Nestandardní londýnská zahrada

Nestandardní zahrady mívají jedinečný charakter, který obvykle odráží osobnost jejich majitele. Paní Winkle Haworth je elegantní a vitální žena, proto je přirozené, že její zahrada vypadá podobně.

“Myslím, že zahrada by měla něco vypovídat o svém majiteli,“ říká majitelka. „Já jsem obecně docela hektický člověk, ale mám také klidnou stránku povahy, což se odráží v mé zahrádce.“ Protáhlý a úzký londýnský pozemek paní Winkle vnáší poklid do jejího uspěchaného všednodenního života. Prolíná se jím ale i prvek nostalgie: „Jak tak putujete životem, vytváříte si mnoho vzpomínek. Některé z nich jsem začlenila do svého díla.“ Nejsilnější vzpomínky se vztahují k  Maroku. Do této země se zahradnice zamilovala. „Měkké „ zelené lakování altánu a posezení má stejnou barvu, jakou najdete v Marrákeši. Tam se často kombinuje s terakotou,“ upozorňuje nás. Najdeme tu také řadu marockých váz rozmístěných mezi výsadbou, jejichž původně lesklý měděný povrch už časem získal patinu nánosů měděnky. Další výrazná vzpomínka se odráží v její nevelké kamenné kaskádě, nyní skryté mezi kapradinami, javory a hostami. „Je to reflexe ohromující kaskády pocházející z osmnáctého století, kterou jsem viděla v Painshill Parku,“ vysvětluje.

2

1

Paní Haworth navštívila Painshill Park ve Velké Británii v rámci svých studií historie zahrad. „Začínala jsem přesvědčená, že se mi ohromné zahradní kompozice osmnáctého století absolutně nelíbí, a ke konci jsem si je oblíbila. Pro tento styl tady pochopitelně nemám dostatek prostoru, proto jsem do zahrady přenesla jenom zmenšené prvky jako připomenutí.“ Posléze se zamilovala také do renesančních zahrad, formalizovaných podle principů symetrie, a rozhodla se v tomto duchu vytvořit parter. Winkle se zakoukala do  symetrické struktury parterů z nízkých stálezelených bloků živých plotů rámovaných zeminou, štěrkem nebo cihlami, a rozhodla se založit jeden na místě vyvýšené plochy pro grilování vydlážděné ošklivými dlaždicemi. „Načrtla jsem si vzor během jednoho čekání v dopravní zácpě,“ vzpomíná. „Věděla jsem, že to není ideální umístění, protože na parter byste se měli dívat shora a ne do něj vstupovat odspodu, ale tenhle můj má zase výhodu prvku překvapení.“ Schovaný za tisovým plotem nedaleko centrálního oblouku se parter ukrývá v nejvzdálenější třetině zahrady, na ploše ne větší než badmintonový kurt. Je to formální uspořádání čtyř trojúhelníkových segmentů. Každý je ohraničený zastřihovaným stálezeleným plůtkem a  uvnitř vyplněný bílými květy. Nejprve vykvetou tulipány, po nich růže.

3

Tulipány jarní zahradě vévodí. „White Triumphator“ se odráží proti tmavé zeleni parteru; „Queen of the Night“ se skrývá ve stínu poblíž altánu; „Spring Green“ decentně splývá se zelenými bylinami, zatímco „Apricot Parrot“ dramaticky září v květináčích a na záhonech. „Miluji způsob, jakým tulipány vynikají nad svým okolím obrovskou škálou barev, tvarů a struktur – a dají se také snadno pěstovat,“ dodává zahradnice. Celou zahradou prostupuje pocit rovnováhy a proporčnosti. O to více překvapí zjištění, že jediná část, kterou paní Winkle plánovala na papíře, je parter. „Většina zahrady již byla vytvořena. Protože je pozemek třikrát delší než široký, celkem přirozeně jsem zahradu rozdělila do tří hlavních oblastí,“ vysvětluje.

4

Pískovcová terasa navazuje zvenku na  kuchyň a vede nás k první oblasti – poklidnému kruhovému trávníku lemovanému barevnými obrubami z tulipánů, narcisů, česneků a pryšců. „Zelené trávníkové plochy představují klidné a neměnné zóny, zatímco jejich lem se neustále dynamicky mění. V mé zahradě připadá vrchol kvetení na jaro a léto,“ říká majitelka. Druhá oblast je s tou první propojena kruhovou štěrkovou plochou. „Donedávna tu rostl trávník, ale ve stínu se mu nedařilo, takže jsem se rozhodla, že je čas na změnu. Polovina zábavy při tvorbě zahrady vychází z toho, že se věci neustále mění, a pokud tvoříte na tak malém prostoru, stanete se nemilosrdným k tomu, co se neosvědčuje.“ Schody spojují druhou část s parterem. Vedou kolem altánu v gotickém slohu. Altán natřený jemným odstínem zelené zakrývá převislá hrušeň (Pyrus salicifolia ‘Pendula’).

5

6

Je to už třiadvacet let, co se Winkle, její manžel Philip a dvě malé děti nastěhovali do domu s pozemkem dlouhým 27 metrů a širokým 8,5 metru. „Až do doby před deseti lety to bylo hřiště pro děti s trávníkem ode zdi ke zdi a úzkými obvodovými záhony s velmi odolnými rostlinami. Ale jak děti odrůstaly, postupně jsem více a více zasahovala do trávníku.“ Je to známý příběh – jak se snižují potřeby dětí, přesouvá člověk svou potřebu pečovat o něco jinam. Pak se paní Winkle pustila do studia historie zahrad a najednou se jí před očima otevřela široká škála možností, co podniknout. Soustředila se na svou trvalou lásku ke vzrostlým stromům a keřům, a to nejen jako k základu kostry zahrady, ale také na jejich vyznění. „Nyní každý strom nebo keř vybírám tak, aby to byly exempláře velkolepé už v okamžiku vysazení. Na malé zahradě musíte tvrdě pracovat, aby už prvotní dojem byl dokonalý a ohromující,“ radí.

Výsledkem je, že dřín Cornus controversa ‘Variegata’ splývá nad decentní lavičkou v gotickém stylu a z druhé strany kruhového trávníku jej vyvažují zmarlika Cercis canadensis ‘Forest Pansy’ s purpurovými listy a blahokeř Clerodendrum trichotomum var. fargesii. Úzká travnatá cesta vede ke  druhému trávníku, lemovanému černým bezem (Sambucus nigra f. porphyrophylla ‘Black Lace’) a bíle kvetoucím keřem Carpenteria californica. Tuto střední část zahrady stíní několik javorů společně s převislou hrušní (Pyrus salicifolia ‘Pendula’), která pod sebou navíc skrývá gotický altán, dárek od manžela. „Philip mi jej dal k narozeninám. Myslel si, že by mě mohl přimět, abych častěji odpočívala,“ vysvětluje. „Nemohu popravdě říci, že bych v něm strávila mnoho času, i když je velmi příjemné, jak jej hrušeň odstiňuje od domu a vytváří pocit soukromí.“

7

8

Dalším zdrojem inspirace jsou rostliny. Zahradnice často široko daleko pátrá po některém zvláštním exempláři, který spatřila v jiné zahradě. Kvetoucí rostliny jsou umístěny promyšleně, aby vytvořily sérii pohledů výrazně se měnících v závislosti na ročním období. Na začátku léta nejvíce upoutá shluk orlíčků, kosatců ‘White Spires’ a orientálních máků ‘Lilac Girl’ vedle terasy. Později se podél plotu popíná vzhůru růže ‘Francois Juranville’, zatímco růže ‘Blush Noisette’ a pozoruhodná Carpenteria californica ostře kontrastují s hluboce zastíněným pozadím. Vytvoření zahrady bylo skvělým výsledkem studia, ale to, z čeho má paní Winkle největší radost, jsou každý rok další podněty ke změnám. „Pouze sledovat, jak se zahrada vyvíjí, by byla jen polovina zábavy. Nesnesla bych pomyšlení, že to, co dnes mám, je stejné jako před třiadvaceti lety, nebo že to, co vznikne zítra, je někde navždy vytesáno do kamene,“ říká.

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

img.php

Připravil Zdeněk Roller

Foto: Profimedia.cz

Edit: