Rodinný dům v chráněné krajinné oblasti

Stříbřité štíty dvou domů s červenými okny poutají pozornost cestou k Boubínu. Domy geometricky jednoduchých tvarů z dálky vypadají jako domečky dětské stavebnice, které někdo posadil doprostřed luk v údolí.

Své okolí neruší, prostě sem zapadají, jakoby tady stály odjakživa. Ač jsou objemné, jejich rozměr tlumí našedlý odstín modřínového obložení fasád, které není daleko od barvy kmenů okolních vzrostlých stromů. Nenápadnou barevnost sluncem patinované modřínové fasády diskrétně narušují jenom červené rámy oken.

1

2

Dlouhá historie vzniku

První budova je rodinný dům, druhý stodola. První dům by přitom nestál bez druhého. Proč? Povolení postavit tady v chráněné krajinné oblasti obytný dům bylo podmíněno tím, že se také současně postaví hospodářské stavení; nesměl tady vzniknout dům-solitér. „Podmínkou stavebního povolení byla realizace obytného domu a hospodářského stavení, anebo jednoho rozlehlého domu se zabudovanou hospodářskou částí,“ vzpomíná majitelka domu. „Podmínka nám nevadila vzhledem k tomu, že máme rodinnou farmu s chovem masného skotu a také koně.“
Nové malé hospodářství, které v údolí mělo vzniknout, přitom nesmělo být ledajaké. Obě stavby měly být vzhledově tradiční, navazující na místní architekturu, současně ale výjimečné, s jasným výrazem a maximální estetickou hodnotou. Protože dané místo je už zdálky viditelné, musely sem prostě domy svou hmotou a stylem dokonale zapadnout. „I proto jednání s CHKO Šumava trvalo několik let, než jsme se dobrali výsledku. V průběhu té doby ovšem došlo dokonce ke změně projektu. Trvalo dlouho, než se začalo ve 4. ochranné zóně CHKO stavět. Nejdříve jsme uvažovali o stavbě na jiném místě. Nakonec jsme ale tady, mezi silnicí přiléhající k pastvinám a mezi lesem s potokem. A jsme rádi, ten čas čekání stál za to,“ vysvětluje paní majitelka.

TOM_8181

Šumavská vize profesorky Šrámkové

Investoři oslovili Prof. Ing. Akad. Arch. Alenu Šrámkovou, která má ke zdejšímu okolí vztah. Alena Šrámková navrhovala nejprve velmi progresivní stavbu, mimo jiné s pultovou střechou. Něco ale zamítly úřady, na změně jiných detailů se dohodla s investory. Daný stav je tak určitým kompromisem mezi představou všech tří stran. Střechy jsou nakonec sedlové a mají sklon dle požadavků úřadů, to vzhledem k nadmořské výšce 850 metrů nad mořem a z toho vyplývajícího možného množství sněhu. Tak jak bylo určeno, vedle domu vyrostla velká stodola s okny v jednom štítě, a navíc i seník se stejným modřínovým obkladem. Oba „boubínské domy“ architektky Šrámkové jsou jako dvojčata; stojí rovnoběžně a vzájemně jsou posunuté tak, aby byl ze všech oken maximálně zachovaný výhled do okolí. Rodinný dům má rozměry 15 x10 metrů, stodola je stejně široká a o deset metrů delší.
Na střeše obou domů je položena kovová krytina. Na střeše rodinného domu jsou umístěny kolektory na ohřev vody. Svítí-li slunce, je jí dostatek; pro případ potřeby je ale doplňuje ještě průtokový ohřívač vody.

Protažená střecha a zápraží

Asymetricky výrazně protažené krovy mají oba domy otočené k sobě. Tento přesah střech je pro vzhled domů typický a dominantní, vytváří jejich siluetu a charakteristický „zub“ na jedné straně. Byl navržen s tím, že kromě jiného bude také nanejvýš praktický: střecha vytváří svým přesahem asi metr a půl široké zápraží na severní straně domu, což se cení především v horkých letních dnech. U stodoly je to naopak – široký přesah je na opačné straně, kde je možné, částečně pod střechou, zaparkovat auta.
Stříbřitou barvu fasády domu i stodoly doplňují dřevěná červená okna, na jižní straně rodinného domu ještě velkoformátové okno. Tento sytý odstín červené vytváří ke klidným patinovaným odstínům šedavého modřínu krásný kontrast. Okna jsou zajímavě členěna do obdélníkových tabulek.

4

5

Vzhled domů mění čas a počasí

Domy vypadají jako dřevěné, to díky fasádám obloženým palubkami z neošetřeného sibiřského modřínu. Dům a třetina stodoly jsou ale vystavěny z porothermových tvárnic. Jen zbývající část stodoly je dřevostavba. Stříbřitě šedavý nádech modřínových obkladů odlehčuje masivní hmotu obou stavení a současně zdůrazňuje jejich originální, geometricky ostře řezané tvary. Odstín fasád se časem proměňuje, zesvětluje se pod slunečními paprsky a dalšími vlivy počasí, z nichž hlavně o deště, plískanice a sněžení na šumavských pláních není nouze.

Promyšlený a pohodlný interiér

Na maximu plochy se opravdu bydlí, interiér je navržený prakticky úplně bez chodeb. Přízemí zabírá otevřený prostor orientovaný na jih, s výhledem na louky a lesy kolem – je bohatě prosklený, světlo se sem dostává velkým oknem a ještě okny střešními. Zbytek obytné části přízemí tvoří kuchyně a na druhé straně kancelář s knihovnou. „Jedna věc mě nakonec mrzí. Až teď dávám za pravdu paní architektce, která navrhovala vertikální rozčlenění obytného prostoru vertikálně do dvou úrovní, chtěla vymezit kuchyňský prostor dvěma schody. To se mi tehdy nepozdávalo, ale dnes, po nějaké době provozu, bych na to ráda přistoupila,“ dodává paní majitelka. V přízemí je ještě ložnice rodičů a koupelna. Ze severní strany, z krytého zápraží, se do domu vchází. Na malé zádveří navazuje předsíň, vedle je také kotelna s vlastním vchodem. Za kotelnou je technická místnost sloužící jako sklad potravin – prochází se tudy do kuchyně. V domě se topí kotlem na dřevo; teplo z něj putuje v přízemí do podlahového topení pod dřevěnou podlahou, v patře jsou radiátory.
Podkroví je přístupné přes horní galerii, stoupá se tam otevřeným schodištěm přisazeným ke stěně nad krbem v obytném prostoru. V patře jsou tři pokoje a koupelna.

6

7

S výhledem na šumavské pláně

Jižní fasáda domu je souměrná – uprostřed panoramatické okno a po jeho stranách dvoje prosklené dveře – ty blíže kuchyni vedou na terasu, kde se v době naší návštěvy právě instalovala nová pergola; neměla ještě finální povrchovou úpravu dřeva. Druhými dveřmi se dá vycházet na terasu z malé polootevřené pracovny, jen opticky oddělené od hlavního obytného prostoru. Ten má otevřený krov se střešními okny na jih a galerií na severní straně.

Elegantní stodola

Prostorná stodola je o něco delší než dům. Když se na ni díváme od východu, vůbec jako stodola nevypadá. Lehce si ji spleteme s obytným stavením – to díky mnoha oknům ve štítu, kterých je ve dvou patrech nad sebou celkem sedm. V protilehlém štítu u příjezdové cesty má fasádu celistvou, jsou na ní jen velká posuvná vrata. V interiéru stodoly je dílna s dostatečným prostorem k ukládání nářadí, dále sedlovna a také prostor na jízdní kola, případně na auto. V patře stodoly je velká místnost, kde se dá příležitostně přespat. A to od jara do podzimu – stodola není vůbec zateplená a netopí se v ní. Jinak prostory v patře slouží jako sklad.
Foto: Tomáš Dittrich

Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

img.php

Edit: