Moderní „ústřední topení“

Nové i zrekonstruované domy potřebují mnohem méně energie k dosažení tepelné pohody než dříve, mohlo by se tedy zdát, že se zcela změní způsob jejich vytápění. Ano, možnosti se značně rozšířily, prim přesto i nadále hrají teplovodní otopné soustavy.

Princip je stále stejný – teplo se pomocí cirkulující vody rozvádí od tepelného zdroje k prvkům, které předávají teplo do místností v domě. Komponenty i systém jako celek se výrazně proměňují. Není divu, vždyť ani domy, které se tímto způsobem vytápějí, nejsou stejné, a na vytápění máme dnes jiné nároky. Zásadní změnou je, že současné systémy pracují s mnohem nižší teplotou vody i jejím menším objemem, tedy i mnohem efektivněji.

Nejde jen o teplo

Přestože současné domy potřebují ke svému vytápění minimum tepla, můžeme se s centrálním teplovodním vytápěním setkat i v energeticky mimořádně úsporných domech, které jsou investičně náročné. Proč? Rozhodování o způsobu vytápění neovlivňuje jen tepelná ztráta domu a velikost vytápěných ploch, ale důležitou roli hraje mnoho dalších faktorů, v neposlední řadě i to, odkud je teplo získáváno. V současné době je i v legislativě kladen důraz na snižování spotřeby primární energie – tedy energie vyrobené z neobnovitelných zdrojů.
A právě teplovodní systémy dokáží obnovitelné zdroje využívat, a to buď jako hlavní zdroj – například kotel na biomasu, tepelné čerpadlo, nebo doplňkový k plynovému nebo elektrickému kotli. Do teplovodní soustavy může být zapojeno více zdrojů – krb i krbová kamna či solární kolektory. Tyto k přírodě ohleduplné zdroje kromě výroby tepla na vytápění zároveň ohřívají pro domácnost i teplou vodu, a snižují tak množství primární energie spotřebované v domácnosti a i náklady na ohřev vody.

Promyšlený návrh

Správný projekt otopného systému musí obsahovat výpočet tepelných ztrát jednotlivých místností, nadimenzování zdrojů tepla a topných těles, správné hydraulické zapojení, způsob regulace… Ta je v energeticky úsporných domech o to obtížnější, že zde významnou roli hrají pasivní zisky ze slunečního záření i provozu domu, důležitým úkolem je navrhnout systém tak, aby se dostatečně vyhřál, ale přitom nepřehřál. K optimalizaci fungování teplovodní soustavy se využívá akumulační nádrž.
Jistou nevýhodou teplovodních soustav je menší pružnost – pomaleji reaguje na změnu aktuální potřeby energie. Nízkoteplotní soustavy jsou oproti těm klasickým mnohem snáze regulovatelné, vzhledem k nižšímu teplotnímu spádu a menšímu obsahu vody v topných tělesech i díky vývoji jejich konstrukce. Návrh je třeba svěřit odborníkovi – projektantovi vytápění. O způsobu vytápění je potřeba mít jasno již ve fázi projektové přípravy domu či rekonstrukce, je proto důležitá včasná spolupráce architekta a „topenáře“.

Jak předávat teplo?

U klasického ústředního topení nebyla možnost volby – teplo se do místnosti předávalo zásadně radiátory, dnes můžeme volit i konvektory nebo podlahové, případně stěnové vytápění. Nespornou výhodou těchto velkoplošných systémů vytápění je vytvoření velké sálavé plochy, díky níž dochází k příznivému rozložení teplot v místnosti. K dosažení tepelné pohody je třeba nižší teploty než pomocí radiátorů či konvektorů. Nevýhodou je menší pružnost systému a náročná instalace, uplatnění proto nacházejí zejména v novostavbách.
Radiátory nových konstrukcí pracují s mnohem menším objemem vody a díky tomu se snadněji regulují. Předávají teplo jak konvekcí – prouděním, tak sáláním. U některých typů se záměrně podíl sálavé složky zvyšuje, aby se docílilo lepší tepelné pohody. Schopnost tepelné výměny ovlivňuje velikost vyhřívací plochy radiátoru i jeho tvar. Inovace se dotkly nejen konstrukčního řešení radiátorů, ale také designu.

Třetí možnost

Tou jsou podlahové konvektory, někdy nesprávně zaměňované za podlahové systémy vytápění. Otopná tělesa umístěná v podlaze fungují na principu ohřívání proudícího vzduchu ve výměníku. K provozu potřebují až 20 x méně vody než radiátory, protože voda není v celém tělese, ale pouze ve výměníku. Dokáží nejrychleji zareagovat na změnu požadované teploty a mohou interiér i dochlazovat.
Všechny tyto systémy lze kombinovat, často se volí například kombinace podlahového vytápění v obytných prostorech a radiátorů v obslužných nebo v patře, či kombinace radiátorů s podlahovými konvektory, které se nejčastěji instalují před velké prosklené plochy, aby zde vytvořily tepelnou clonu.

Jak snadno ušetřit za vytápění?

• Nepřetápějte, v obytných místnostech stačí 21 °C, v ložnici 18 °C, každý stupeň navíc zvyšuje spotřebu energie za vytápění až o 6 %.
• Při vaření či pečení snižte regulátorem nebo hlavicí teplotu vytápění.
• Větrejte efektivně – vhodnější než stále pootevřená ventilace je rychlé vyvětrání otevřením oken a vytvořením průvanu na pět minut.
• Nezapomeňte odvzdušnit radiátory.
• Zavírejte dveře mezi místnostmi s rozdílnou teplotou – na chodbu, do předsíně.
• Stahujte na noc rolety a žaluzie, ve dne je naopak roztáhněte, aby k prohřátí bytu pomohlo i slunce.
• Nezakrývejte radiátory prádlem, ale ani zataženými závěsy nebo nábytkem, bráníte tak proudění tepla.
• Za radiátor instalujte hliníkové fólie, aby odrážely teplo zpět do místnosti.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Datum vydání: 12. 9. 2019

Edit: Andrea Moudrá