Mezonet s moderní i nostalgickou duší

Zajímavé prostory, neopakovatelná atmosféra i výhled, který nezevšední. Takové může být bydlení v půdním bytě. Mezonet v pražském Bubenči zrekonstruovaný v podkroví činžovního domu z 30. let minulého století je toho důkazem.

Opuštěné prostory pod střechou činžovního domu v jedné z nejatraktivnějších lokalit Prahy nezůstaly dlouho bez povšimnutí. Na první pohled zaujaly mladý manželský pár, který se rozhodl investovat do jejich rekonstrukce a z bývalé sušárny na prádlo vytvořil originální bydlení s vlastní duší. Citlivý přístup k rekonstrukci, přirozený cit pro estetično i architektonické vzdělání majitelů přinesly kýžený výsledek – nekonvenční domov, ve kterém se snoubí industriální prvky s přírodními materiály. „Do bytu jsme se přestěhovali hned po svatbě, tedy v září roku 2009,“ přibližuje majitel bytu. Nad koupí bytu příliš dlouho neváhali: „Odjakživa nás lákalo bydlení na půdě. Povedlo se najít tento unikátní prostor, který má skvělou orientaci, polohu, výhledy a je umístěn nedaleko bývalé královské obory Stromovka,“ dodává. Mladý pár žil v Praze 6 už předtím a jak sami říkají, k této části hlavního města mají srdeční vztah, na jiných místech Prahy proto ani nehledali.

MALÁ PLOCHA VYUŽITÁ NA MAXIMUM

Půdní prostor koncipovaný jako 3 + k. k. je rozdě- len do dvou podlaží. V přízemí, které má 62,4 m2 obytné plochy, se nachází ložnice, obývací pokoj s kuchyňským koutem, prostorná předsíň a koupelna se sociálním zařízením. Vestavěná galerie s lávkou tvoří druhé podlaží, ve kterém si majitelé zařídili pracovnu. Ta může ale zároveň sloužit jako příjemně velký pokoj pro hosty a do budoucna i jako ložnice. Z té současné se totiž majitelé chystají udělat dětský pokojíček. Ačkoli obytná plocha bytu není příliš velká, investoři si dokázali s prostorem velmi dobře poradit. Architektonický návrh půdní vestavby vycházel ze dvou protichůdných požadavků, jejichž cílem bylo skloubit co nejefektivnější využití poměrně malého prostoru se zachováním maximální možné vzdušnosti a volnosti, kterou majitelé postrádali v předchozím bydlení. Byt orientovaný na východ směrem do ulice má ideální rozložení dispozice: společenská část tvořená obývacím pokojem a kuchyní nabízí úchvatný výhled na Stromovku, zoologickou zahradu a zámek v Troji. Před okny klidové zóny s ložnicí a koupelnou roste vzrostlá lípa, která zabraňuje zvídavým pohledům sousedů z protilehlé budovy. Strom v letních měsících zároveň přispívá k ochlazení interiéru. Tato část bytu je zastropená a nachází se nad ní otevřená galerie s pracovnou.

NETRADIČNÍ ŘEŠENÍ DISPOZICE

Cesta na galerii vede po masivním dubovém schodišti ošetřeném olejem, jehož povrchová úprava zvýrazní přírodní charakter dřevěné pod- lahy a dodá jí přirozený matný vzhled. Ocelová lávka tvoří takzvanou „mini promenade architecturale.“ Tento pojem poprvé použil Le Corbusier v souvislosti s vilou Savoye postavené nedaleko Paříže. Znamená důmyslné spojení prostorů, které umožňuje postupné zkoumání objektu pohybem, například z různých úrovní obytného prostoru. Galerie je dominantním prvkem celého bytu a umožňuje vnímat obytný prostor z různých perspektiv. Schodiště, které na ni vede, je navíc důmyslně propojeno s kuchyňskou linkou, čímž dochází ke spojení spodní a horní části bytu, a vzniká tak příjemný jednotný celek. Schody jsou zároveň výborným úložným prostorem, který obsahuje kompaktní troubu s integrovanou mikrovlnkou, vinotéku i ledničku. Majitelům se tak podařilo využít každého centimetru místa. Vestavěné skříně na oblečení a další nezbytnosti tvoří celou stěnu v ložnici i na galerii, dokonce i elektrický rozvaděč je součástí vestavěného nábytku, takže nehyzdí vstupní část bytu. Z uspořádání bytu je tedy patrné, že majitelé neusilovali pouze o estetické linie a designové vybavení, ale i celkovou funkčnost bytu.

KONTRAST MATERIÁLŮ

Majitelé byt postavili na protikladech, čímž dotvořili jeho jedinečnou atmosféru. Kontrast drsné plochy z původních pálených cihel a čistých kontur sádrokartonových konstrukcí společně s vysokým leskem bílého lakovaného nábytku symbolizuje mezonet mladých manželů. Podlahy a nábytkové solitéry jsou dubové, zbytku prostoru dominují příjemné odstíny šedé a bílé. Propojení těchto barev se dřevem se odráží i v kuchyňském koutu. „Velkou péči jsme věnovali kuchyni, která, ač malá, nabízí všechny potřebné plochy a prostory. Na kuchyňských dvířkách je dubová dýha, pracovní deska je z patinované žuly nero assoluto, spotřebiče i úchytky jsou z nerez oceli. Zadní část linky je obložená sklem v totožném odstínu jako horní skříňky. Všechno má zkrátka svůj účel, nic není zbytečné,“ popisuje jednu z nejoblíbenějších částí bytu jeho majitel.

Rady pro majitele podkroví

Neuzavírejte na noc okno, ale v závislosti na stavu počasí ho nechte mírně pootevřené (na tzv. mikroventilaci). V případě střešních oken VELUX nechte okno pootevřené na ventilační klapku. Větrání na ventilační klapku lze totiž použít bez obav i v případě, že venku prší. Pro zlepšení užitných vlastností střešních oken je vhodné využít vnějších i vnitřních doplňků. Např. venkovní markýza zabrání vstupu přímých slunečních paprsků do místnosti a sníží prostup tepla až o 90 %.

FUNKČNOST A KVALITA VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ

Při rekonstrukci půdního prostoru se nekladl důraz jen na estetickou stránku bydlení, ale především na funkčnost a vysokou kvalitu vnitřního prostředí. Důraz na dostatek denního světla a možnost pravidelného přísunu čerstvého vzduchu byly hlavními kritérii při návrhu projektu. Mezonet je proto osvětlen dvanácti střešními okny VELUX s nízkoenergetickým zasklením, která dokážou výborně prosvětlit interiér i zajistit příjemnou atmosféru. Majitelé odmítli instalovat klimatizaci a dokázali, že v podkroví nemusí být v zimních měsících chladno a v letních horko. „V letních měsících nám proti přehřívání interiéru pomáhá venkovní stínění, konkrétně venkovní markýza. V noci máme jedno střešní okno nastaveno na automatické otvírání a chladný noční vzduch se tak akumuluje do masivních komínových konstrukcí a příjemně ochlazuje prostory,“ pochvaluje si majitelka bytu. Automatické otevírání si chtějí majitelé opatřit postupem času i do zbývajících oken ložnice. V zimě zase napomáhají vyhřívání interiéru pasivní solární zisky, úniku tepla zabraňuje jednak tepelná izolace z minerální vlny o tloušťce 240 mm a zasklení s typovým označením 60, jednak v noci stažené vnitřní rolety. Systém automatického stínění a otevírání oken tak optimalizuje teplotu uvnitř bytu.

VÝZKUMY POTVRZUJÍ DŮLEŽITOST VĚTRÁNÍ

Podkrovní mezonet z Bubenče byl součástí výzkumu provedeného katedrou technických zařízení budov Fakulty stavební ČVUT v Praze pod vedením Ing. Karla Kabeleho, CSc., v květnu loňského roku. Ten se zaměřoval na kvalitu vnitřního prostředí (měřilo se množství CO2, relativní vlhkost a teplota v místnostech). Pilotní měření potvrdilo skutečnost, že kvalitu vzduchu a vnímanou kvalitu vnitřního prostředí výrazně ovlivňuje způsob větrání. Experimentální měření v podkrovním bytě probíhalo v ložnici se dvěma střešními okny VELUX, ve kterém dvě osoby pobývaly po dobu devíti hodin. Ložnice byla vybrána proto, že tady lidé tráví nejvíce času bez přestávky v porovnání s jinými místnostmi. V průběhu experimentu majitelé bytu pečlivě dodržovali tři režimy větrání – při uzavřených oknech, při automatickém otevírání podle časového programu a při větrání ventilační klapkou ve střešním okně VELUX. Během průzkumu se ukázalo, že větrání má významný vliv na kvalitu spánku. Výborných výsledků bylo dosaženo průběžným větráním s ventilačními klapkami. A dodejme, že stejně jako vzduch potřebujeme i dostatek denního světla. Nebojme se proto ani v podkroví většího množství velkých oken.

 

Ing. Arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D. (*1976)

Dalibor Hlaváček vystudoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. Mezi lety 2001 a 2002 působil v Renzo Piano Building Workshop v italském Janově, v letech 2003–2008 v ateliéru Hlaváček & Partner. V roce 2008 založil vlastní architektonickou praxi. Je spoluautorem četných oceněných staveb, například Revitalizace Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi nebo podzemních nízkoenergetických domů v Horních Počernicích. Vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru doc. Schlegera, je koordinátorem týmu ČVUT Solar Decathlon 2013.

Kontakt: www.idhea.cz

Datum vydání: 30. 9. 2015

Edit: Miloslava Perglová