Pod starou jabloní

Relaxace při údržbě zahrady i při posezení s přáteli v zahradním domku, u ohniště nebo jen tak ve stínu jabloně. To vše svým majitelům nabízí pohledná zahrada v Boskovicích, kde zurčí voda a pořád něco kvete.

Boskovice mají svůj hudební festival, hrad, zámek, židovské památky i westernové městečko. Pokud parafrázujeme hlášku z Cimrmana, v Boskovicích by chtěl žít každý. My jsme tu navštívili jednu krásnou zahradu a souhlasíme s Járou.
Celý pozemek se svažuje k jihu, měří zhruba desetinu hektaru, a kromě vícegeneračního domu se na něj vešel prosklený zahradní bungalov s krbem i moderně pojaté výsadby a zahradní prvky včetně jezírka.

Cesta k cíli

„Pozemek jsme koupili v roce 1969 a pak jsme tu postavili dům. Zahrada byla obyčejná, s ovocnými stromy, chlívkem a se záhonky,“ vzpomíná pan majitel. „Stromy nebyly nic moc, takže jsme je postupně pokáceli, ovšem jednu jabloň jsme si oblíbili kvůli místu, na kterém rostla, a kvůli jejímu krásnému stínu. Když jsme pozemek kupovali, bylo jí přes patnáct let. Dnes bychom si bez ní už zahradu vůbec nedovedli představit.“
Před šesti lety se majitelé obrátili na Zahradnické centrum Marciánová, aby jim zahradu zmodernizovali a přeměnili na okrasnou a k odpočinku. „Nejdřív nám připadalo, že se pořád jen něco staví a bagruje. Míchačka a další stroje byly stále zapnuté. Pak se ale během necelého týdne stala neuvěřitelná proměna – přivezly se rostliny, zasázely se, položil se trávník a bylo hotovo,“ nadšeně vypráví pan majitel.
Není divu, vždyť při závěrečných pracích na zahradě pracovalo jedenáct lidí včetně celé rodiny, a při dolaďování detailů se neustále jezdilo něco dokupovat.

Jak to vidí tvůrce zahrady

Josef Marcián je člověk se zkušenostmi i s citem pro zahradu: „Osazovací plán si už nedělám. Posadím se na pozemku, vyslechnu si představy majitelů a snažím se vystihnout ducha toho místa, vtisknout zahradě nějakou ústřední myšlenku. Vymyslím modelaci terénu, umístění stavebních prvků a vody na zahradě, a představím si, které druhy by pro daný pozemek byly nejvhodnější. V téhle rodině je jeden stavař, který by na všechno používal vodováhu a příložník, ale vysvětlili jsme mu, že zahradě mírný svah jenom prospěje. Vytvořili jsme tu jen tři rovinky – kolem domu, jezírka a ohniště. Jsou směrem do svahu ohraničené skládanými kamennými zídkami, které se stáčejí do oblouku.“
Definitivní osazování dřevin probíhalo vždy po dohodě s majiteli. Zahradník pouze vysvětloval a doporučoval. „Bylo mi jasné, že jabloň u domu je nenahraditelná a nedotknutelná. Další dřeviny jsme pak společně osazovali od těch největších až po keře, a některé trvalky už si majitelé sázeli podle svého.“

Bez vody to není ono

Zdejší studna je vydatná, zvládá zásobovat jezírko i závlahový systém pod trávníkem (ten se spouští čtyřikrát denně po pěti minutách). Samotné jezírko našlo své místo u bočního plotu. Je fóliové, se dvěma úrovněmi dna a s obdélníkovým půdorysem. V rozporu se vžitými pravidly v něm roste jen několik trsů vodních rostlin v nádobách, o čištění vody se stará filtr. Jeho vodu oživují zlatí karásci a u břehu se napájejí i koupou ptáci z okolí.
Tvůrce zahrady se nebrání žádným improvizacím: „Měl jsem představu, že voda do jezírka poteče vyhloubeným korytem. Majitelé ale přišli s nápadem na žlaby z tenkého dubového kmene. Trochu jsem se bál spojení dřeva a kamene, ale dopadlo to skvěle – člověk se pořád učí. Také jsme našli staré rozbité kamenné koryto a začlenili je do suťoviště nad jezírkem. Takovou autentickou věc prostě v žádném katalogu nenajdete.“

Živá zástěna z tújí vypadá dobře, pokud použijete
více barevných kultivarů a zastřiháváte ji.
Krásně vypadá i pnoucí růže nebo dřevěné
nádoby s květinami.

Miniarboretum

Jen málo dřevin se tu vyskytuje ve více exemplářích. Výjimkou je tújový stříhaný plot, ale i ten je sestavený z různobarevných kultivarů. Pak už následují katalpa, smrk Pančičův, zerav východní Brabant, panašovaný javor, cedr s převislými větvemi, borovice „šmidtka“, buk Rohanův a další zajímavosti. Pod jabloní u domu se našlo místo pro výsadbu azalek, na vyvýšeném záhonu podél postranní zdi rostou nízké kultivary cypřišků a japonských javorů nebo tvarovaný jalovec. Obzvláštní parádu v této výsadbě dělá statný keř pnoucí růže, který už vykukuje nad zeď a bohatě kvete.
„Nejkrásnější období je podle mne jaro,“ zasní se nejstarší člen rodiny: „Vykvete jabloň i všechny azalky, objeví se svěží letorosty jehličnanů a také trávník se po zimě krásně zazelená. Ale není to zadarmo, musíme trávník vertikutovat, přihnojovat, hrabat a odvážet listí…“

Zahradu dělají detaily

Jak zvýraznit vyvěrající vodu, která dubovými koryty stéká do jezírka? Starou litinovou pumpou – co na tom, že nefunkční? Nejlepším kontrastem k pohybující se vodě jsou kameny. Proto nad jezírkem vznikla kamenná zídka a suťoviště osázené sukulenty a doplněné keramickými plastikami ryb. Dům zdobí muškáty a další balkonovky téměř pod každým oknem.
Majitelé často za zahradním domkem štípou dříví a kousek dál je ohniště, proto v této části zahrady uvítají vodu na opláchnutí rukou. Poslouží keramické pítko na sloupku s litinovým kohoutkem. Vyvýšené záhony poskytují neotřelý pohled na výsadby a zároveň se na jejich širokém kamenném okraji pohodlně sedí. Jsou z místního kamene – moravské droby. Jednotlivé kvádry se před usazením do zídek seřízly na pohledové straně, aby pěkně lícovaly.
Co dodat? Snad jen, že všechno na téhle zahradě má příjemné lidské měřítko a slouží majitelům k jejich spokojenosti.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Edit: