov ve francouzském stylu není to pravé, že je třeba čerpat z místních souvislostí. Před lety se spolu s manželem náhodně seznámili s architektem Svatoplukem Sládečkem a později se na něj obrátili o pomoc s úpravou bytu. Byli velmi spokojeni, a tak neváhali a rekonstrukci nového domova svěřili opět jemu a jeho studiu New Work.

 

BUDIŽ SVĚTLO A PROSTOR

Umístěním obytných místností směrem do ulice vytvářel dům z roku 1936 zdání měšťanského domu. Směrem do dvora a do zahrady se na honosnost již tolik nedbalo a provoz domu se přizpůsoboval malému hospodářství s prádelnou na dvorku. Dokonce i zeď směrem do zahrady byla jen třiceticentimetrová, na rozdíl od ostatních „pětačtyřicítek“ z voštinových cihel. Podkroví pod sedlovou a polovalbovou střechou se neobývalo. Ač dům působil dojmem rozlehlejší vily, pohodlného obytného prostoru v něm bylo pomálu a místnosti v přízemí byly velmi tmavé. Úkol byl tedy jasný. Změnit dispozici a dům maximálně prosvětlit. Obytné místnosti byly přesunuty do osluněného jihozápadního nároží směrem do zahrady a prosvětleny novými okenními otvory. Vstup do domu byl nově situován blíže k ulici tam, kde byla vybudována nová garáž. V místě původního vstupu se nyní vchází do zahrady ze společenské části domu. Podkroví s polovalbovou střechou ustoupilo nástavbě, která rozšířila užitnou plochu o ložnici v druhém podlaží, pracovnu a terasu ve třetím. Dvěma dětským pokojům ve druhém podlaží přidává na pocitu volnosti odkrytá stropní konstrukce pod sedlovou střechou, je zde vytvořeno i spací patro.

 

ANTICKÝ NÁSYPNÍK

Novotvar, který vyrostl nad částí domu, zaujme na první pohled. Svatopluk Sládeček na otázku, proč zvolil neobvyklý tvar zešikmeného kubusu, odpovídá, že se již delší dobu zabýval myšlenkou zkosení dřevěné odvětrávané fasády a tady se naskytla příležitost. Hledání vhodného tvaru evokovalo souvislost jak s hlavicí antického sloupu či olympijskou pochodní, tak třeba nádražním násypníkem, inspirací byl i přístřešek na lodě. Našli bychom však i důvody zcela prozaické. „Zešikmení hranolu směrem dolů slibuje větší ochranu dřevěného pláště a oken, a když byl hranol rovný, tak to zkrátka nevypadalo dobře,“ dodává architekt. Dřevěná konstrukce založená ze statických důvodů na ocelových sloupech do základu při vnitřním líci dává možnost vyniknout původní římse.

Kromě přiznaného novotvaru je dům rekonstruován s maximální snahou o zachování charakteru měšťanského domu třicátých let. Není proto kromě tenčí jižní strany zateplen. Nejen z estetických důvodů, ale také proto, že efekt by byl poměrně malý. Navíc majitel domu „nepovažuje olepování domů polystyrenem za zcela opodstatněné“.

 

SPOLEČENSKÁ ČLENITOST

Ve vnitřní dispozici domu bylo zachováno pouze původní schodiště. Přesto na vás ihned po vstupu do malého zádveří odděleného dřevěnou prosklenou retropříčkou od vstupní haly dýchnou třicátá léta. Příčku i šatní skříň vyrobil podle návrhu Svatopluka Sládečka kolínský truhlář David Korbel a dodal tak domu to, co mu původně uvnitř scházelo – reprezentativní vstupní prostor odpovídající decentní kultivovanosti fasády. Přitom nadmíru praktický se zádveřím i nezbytnou rozměrnou šatní skříní. Zaoblení hygienické místnosti přiléhající ke schodům dojem architektury třicátých let jen podtrhuje.

Vstupní hala je již integrovanou součástí společenského prostoru. Plynule můžeme pokračovat do kuchyně či obývacího prostoru nebo se vydat po rekonstruovaných schodech vzhůru. Přestože jsou místnosti spojené, jsou vnímány jako jasně čitelné oddělené prostory, což podtrhuje i výšková členitost. Na rozdíl od současných zvyklostí není centrem dění sedací souprava, ale jídelní stůl. Zde je možné posedět s hosty. Obývací pokoj tvoří pod úrovní podlahy haly i jídelny ponořené zákoutí se sníženým stropem a vytváří tak velmi intimní prostor. Propojenost i oddělenost vnímáme i v dalším podlaží. Pracovna paní domu je na podestě v malém apendixu schodiště. Libuje si, že vlastní svůj koutek, ve kterém má zároveň dokonalý přehled o dění v domě.

Dětské pokoje jsou propojeny malou šatnou, malá lodžie je pak spojuje s ložnicí rodičů. Ve třetím podlaží nalezneme sen nejednoho muže – pracovnu ve věži. Překvapením je malé okénko, které nabídne ohromující výhled na střed města s kostelní věží. Pro tento pohled si můžeme vyjít i na terasu, aniž bychom byli rušeni pohledy z okolních domů.

Provázanost se projevuje i v exteriéru. Z bývalé prádelny byl vytvořen sklad zahradního a sportovního náčiní, jehož střecha přechází v altán s venkovním posezením. Nově postavená garáž ho zcela oddělila od pohledu z ulice a můžeme bez nadsázky mluvit o letním obývacím pokoji.

 

NOVÁ PRÁCE

Na celkovém pocitu celistvosti a kompaktnosti domu se bezesporu podílí nábytek, který je z velké části vyroben podle návrhu studia New Work. Zmíněné vstupní partie a rekonstrukce schodiště jsou dílem skoro místního truhláře Davida Korbela. Kuchyň a vybavení ložnice vytvořil s ateliérem New Work dlouhodobě spolu pracující Milan Brychta. Majitelé si pochvalují spolupráci jak s architekty, kterým nechali velmi volnou ruku, tak s ostatními řemeslníky, počínaje zmíněnými truhláři po místní romskou stavební fi rmu Milana Horváta. Majitelé jsou v novém domově spokojeni, během dvou let našli spíše jen drobnosti, které by dnes chtěli udělat jinak. A ty také jen až na základě zkušeností z provozu. Takže kdyby opět začínali, neměnili by nic.

 

Miloslava Perglová
Foto: Lubomír Fuxa, Jiří Domlátil

 

Datum vydání: 30. 10. 2021

Edit: