Velkorysá proměna malého bytu

3

Jednoduché vybavení pokoje oživuje světoznámé křeslo Eames Lounge Chaire, které v roce 1956 navrhli manželé Charles a Ray Eamesovi.

 

Zachování hodnot funkcionalistického stylu a získání komfortního bydlení pro současnou mladou rodinu bylo cílem citlivé přestavby malého bytu v přízemí pražského domu na Letné.

Prvorepublikový dům na Letné byl postaven roku 1938 podle projektu věhlasného architekta Jana Gillara stejně jako další dva bytové domy v bezprostředním okolí. Kromě typických znaků funkcionalismu, především uliční průčelí s velkoplošnými pásovými okny, má tento dům navíc nadstandardně vyřešeny vstupní a komunikační prostory: velká hala i široké chodby se schodištěm jsou prosvětleny denním světlem, všude byly použity ušlechtilé materiály. Také byty v patrech jsou řešeny velkoryse a dispozičně mohou velmi dobře sloužit i současným rodinám.

1

2

Velká úložná skříň odděluje od předsíně pohledově i funkčně novou kuchyň.

 

4

Pomocí posuvné stěny a vysokých dveří se může celý byt propojit do otevřeného prostoru anebo rozdělit na jednotlivé funkční zóny. Denní světlo může pronikat až do předsíně a kuchyně, večer naopak stěna pokoj uzavře od hlučnějšího provozu na chodbě.

 

5

Bílá barva kuchyňské sestavy prostor opticky zvětšuje a navazuje na materiálové provedení celého bytu.

 

NOVÉ POTŘEBY BYTU
Architekt Pavel Nasadil s manželkou koupili v domě malý přízemní byt s příjemnou jižní orientací do klidného vnitrobloku. Jeho původní řešení ale postrádalo noblesu bytů ve vyšších patrech, jako by sem Jan Gillar vnesl kousek svých myšlenek a názorů na sociální bydlení (byt byl zřejmě určen pro správce domu). Samotné obytné místnosti přitom nejsou podprůměrně malé, spíše tu chybělo potřebné zázemí. Z malé předsíňky se vcházelo do obou obytných místností a na toaletu, oba pokoje byly navíc vzájemně propojeny dveřmi. Součástí užšího pokoje byl maličký kuchyňský koutek se sporákem a umyvadlem, na něj navazoval výklenek spíže a vstup do koupelny. Provozní vazby ale současné rodině nemohly vyhovovat, chybělo tu místo jak na větší kuchyňskou sestavu, tak na úložné prostory. Přestavba bytu tedy neřešila jen technické problémy (elektrorozvody, zdravotní techniku, podlahy), ale současně i úpravu dispozice. Snažila se přitom zachovat původní prvky (okna včetně kování, radiátory) i velkorysost prostorů bez snížení stropů.

6

Obývacím pokojem se stala větší z obytných místností, čtvercového půdorysu a s širokým pásovým oknem do vnitrobloku.

 

Vizitka bytu
Užitná plocha: 46 m2
Podlahy: průmyslová dubová mozaika, v koupelně epoxidová stěrka
Obklady: v kuchyni skleněný obklad, v koupelně bílá keramika a benátský štuk v přírodní pískové barvě
Nábytek: bílé povrchy lamino
Vytápění: dálkové teplovodní, původní žebrové radiátory

7

Původní půdorys

 

8

Nový půdorys: 1 – předsíň s kuchyní, 2 – obývací pokoj, 3 – ložnice, 4, 5 – šatna, 6 – koupelna s WC

 

SPOLEČENSKÉ PROSTORY
Vybouráním příček ve vstupní části a zrušením toalety vznikla předsíň volně propojená s novou kuchyní. Pohledově kuchyň odděluje vysoká úložná skříň, směrem do kuchyně je v ní umístěna chladnička, v nejnižším místě do předsíně otevřený botník. Systémem posuvných stěn a dveří až k překladům pod stropem a v jednotném materiálovém provedení architekt vytvořil volně otevřený obytný prostor, který se může podle potřeb či nálad obyvatel bytu uzavírat na jednotlivé funkční zóny. Nová podlaha z průmyslové mozaiky prochází všemi místnostmi od vstupu až po koupelnu bez prahů, a zdůrazňuje tak volné plynutí prostoru. Odsunutím stěny oddělující obývací pokoj od předsíně a kuchyně může denní světlo pronikat až do těchto dvou místností vzdálených od oken, večer naopak stěna uzavře obývací pokoj od před síně navazující na hlučnější provoz chodby. Pak zůstane mezi kuchyní a pokojem ještě úzký „pohotovostní“ průchod na pronesení šálku kávy či čaje. Další vysoké dveře mohou s pokojem propojit či zcela oddělit sousední ložnici. Hlavní předěl mezi těmito místnostmi tvoří knihovna vysoká až po překlad pod stropem. Kopíruje šířku překladu a jsou do ní zabudované nejenom police, ale také zářivky, takže večer vytváří zajímavý světelný efekt i osobitou atmosféru. Významnou hodnotou obytných místností jsou široká pásová okna, v obývacím pokoji procházejí přes celou šířku jižní stěny. Místnost je tak bohatá na denní světlo, navíc má kontakt s poklidným vnitřním dvorem. Součástí vybavení pokoje je také jídelní stůl vyrobený podle vlastního návrhu architekta a sedací nábytek z 50. let minulého století. Nově čalouněné červené křeslo je typickou ukázkou klasiky své doby, bílé křeslo s podnožkou Eames Lounge Chaire je naopak zástupcem tehdejší avantgardní tvorby, v roce 1956 ho navrhli manželé Charles a Ray Eamesovi.

9

10

Ložnice má komornější atmosféru, menší okno tu má své opodstatnění.

 

11

INTIMNÍ ČÁST BYTU
Ložnice je vybavena velmi jednoduše, manželské lůžko doplňují jen dva bílé kontejnery se zásuvkami na osobní prádlo. Zkrácením ložnice získala komornější proporci a „ukrojený“ zbytek prostoru se využil na zřízení šatny. Další část úložného prostoru vznikla z původní minikuchyňky, obě části jsou uzavřeny posuvnými stěnami od průchodu z ložnice ke koupelně. Výklenek bývalé spíže se obrátil směrem do koupelny, kde se využívá jako skříňka na toaletní potřeby. Zrušené WC u vstupu nahradila toaleta začleněná do prostoru koupelny. Ta je pojednána jako čistý bílý prostor s bílou epoxidovou stěrkou na podlaze, kolem vany je obložena bílým keramickým obkladem zapuštěným do omítky, aby nevznikla potřeba použít různé zakončovací a rohové lišty, na které usedá prach. Kolem umyvadla se využil benátský štuk ve světlé pískové barvě, nad ním je umístěno velké zrcadlo, které prostor opticky zvětšuje. Celý byt sjednocuje nejenom dřevěná podlaha, ale také bílé provedení všech stěn, posuvných či otvíravých prvků nebo nábytku. Bílá barva prostor opticky zvětšuje a neubírá mu denní světlo, podtrhuje čisté linie a tvary, které právě funkcionalistická architektura vyznávala. Malý byt v přízemí tak přestavbou získal chybějící noblesu, kterou se vyznačuje celý bytový dům.

12

13

V koupelně byla repasována okna do světlíku; do koupelny se přesunula toaleta ze samostatné místnosti u vstupu.

 

 

 

14

MgA. Ing. arch. Pavel Nasadil 
vystudoval Eaton School v Norwich (Anglie), absolvoval stáž na Kansas State University v Kansas (USA). Fakultu architektury na ČVUT Praha zakončil diplomovou prací u profesorky Aleny Šrámkové a vystudoval Školu architektury profesora Emila Přikryla na AVU v Praze. Se spolužákem Janem Horkým hned po absolvování AVU založili ateliér FAM ARCHITEKTI na základě dlouholeté spolupráce s britskou architektonickou kanceláří Feilden & Mawson. Jako třetí do týmu vstoupil Tomáš Straka. Mladý ateliér na sebe brzy upozornil především úspěchy v architektonických soutěžích a za realizace rodinných domů získal ocenění v prestižních přehlídkách (Grand Prix architektů, Stavba Moravskoslezského kraje). O jejich stavbách se dá jednoznačně říct, že mají jednoduchý a čistý styl. 
Kontakt: FAM ARCHITEKTI Přístavní 1341/5 170 00 Praha 7 Tel.: 242 486 208 atelier@famarchitekti.cz www.famarchitekti.cz

Datum vydání: 25. 5. 2015

Edit: